Putování po národním parku Malá Fatra

Rýchoráci měli sraz v Trutnově v 20:30. Já s Honzou jsme se sešli v Hradci Králové ve 12 hodin. Ještě před odjezdem jsme zašli na film Shrek 2 ;-) Potom jsme se sešli s další účastnicí zájezdu, Táňou. Z Hradce nám to jelo ve 22:30. V Pardubicích jsme počkali na rychlík 423 CASSOVIA, který měl odjezd v 0:35.

Jízda ve slovenských vagónech nestojí za moc. Špatně se nám sedělo a ani vyspat se v nich moc dobře nedá. Na hranicích proběhlo vše bez problému, na občanky se dá jet i když někteří tomu stále nevěřili. Do Žiliny jsme dojeli v kolem šesté ráno.

22.7. čtvrtek

V Žilině jsme posnídali a pak naše parta vyrazila do Varína. Na místě jsme byli po sedmé. Od nádraží jsme ušli ještě dva kilometry a po menším hledání jsme našli naše ubytování. Bydleli jsme ve Škole ochrany přírody za 200 sk na noc v moc pěkně zařízených pokojích.

Celé následující dopoledne jsme dospávali cestu vlakem a odpoledne se vyrazilo na krátký výlet po okolí proti proudu Váhu. V dálce se nám pomalu rýsoval hlavní hřeben Malé Fatry. Došli jsme až na Starý hrad, který měl v dobách minulých chránit obchodní stezku mezi Žilinou a Martinem. Cestou zpátky jsme se zastavili na nově opravené hradní zřícenině Strečno. Strečno se vypíná na skalním ostrohu 150 metrů nad řekou Váh. Odtud se sešlo zpět do Varína.

23.7. pátek

Ráno jsme vyrazili autobusem do Terchové na Tiesňavy. Převýšení dělá na jednom kilometru 500 metrů. Honza měl co dělat, ale vyšel. Ostatní to vyšli o chvilku dřív. Obloha byla zatažená a snesla se mlha. Ostatní, vedení i strážci, se vraceli stejnou cestou po modré dolu a my s Honzou šli po zelené do Starého Dvoru. Když se na chvilku zvedla mlha tak jsme zjistili, že výhledy stály za námahu. Cestou dolu jsme ztratili 600 výškových metrů. Cesta podle strážců měla být nudná a dobře schůdná. NEBYLA tak ani tak. Po mokrém jílu se dost špatně chodí :-( Z vyhlídky jsme viděli celou Vrátnou dolinu, se skupinou jsme se sešli za Štefanovou. Po občerstvení se šlo přes Nové Diery na autobus do obce Biely Potok. Je to takový malý kousek Slovenského ráje na Malé Fatře.

24.7. sobota

Další den jsme jeli do Štefanové (625 metrů nad mořem) a odtud přes Horné Diery na sedlo Medzirozsutce (1200 m.n.m.). Ostatní kolem mě profičeli a já si v klidu fotil. Diery naskýtají nespočet možností pro focení, například vodopády. Pod jedním jsem se vyfotil. Foťák na stativ a samostoupoušť běží. Kolemjdoucí turisti nechápavě zírají co tam ten blázen šaškuje. Některé partie vyžadovaly pomalu horolezecké výkony. Celkově jsou cesty na Malé Fatře ve špatném stavu a neukázněnost turistů to ještě zhoršuje.

Na sedle se udělala malá pauza na oběd. Než jsme tam s Honzou došli, tak se ostatní stihli podívat na Malý Rozsutec 1343,5 m.n.m. Po jídle nás čekal Velký Rozsutec 1609,7 m.n.m. Padaly tam hlášky 'co tady vůbec dělám přece nejsem kamzík' atd. Velký Rozsutec patří mezi nejkrásnější vrcholy Slovenska. Na vrcholku jsme se zdrželi jen krátce. Celý den bylo jasno a teplo, ale odpoledne se začalo pomalu zatahovat. Z vrcholku bylo vidět jak ve Vrátné prší. My jsme tomu zůstali naštěstí ušetřeni.

Cesta dolu je zajímavá, chvilkami člověk stál na malém kousku skály a přidržoval se řetězu. Za mokra je tato cesta neschůdná. Od sedla Medziholie 1185 m.n.m byla cesta do Štefanové v pohodě. Sice byla lehce namoklá, ale šlo to. A pak autobusem v pět do Varína. Slovenské spoje jezdí, ale ta přesnost je diskutabilní...

25.7. neděle

Ráno bylo zamračené, ale nepršelo, jen padala mlha. Šlo se kolem Starého hradu na chatu pod Suchým (1150m.n.m.) Celou cestu to vypadalo že začne pršet. Já, Petr a Ela jsme došli na chatu jako první. Celou dobu se drželo vysoké tempo. To, co mapa udává na 4 hodiny jsme my ušli za hodiny dvě a na chatě jsme hodinu čekali než došel zbytek. Kolem desáté začalo pršet. Na chatě jsme si dali jídlo.

