Obchodování s emisemi CO2

autor: Alena Rulfová
Obchodování s emisemi oxidu uhličitého CO2, známého skleníkového plynu, je v současné době ve státech Evropské unie naprosto běžnou záležitostí. Od příštího roku se tento obchodovací systém má stát nedílnou součástí také našeho trhu.

Na trhu České republiky a bude tedy nutné v brzké době (ne-li okamžitě) otázku prodeje a nákupu povolenek na CO2 řešit.

Jak je možné obchodovat s emisemi oxidu uhličitého?

Důležitou roli v tom, kdo a kolik může produkovat emisí do ovzduší hraje v Evropské unii, jejíž jsme od května 2004 součástí, tzv. Kjótský protokol. Kjótský protokol zavazuje průmyslové země světa, aby do roku 2012 snížily v průměru o pět procent emise skleníkových plynů proti úrovni z roku 1990. Evropská unie dokonce v průměru o osm procent. Česká republika nejenže prozatím splňuje požadavky Kjótské dohody, ale navíc je značně pod požadovaným limitem. Proto se někteří lidé domnívají, že si může Česká republika dovolit zavést systém obchodu s CO2 a do hranice určené Kjótským protokolem produkci skleníkových plynů navýšit. Znamená to pro nás jisté zhoršení kvality životního prostředí, nárůst dýchacích onemocnění a vůbec celkové snížení kvality života u nás.

Co jsou to povolenky na CO2 - tzv. emisní práva?

Každý znečišťovatel má k dispozici určité množství emisních práv, která jej opravňují k vypuštění jednotky znečištění (1 tuny CO2) do ovzduší. Tato emisní práva jsou obchodovatelná (převoditelná mezi znečišťovateli) a umožňují tak znečišťovateli povolené množství emisí zvýšit (nákupem povolenek) nebo naopak snížit (prodejem povolenek).

Jak funguje systém obchodu s povolenkami?

Každé oblasti je V první řadě určeno množství emisí, které smí produkovat za dané období. Následně je na základě zvoleného přístupu rozděleno toto přípustné množství škodlivin mezi znečišťovatele v podobě obchodovatelných emisních práv. Dle toho si pak daný podnik nebo společnost, závod aj. může sám rozhodnout, kolik emisních práv potřebuje a naopak, kolik by jich mohl prodat jinému znečišťovateli. Emisní práva jsou volně skupovatelná na trhu a jejich cenu určují sami obchodující = znečišťovatelé.

Rozdíl mezi povolenkami a povolením k obchodu s CO2

Každý podnik, který se do systému obchodování bude zapojovat musí požádat o tzv. povolení k emisím skleníkových plynů, které je nepřenosné a váže se na konkrétní společnost či zdroj (nejedná se o obchodovatelnou komoditu, kterou je povolenka). Povolení stanovuje znečišťovateli povinnost sledování, vedení evidence a vykazování emisí pokrytých systémem obchodování a zároveň stanovuje povinnost pokrýt tyto emise příslušným množstvím povolenek.

Dochází v tomto prapodivném obchodním systému k nějakým kontrolám?

Ano dochází. Na konci obchodovacího období probíhá kontrola, při které je zdroj povinen prokázat držení takového množství povolenek, které je dostatečné pro "pokrytí" emisí, které za dané období vypustil. Na tomto principu je založen systém definovaný směrnicí 2003/87/EC. Směrnice však nedává společnostem povinnost držet v každém okamžiku na svých účtech v registru potřebné množství povolenek. Tato kontrola probíhá jednou ročně (za předcházející kalendářní rok).

Přidělování povolenek

Povolenky jsou znečišťovatelům přidělovány zdarma! Navíc jsou sice zpočátku skutečně přidělovány pouze znečišťovatelům, ale postupem času se jejich majitelem může stát kterákoliv fyzická nebo právnická osoba. Koho všeho se tedy obchodování s emisemi CO2 týká? Obchodování s emisemi bude probíhat mezi všemi pětadvaceti státy Evropské unie.

Forma obchodu

Prodej a nákup povolenek na CO2 je možné uskutečnit na trhu nenepodobném dnešnímu obchodnímu trhu s cennými papíry. Převod emisních práv je možno provést také elektronickou formou pomocí registrovaného účtu. Registry budou podléhat obdobnému zabezpečení jako současné bankovní účty. Obchod s povolenkami CO2 bude daňově ošetřen a produkce emisí evidována u příslušného kontrolního orgánu, v tomto případě pravděpodobně u Evropské komise.

Ty mně a já zas tobě

I na tomto obchodním trhu funguje neměnný, pro mne hororový, řád: Prodá-li jeden znečišťovatel určité množství povolenek a zaručí se tak snížit produkci emisí CO2, na druhé straně dochází automaticky k nárůstu produkce emisí CO2 u znečišťovatele, který povolenky nakoupil. Sama tedy smyslu tohoto obchodního systému příliš nerozumím. Proč zvyšovat množství emisí produkovaných Českou republikou? Snad proto, abychom pokračovali v ničení již tak dost poškozených přírodních krajin?

Zdroj informací: www.env.cz



autor:
datum vydání:
13. července 2004


Diskuze k článku „Obchodování s emisemi CO2



 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!