Naše projekty:   magazín Bejvávalo.cz   •   obchod Bejvávalo.cz   •   magazín Příroda.cz   •   samolepky na stěnu Pieris.cz   •   plastikové modely Plastikáče.cz   •   převod PDF na GIF animace DraGIF.cz

 
 
 
 

Fotograf divoké přírody – nejen fotograf ale i znalec přírody

Každý fotograf touží po úžasných fotkách vzácných zvířat a rostlin. Mnohdy při tom ale zachází za hranici zákona i etiky. I pouhé fotografování například hnízdících ptáků může skončit pro ptáky katastrofou. Pojďme si tedy říci jak se správně chovat při fotografování ve volné přírodě.


Koupit výbavu, dnes už za pár korun, a hurá do terénu

Bažant obecný - klikněte pro zobrazení detailuBažant obecný
autor: Lenka Kadlíková, http://www.priroda.cz
Dříve bylo fotografování divoké přírody výsadou několika málo lidí, kteří na to takříkajíc měli. Nejen finančně, ale i vědomostně. Kvalitní fotovýbava vhodná na fotografování zvířat byla totiž dosti nákladná. Nemluvě o ceně fotografického „spotřebáku“ (filmy, chemie a podobně). Každý záběr si tak pečlivě rozmysleli. O tom, že většina z nich velmi dobře znala etologii fotografovaných druhů není pochyb.

V dnešní době, kdy lze digitální zrcadlovku koupit doslova za pakatel se vyrojilo spousta rádoby fotografů divoké přírody, kteří bez jakýchkoli znalostí chování zvířat vyrazí do terénu. Nejenže nevyfotí nic kloudného, protože většina zvířat před nimi prostě uteče, ale neuvědomí si například proč vodní ptáci hnízdí ukrytí v rákosí. Diví se když na ně zaútočí labuťák když se přiblíží k jeho hnízdu či mláďatům na břehu, nadávají když je pracovníci chráněné oblasti nechtějí pustit do lokality, kde hnízdí vzácní dravci, diví se proč jim zkušení fotografové nechtějí prozradit své lokality....i já jsem se dříve divila.

Velmi dobré příklady jak se to nemá dělat popisuje Ondřej Prosický

Blázen s růžovým fotovorem
Ano s růžovým fotovorem. I to je možné. Ondřej tohoto „fotografa“ načapal při procházce po jedné přírodní rezervaci v Praze. Bylo slyšet neustálé cvakání spouště a nebohou potápku, kterou onen blázen vyrušil při hnízdění. Tento příběh naštěstí snad skončil dobře, protože se Ondrovi podařilo onoho blázna přesvědčit aby toho nechal, nicméně mohlo to skončit zastydnutím, čili likvidací celé snůšky vajec vzácného ptáka. Celý článek si můžete přečíst na webu Ondry Prosického.

Terejí vejce v moři pod útesem
Terej bílý - klikněte pro zobrazení detailuTerej bílý
autor: Ondřej Prosický, http://www.naturephoto.cz
“Bohužel není to ani dva týdny, kdy jsem byl svědkem události, při které mi fotografování volně žijících ptáků opravdu zhořklo, a ztratil jsem chuť, se tomu dále věnovat. Při fotografování terejů na ostrově Helgoland jsem zažil situaci, kdy německy hovořící fotograf, díky své aroganci, zcela zdecimoval terejům snůšku. Na severozápadním okraji útesu mají terejové hnízda až v těsné blízkosti chodníčků. Pro bezpečnost jejich hnízdění místní ornitologové vystavěli drátěný plůtek, za který se nesmí. Bohužel fotograf prahnoucí pro vhodném úhlu snímání toho nedbal a se stativem přelezl do těsné blízkosti hnízda. To co následovalo, mě bude strašit ještě dlouho.

Ihned, jak se objevil v blízkosti terejů, se všichni včetně těch zahřívajících vejce vznesli (terejové se v zahřívání vajec střídají), načež se odkryla zcela nechráněná hnízda se snůškou. A jak už to tak u terejů bývá, ostatní se pustili do rozebírání hnízd, pro sanování hnízd vlastních. Byl to děsivý pohled, jak okolo vajec mizí ochrana. Jak letí vejce z útesu do moře už jsem se dívat nevydržel...

