Putování Českým Švýcarskem, Labskými pískovci a Českým středohořím

Vyjíždělo se v sobotu ráno vlakem v 5:47 ze zastávky Nová Paka. Ráno jsme se měli dvouhodinovou vyhlídkovou cestu do Mladé Boleslavi přes Libuň. Z Boleslavi se jelo rychlíkem do Rumburku, místo jsme našli v posledním kupé. V Jílové se k nám připojil David (Zloun) s Katkou. Do Panského jsme přijeli v 10:45.

Po malé pauze jsme vyrazili směr rozhledna Vlčí hora 580 m.n. Dorazili jsme na vrchol krátce před 11:45. Z vrcholu rozhledny je velmi pěkný kruhový výhled po dalekém okolí. Na rozhledně funguje skromné občerstvení. Restaurace je zavřena. Od hlídače rozhledny jsme se dozvěděli, že rozhledna Tanečnice je od 1. 7. 2004 zavřena na neurčito. Chvíli po té co jsme byli na rozhledně se přihnala bouřka s přívalovým deštěm z rozhledny byl na přecházející bouřkovou frontu pěkný pohled. Počkali jsme až bouřka přejde a vyrazili po žluté směrem na obec Vlčí Hora.

Prošli jsme kolem bývalé vojenské posádky. Původně jsme chtěli sejít do údolí Panského potoka, ale špatně jsem se zorientoval a mi sešli do Kyjova. Tam nás dohnala další bouřková fronta. Naštěstí se před námi objevila hospůdka s nápisem SAMSON. Dali jsme jsi par pivek. Pauza se protáhla. Ve 14:30 jsme vyrazili po červené na Kyjovský hrad. Žlutě značená turistická cesta, která je zároveň naučnou stezkou vede po skalním hřebeni a má 1km. Neustále klesala a stoupala velmi prudce. Jsou na ní i partie kde průrva dosahuje tloušťky 50cm. S naloženými krosnami docela zážitek. Naučku jsme prošli za 1 hodinu a vrátili se na červenou značku. Kyjovským údolím jsme prošli až na Brtnický hrádek. Zde jsme v 18:00 svoje sobotní putování ukončily a přespali jsme zde. Zbytek večera svítilo slunce. Pohled do údolí po bouřce stál za to.Je to krásné místo. Ideální je mít sebou plachtu přeci jen počasí je někdy pěkně zrádné. Je zde místo až pro 15 lidi. V Českém Švýcarsku se obecně místa na přespání pod širákem hledala špatně.

NEDĚLE 4. 7. 2004

Vstávalo se v 5:00 snídaně a sbalení věcí se stihlo do sedmi. Vyrazili jsme dále červené k přechodu údolím a dále po modré na Tokání. Tam vede cesta skalnatým územím, kde stále klesala a stoupala a klesala a stoupala a točila se a točila kolem skal. Je to úsek na kterém potkáte velmi málo lidí a patří k nejkrásnějším. Na Tokání se došlo v 11:00. Honza šel se slovy ZASE MĚ UKECAL. Tokání je jediné místo široko daleko, kde je možné načepovat vodu a doplnit energii. Zde jsme se zdrželi do 13:30. Po té jsme šli na Mariinu vyhlídku udělali jsme takovou 3 km procházku bez baťohů na dvakrát. Nejdřív jsme s Honzou pohlídali baťohy a pak zase Zloun s Káťou. Na Mariinu výhlídku se překonají tři vrcholy. Byla to celkem dvouhodinová pauzička.Od rozcestí v Purkratickém lese jsme šli po červené na Šaunštejn. Cestou se nám naskytli nádherné výhledy na jih s dominantou Růžové hory a s nespočtem údolí a vesniček rozesetých mezi nimi. Na Šaunštejn měl Honza všeho plné zuby. Na hrad ani nešel. Těžko by se protáhl úzkou štěrbinou. Pohlídal nám krosny. S nimi bychom jsme se na hrad nedostali. Dále jsme pokračovali na malou Pravčickou bránu, která je od hradu 500 metrů na hřebeni. Výstup k ní vede po příkrých schodech. Honza pronesl několik nepěkných slov. Na Malé bráně jsme byli kolem 19:00 na nocleh naprosto nevhodné. Tak jsme prošli okolí a směrem na horu po silnici v pravo na hoře od posedu je pěkný palouček pod bukem, ale hrozila bouřka a spát na nejvyšším místě na hřebeni? Tak jsme sešli až do Mezní Louky, kde je kemp a dvě hospůdky ta menší je lepší. Točí tam Kozlika 12 za 20kč. Zbývala nám hodinka do západu. Místo jsme našli v okolí Mezní Louky všichni pěkně uchození. Večer zase sprchlo plachta se hodila. Pravidelně pršelo okolo poledne a pak kolem šesté večer. Jinak přes den bylo jasno a teplo. Cesta vedla pod stromy mezi skalami.