Po jedenácté jsme vyrazili jen v pěti (Helena, Petr, Ela, Lenka, Martin) na nedaleký vrchol Suchý 1468m.n.m. Na vrcholu jsme byli par minut a začala se rozpouštět mlha. Před náma se začalo otevírat panoráma Malé Fatry. Vidět byla Žilina, Strečno, Vrůtky, Martin, Velká Fatra, Lučanská Fatra, Kysucká Vrchovina.

S námi byli na vrcholu pouze jen další dva nadšenci, od kterých jsme dostali ochutnat východoslovenského vínka. Po celou dobu jsem tam fotil. S Petrem jsme se potom co se vyjasnilo rozhodli, že půjdeme na Velký Kriváň a případně dál. Ostatní sešli na chatu a potom zpátky do Varína359,3m.n.m.. Cesta na Malý Krivá1 (670,9m.n.m.) je členitá a po obou stranách hřebene lemovaná strmými srázy. Cestou jsme spatřili orla skalního a sokoly. O medvědovi jsme pouze slyšeli od jiných turistů, kteří viděli mládě v dolině.

Na Malý Kriváň 1670,9m.n.m. jsme dorazili kolem druhé odpoledne. Celý hřeben patřil i s vrcholem jen nám. Díky tomu, že ráno bylo nevlídné počasí tak sváteční turisti zůstali sedět v chatách nebo vyrazili do měst. Chvilkami sice foukal studený vítr, ale ten pařák co se udělal to vykompenzoval.

Z Malého Kriváně to bylo jen co by kamenem dohodil na vrchol Velkého Kriváně (1708,7 m.n.m.), došli jsme ve tři. Cesta z Malého na Velký je v dobrém stavu jen diky tomu, že lanovka z Vrátné nejezdí. Proto se tam tolik lidí nedostane přes příkré svahy. Nová lanovka se má v brzké době začít stavět. Voda se dá dobrat ve studánce mezi Malým Kriváněm a Pekelníkem, v mapě 1:50000 je to pod písmenem F. Počasí se potom zhoršilo. Sice nezačalo pršet, ale padla mlha a tak nemělo cenu jít dál po hřebeni. Sešli jsme do Vrátné doliny, na dvou kilometrech jsme ztratili 900 metrů. Ve Vrátné jsme pojedli v hospůdce u lanovky a potom jeli busem zpátky do Varína.

26.7. pondělí

Došli jsme na vlak a jeli do Šůtova. Zástavka tam sice je, ale na ceduli je akorát oprýskaná barva a tak člověk neznalý zdejších poměrů musí počítat stanice, aby stihl včas vystoupit. Od vlaku se šlo necelé 4 kilometry k nejvyššímu vodopádu na Malé Fatře. Jeho výška dosahuje 38 metrů. Odtud se šlo na chatu pod Chlebom 1415 m.n.m. Zde je možné dát si občerstvení za rozumnou cenu. Počasí bylo jasné asi tak do 12 hodin, a to vytáhlo spoustu lidí na hřeben. Skupina šla na Velký Kriváň už za mlhy a následně začalo pršet a zvedat se vítr. Já s Petrem jsme tou dobou byli na Polodnovým grůni 1460 m.n.m. a rozhodli jsme se sejit do Vrátné. Tam jsem se později setkali s ostatními a pak autobusem do Varína.

27.7. úterý

Ráno opět pršelo. Tentokrát se jelo do Povážského muzea v Žilině, které se specializuje na drátenictví. Celkově budova působí zanedbaným dojmem. Na to, že je to národní kulturní památka je dost zanedbaná. Jako všude, i tady není dost peněz. Ono jen najít muzeum to chce taky dost fantazie, přístupové cesty totiž nejsou značené. Informační centrum jsem našel poblíž kostela, kde je taky na faře internetová kavárna. Zbytek dne jsme pak měli rozchod po Žilně.

28. - 29.7. středa - čtvrtek

Náš poslední den byl taky lehce deštivý. Dopoledne se jelo do Štefanové do střediska. Cesty byly podmáčené, tak na chatu na Grůni šlo jen pár lidí. Ostatní šli s Břéťou na autobus do Terchové. Odpoledne jsme se sbalili a každý trávil odpoledne po svém. Vlak nám jel ze Žiliny v 21:50 a do Pardubic jsme dorazili kolem čtvrté ráno. Zase rychlíkem Cassovia. Se skupinou jsme pokrčovali až do Jaroměře a odtud už do Staré Paky.