„Si přece v rákosí udělám cestičku“
Druhým případem je povídání jednoho „fotografa“ z Moravy. Když jsme se bavili o fotografování na rybníku, pochlubil se mi s „dokonalým“ zlepšovákem, jak vyfotografovat potápky na hnízdě v hustém rákosí. Z jeho voru na hladině při sebelepší snaze nebyly potápky vidět. Nenapadlo jej nic lepšího, než těch deset metrů od vody k hnízdu prosekat, aby na ně bylo od vody vidět. Fotografie hnízda sice udělal, bohužel si neuvědomil, proč asi potápky hnízdí skrytě. To že je to ochrana před predátory mu jaksi nedošlo.

Příkladů je mnoho, ale základ je vždy stejný. Nesmyslná touha po fotografii za každou cenu a absolutní absence zkušeností z pozorování přírody. Bohužel i v mém okolí jsou lidé, u kterých je fotka na prvním místě a jsou pro to ochotni udělat opravdu cokoli, i kdyby za nimi měla zůstat poušť bez života. Pro mnoho současných „fotografů přírody“ je nyní obtížně představitelné to, že než jsem si vyfotil prvního ledňáčka, chodil jsem jej dva roky z velké vzdálenosti pouze pozorovat dalekohledem. “Píše Ondřej na svém webu.

.Na tyto případy pamatuje zákon o ochraně přírody

Zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody krajiny, respektive vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádí zákon o ochraně přírody a krajiny říká, že:“Fotografovat zvláště chráněné druhy živočichů, ruší-li se tím v přirozeném vývoji (§ 50 odst. 2 zákona), lze jen na základě výjimky (§ 56 zákona).“ Rušením se v tomto případě rozumí například stavění krytu v blízkosti hnízda či nory, nepřípustná je jakákoli úprava okolí (lámání větví, udupání či vysekání trávy....)

Ke snímání silně ohrožených druhů u hnízd je nutná výjimka udělená správou NP nebo CHKO. V případě ohrožených pak výjimka udělená krajským úřadem (odbor životního prostředí). Výjimku ke snímání všech ostatních druhů u hnízd vydávají úřady obcí s rozšířenou působností.

Utajování lokalit nesměřuje proti kolegům ornitologům, ale proti bezohledným fotografům Robert Doležal ve svém článku popisuje jak on nejprve nechápal proč mu ornitologové ani fotografové nechtějí prozradit přesné lokality, kde fotografovali či pozorovali zajímavé a vzácné druhy. Nakonec mu ale došlo, že je to právě proto,že mnozí fotografové a turisté z neznalosti nechtěně dokáží zvířata vyrušit na tolik, že se tam již třeba neukáží nebo opustí hnízdo plné vajec či mláďata. Robert Doležal se nakonec fotografem divoké přírody nestal. Zůstal především u dalekohledu.“O to víc obdivuji ty, kteří tohle všechno dokáží a přitom se v přírodě umí pohybovat nenápadně, opatrně a s úctou ke svému okolí. I nadále budu mít radost z každé povedené fotografie, ale cílem mých výletu nebude výhradně ona. A co se lokalit týče, tak budu dlouho přemýšlet nad tím, komu je odhalím a udělám to až tehdy, kdy si tím člověkem budu jistý a budu vědět, jak se v terénu chová. Naštěstí můžu říct, že jsem se prozatím nezklamal“, píše na svém webu.

“- nesnažte se vyfotit snímek za každou cenu, vidíte-li že je vaše přítomnost rušivá, sbalte to a jděte jinam
- chovejte se v přírodě tak, aby jí vaše přítomnost neškodila
- mějte na paměti, že příroda a její obyvatelé by měli po vašem odchodu zůstat stejní jako před ním
- dodržujte pravidla, předpisy i zákony
- pořádně si rozmyslete, komu prozradíte vaší fotografickou lokalitu
- než s někým vyrazíte na společnou fotografickou cestu, prověřte si ho, aby vás jeho bezohledný přístup a touha po snímku nepřivedla do zbytečných problémů“, to jsou slova dalšího známého českého fotografa Rostislava Stacha.