PONDĚLÍ 5. 7. 2004

Ráno jsme vstávali až po šesté. Odcházeli jsme po čtvrt na devět. Na velkou Pravčickou bránu je stoupání jen první kilometr od Mezní Louky a zbylých 5 km je po vrstevnici pod převisy s krásnými výhledy na skály a do údolí. Na Pravčickou jsme vyšli a hned sešli. Lidí jako na Václaváku a cestou jsme viděli lepší výhledy a skalní útvary a platit za to 50 kč se nám nechtělo. Dál šli po sice Široké cestě, která, ale značně ztrácela výšku. Celkem na 5 km o 300 výškových metrů. Z Hřenska, kam jsme dorazili, se šlo ještě dva kilometry k lodičkám. "Jízda Edmundovou soutěskou" stojí zato. Jízda trvala 15 minut ujelo se 900 metrů. Dále jsme pokračovali po zelené do obce Růžová. Překonání hřebene od vody nebyl tak velký problém. Honza potom co sprintoval k lodičkám vyšel v pohodě až na vrchol. Jen co jsme došli do vesnice tak se přihnala průtrž. Zase byla před námi hospůdka, kde jsme přečkali v klídku bouřku. V 17:25 jsme přejeli busem do Děčína, kde čekal Novotňas, který nás dovezl pod Děčínský Sněžník. My jsme vystoupili na vrchol. K našemu zjištění zavírala rozhledna už v 16:00 a otvírala až 9:00 jinak ve všední dny až 10:00. Výhled stál za to. Po dešti byla obloha jako vymetená. Pro přenocování je celý masiv Sněžníku nevhodný a to díky všudypřítomným mochničkám. Tak jsme museli sejít až do obce Jílové a vyjít na protější kopec, který už patří do Českého Středohoří (Vydrník). Docházeli jsme se západem slunce.

ÚTERÝ 6. 7. 2004

Tentokrát jsme vstávali až po osmé. Ráno jsem na sobě našel tři klíšťata a Honza taky. Přitom jsme spali ve smrkovém lese. Vlak nám do Děčína jel v 10:12..David s Káťou měli v Děčíně čas na přestup 90 minut zatímco mi celé tři hodiny. Jeli jsme v 13:31 přes Mladou Boleslav a Libuň. Do Paky jsme přijeli v 18:00.

Zajímavá místa, která stojí opravdu za to

Belvedér: Upravená skalní vyhlídka asi 160 metrů nad hladinou Labe, v blízkosti hostinec.
Brtnický hrádek: Zbytky skalního hrádku na pískovcovém ostrohu nad Kyjovským údolím, bez historických záznamů.
Děčínský Sněžník: Nejvyšší vrchol Labských pískovců 723 metrů. Mohutná pískovcová stolová hora. Na vrcholu 33 metrů vysoká kamenná rozhledna.
Divoká soutěska: Hluboký skalní kaňon. Plavba po pramicích.
Falkenštejn: Zbytky skalního hradu ze 13 století na pískovcovém suku nad Jetřichovicemi, v 15 století Majetek Berků z Dubé od 16 století pustl.
Kyjovské údolí: Část kaňonu říčky Křinice v pískovcích se zajímavými skalními útvary.
Malá Pravčická brána: Vznikla zvětráním a odnosem pískovce jako její známější velká sestra má ovšem menší rozměry ( šířka 3,3 m výška 2,3 m v roce 1993 v důsledku eroze poškozena.
Mariina skála: 428 m , pískovcový hrot v Jetřichovických skalách, na vrcholu vyhlídková plošina s útulkem.
Na Tokani: hájovna se skupinou srubových budov alpském stylu, zřízena hrabětem Kinským. Dnes ubytovací hostinec .
Pravčická brána: 405 m , největší pískovcový skalní most v Evropě, výška 16 m rozpětí 26,5 m
Pastýřská stěna: Mohutný skalní útes 270metrů na levém břehu Labe v Děčíně.
Šaunštejn: Loupežnický hrad. Zbytky skalního hradu na pískovcovém bloku. Koncem 15 stol. opuštěn.
Vilemína stěna: též Jetřichovická stěna, 439 metrů, rozpukaný pískovcový masiv.

Z	Do	Převýšení [m]	km
Panský	Vlčí hora	163 nahoru	2,5
Vlčí hora	Turistický most	250 dolů	5
Turistický most	Zadní Doubice	30 dolů	2,5
Zadní Doubice	Dravčí skály	80 nahoru	5,2
Dravčí skály	Na tokani	20 nahoru	5
Na Tokani	Jetřichovice	100 dolů	3,6
Jetřichovice	Kessler	100 nahoru	2
Kessler	Šaunštejn	80 dolů	3
Šaunštejn	Mezní Louka	70 dolů	2,6
Mezní Louka	Pravčická brána	191 nahoru	4,4
Pravčická brána	odb. do soutěsek	331 dolů	2,6
odb. do soutěsek	Mezná	58 dolů	3,2
Mezná	Růžová	127nahoru	3
Děčín	Děčínský Sněžník	600 nahoru	6,5
Dě. Sněžník	Sněžník	133 dolů	2
Sněžník	Jílová	380 dolů	3