Fotografické kurzy

Nejen zde zmíněný Ondřej Prosický ale i spousta dalších fotografů pořádají fotografické kurzy. Mají tak unikátní možnost vychovat nové fotografy i v této oblasti. Pokud mezi takovéto fotografy patříte a chcete aby vaši žáci nepatřili právě k těm, kvůli kterým úzkostlivě tajíte své lokality, věnujte chvilku i povídání o tom, co si fotograf může a nemůže dovolit z hlediska zákona a etiky.

A jak se to tedy má dělat?

Většina z nás prostě jde a spoléhá na náhodou, že něco (nějaké to zvířátko) potká. Takto to u profíků funguje jen na safari někde v Africe. Pokud chcete přirozené kvalitní fotky, zastavte se nejprve za místním myslivcem, ornitologem či na horské službě. S trochou štěstí Vám poradí, kde se zvířata ve Vašem okolí nejčastěji zdržují. Na onom místě si postavte kryt a čekejte. Někdy je to opravdu na dlouho.

Na sebe žádné křiklavé a šustivé věci

Důležitý není jen fotoaparát s dostatečně dlouhým ohniskem, dostatek karet, baterií a stativ ale i oblečení. S okolím nejlépe splynete ve vojenských či rybářských maskáčích. Pokud hodláte v krytu vydržet delší dobu nezapomeňte na něco k pití a jídlu, pozor ale na šustivé sáčky.

Kryt se sluncem v zádech a větrem v obličeji

Určitě se Vám již podařilo fotit proti sluníčku a na fotce byl jen černý obrys, proto pamatujte, že kryt by měl být pokud možno umístěn tak, abyste měli slunce v zádech. Důležitý je také směr větru. Pokud vítr vane od Vás směrem ke zvířatům, zvířata Vás zavětří.

Myslivecký posed „ideální kryt“

Nejednoho začínajícího fotografa divoké přírody napadne vylézt na posed brzy však zjistíte, že to není ono. Jste tam sice dobře ukrytí, ale fotografie jsou mnohem působivější pokud jsou focené ze země, přesněji z výšky ve které jsou oči fotografovaného zvířete. To platí například i při fotografování dětí. Nebuďte líní, lehněte si s fotoaparátem na zem.

Foťte ráno a večer

Právě v tuto dobu jsou zvířata nejaktivnější je opravdu ztráta času sedět v krytu přes poledne. Určitě jste si všimli, že Vás ráno budí zpěv ptáků a přes poledne je většinou ticho. Právě tato doba je ideální pro pořízení nejen fotografií, ale i zvuků zvířat, které pak můžete využít jako vábítko.

Zvuky zvířat, ideální lákadlo, pozor ale na to co přesně pouštíte

Pokud chcete fotit pěvce a pustíte varovný signál, věřte, že ho nevyfotíte. Všichni Vám totiž utečou. Velmi účinným lákadlem jsou zejména nahrávky zvuků, kterými zvířata lákají k sobě svůj protějšek v době páření. Pokud nechcete ztrácet čas „lovením“ zvuků venku v přírodě, existuje několik možností kde je sehnat. Já osobně využívám stránky Českého rozhlasu Hlas pro tento den. Dají se koupit i CD s těmito nahrávkami.

Jak fotil ledňáčka Silvestr Szabó

Ledňáček říční - klikněte pro zobrazení detailuLedňáček říční
autor: Silvestr Szabó, http://www.naturess.net
Kdo by neznal fotografie našich malých létajících drahokamů - ledňáčka říčního? Fotografií ledňáčka s rybkou v zobáku nebo samotného ledňáčka někde na suché větvi nad vodou je už celkem spousta. Vím, snad každý by si ho chtěl vyfotit a mnozí se rádi k těmto fotografiím vracejí a zkoušejí to znovu a znovu. Pokud máte štěstí a lítá vám tento krasavec někde kolem rybníka, potoka či říčky je to jednoduché. Nejdřív ho pozorujte z dálky nejlépe dalekohledem, kde loví, kam sedá, když si čistí peří…. pak teprve pokud to jde postavte vedle toho místa na dostatečný dosah objektivu kryt. Tohle mi ale nestačilo a chtěl jsem víc! Třeba nafotit ledňáčka jak střemhlav letí do vody, nebo jak z ní letí ven s rybkou v zobáku. Pěkně jsem si to naplánoval! Našel jsem si místo na chovném rybníčku, kam létal lovit malé rybky. Dokonce jsem si dotáhl z lesa zajímavý samorost, ten jsem zapíchl tak 2m od břehu do vody a hned si zvykl na něj sedat a z něj lovit. Z domu jsem dotáhl akvárium. Kraje akvária jsem natřel na černo, protože nebyly vidět, aby se o ně pták při lovu neporanil. Na dno jsem dal trochu štěrku a akvárium jsem ponořil do vody tak, aby bylo zároveň s hladinou nebo spíš těsně pod ní. Do akvárka jsem dal vždycky pár malých rybek. Na břehu jsem postavil stálý kryt, kde se dalo naprosto pohodlně čekat a krásně fotit. Ani ne za týden krmení a doplňování rybičkami, si ledňáček zvykl k akváriu létat jako do sámošky nebo spíš restaurace, kde to měl pěkně naservírované na skleněném podnose. Blížil se víkend, počasí bylo fantastické slunné, krásné babí léto a já jsem se těšil jako babka na důchod, že půjdu a konečně si nafotím to, co se mi vždycky líbilo. Nabil jsem baterky, naformátoval paměťovky,vyčistil skla ...... prostě příprava se vším všudy. Ale jaké překvapení mě čekalo, když jsem přišel k vodě? Rybník byl vypuštěný, akvárko leželo nahnuté v rozbahněném dně  a v něm na znak plavaly 2 rybky „hore bruchom“. Prostě smůla! Vypouštěli plůdkový rybník a bylo hned po focení. Takže i takhle může dopadnout dobře naplánované focení s sebelepší přípravou.

“Focení zvířat není o focení samotném, to už musí být samozřejmostí, ale také hodně o tom, znát ta zvířata a co nejvíc o nich.“ Piše Silvestr Szabó dále na svém webu. Určitě brzy zjistíte, že na tom něco je.

Závěrem ještě jedna citace Ondry Prosického:”Nechci, aby příspěvek vyzněl tak, že já sám jsem se nikdy omezení přírody nedopustil. Každý kdo se mnou někdy fotografoval, ví, že se občas k nějakému tomu „rušení“ uchýlím, ale vždy se znalostí následků a s vědomím, že přírodě neuškodím. Proto prosím, než půjdete s mačetou k rybníku, zamyslete se.

Stejně po nikom nežádám, aby pro fotografování zvířat vždy sepisoval žádosti o výjimky. Pouze jsem chtěl, abychom si všichni uvědomili, že sebedokonalejší záběr z přírody nestojí za zmařený život zvířete.

Vždy jsem říkal, že jedním z důvodů proč fotografuji divokou přírodu, je to, aby dostal zvířata k lidem. Bohužel jsem netušil, že budu mít tolik „následovníků“, pro které bude fotografie na prvním místě a krásné chvíle v přírodě bez vzniku prezentovatelné fotografie si neužijí.

www.naturephoto.cz
www.cso.cz
www.fotolovy.cz
www.birdwatcher.cz
www.naturess.net





Debata k článku 'Fotograf divoké přírody – nejen fotograf ale i znalec přírody'

Reklama

Tapety na plochu


tapeta \

Vyhledávání


Reklama

Chcete nás podpořit?

Přidejte si na své stránky naši ikonu.
Příroda.cz - příroda, ekologie, životní prostředí, život
Návod naleznete zde.


© 2004 - 2019 PŘÍRODA.cz - registrace ISSN 1801-2787       další odkazy:
  • napište nám
  • vtipy o zvířatech
  • o nás

  • Další publikování a šíření obsahu serveru Příroda.cz je bez souhlasu provozovatele zakázáno.
    Pokud chcete nějaký obsah převzít tak nás prosím kontaktujte.   RSS kanál serveru www.Příroda.cz