Infanticida u zvířat (4. část)

I u zdravých samic v přírodě může dojít k tomu, že nebude svědomitou matkou a může vlastní mládě zanedbávat a týrat - někdy tak, že může dojít i k jeho smrti. Zde se ovšem nejedná o úmyslné zabití, ale výsledný efekt je stejný. Toto chování bylo výjimečně pozorováno u divoce žijících samic šimpanzů i goril horských a ostře kontrastovalo s jinak vzornou péčí ostatních matek. Například u orangutanů zatím pozorováno nikdy nebylo. V této souvislosti je nutné si uvědomit, že nejenom u lidí jsou "krkavčí matky" - i když u krkavců takové chování nikdy pozorováno nebylo, jsou považováni za vzorné rodiče a zřejmě se jim oním úslovím těžce křivdí.

U ptáků mohou opuštěním způsobit smrt mláďat častěji jejich otcové. U lejsků se zjistilo, že po uzavření "manželství" si často najde na vzdáleném místě ještě jinou samičku, které předstírá svou nezadanost. Po jejím oplodnění se vrací k "manželce". Podvedená samice by ovšem mohla svá mláďata opustit, proto jí většina samečků lejsků přispívá určitým podílem péče, někdy až třetinovým. Ovšem tajně, aby jeho družka nevěděla. Výsledkem je, že jsou ochuzeny obě rodiny: mláďata z obou budou podvyživená a z "nelegitimní" všechna nepřežijí, i když se jejich matka doslova "udře k smrti" - zemře mnohem dříve než "manželka". Samečkova minimální péče jí tak jen brání, aby opustila původní mláďata a nenašla si "řádného" partnera. Ale samice někdy zůstane s mláďaty i zcela bez pomoci. Pak svá mláďata buď skutečně opustí a nechá všechna zahynout nebo dokáže udržet na živu maximálně 1-2 mláďata. Aby to nebylo jednoduché, lejsek "bigamista" má vedle stálých partnerek obvykle ještě "milenky" - pořád šmejdí kolem jiných hnízd a snaží se oplodnit nějakou cizí "vdanou" samičku. Pokud se mu to podaří a je přistižen, cizí sameček často samičku opustí a mláďata opět pomřou. Záletníka ani nenapadne, aby se snažil pomáhat ještě "milence", sám má dvou rodin dost. Pokud by odhalil "nevěru" některé své partnerky, samozřejmě ji opustí také.

Chování typu lejska je v ptačí říši velice časté. Samečkové se ovšem snaží svůj "bigamismus" tajit, protože pokud se "sokyně setkají, budou se primárně snažit si zabít mláďata. Sameček totiž zůstane s tou, jejíž mláďata přežijí... Proto se oklamaná samice snaží vraždit ze všech sil a "manželka" usiluje o likvidaci nebezpečí v podobě cizích mláďat. A pak by se řeklo - milouncí ptáčci.... Ovšem k opuštění mláďat může dojít i z jiných důvodů. U potáplic bylo zaznamenáno, že pokud je nedostatek potravy, nechají slabší mláďata pomřít hlady a pečují jen o různý počet nejsilnějších mláďat, někdy jen o jediné. I toto chování bylo pozorováno u více ptačích druhů.

Za určitý svérázný typ infanticidy je možno považovat umění samic některých druhů potratit nechtěné mládě. Velmi známé je u potkanů, kde jím mohou samice jednak regulovat nadpočetné potomky při nedostatku potravy či prostoru, jednak při oplodnění nežádoucím samcem. Dlouho se spekulovalo, jak to vlastně dělají, dnes už se to ví - nedovolí zárodku zahnízdit v děloze. Nejde tedy o zničení zárodku, ale o jeho nepřijetí. Podobný mechanismus snad mají na ochranu proti násilí samice řady druhů ptáků a také samice orangutanů, u nichž však nebyl dostatečně prozkoumán. Jde o to, že samice ptáků jsou poměrně často vystaveny znásilnění sousedy (proto jsem také dala slovo "nevěra" do uvozovek, protože při ní zdaleka nemusí jít o dobrovolný akt, "manžela" ovšem míra dobrovolnosti při oplodnění jeho družky cizím samcem dvakrát nezajímá), ale k početí dojde jen u 1 % případů znásilnění!

U orangutanů zatím nebyl zaznamenán případ žádný, ale může jít jen o klam způsobený malým počtem orangutanů a ještě menší mírou znásilnění u nich. (Bornejští orangutani často zachází se samicemi velmi brutálně, jde však o chování samicemi plně akceptované. Na Sumatře akceptované není a také k němu většinou nedochází. Za znásilnění je dnes u zvířat považováno takové chování, které není běžnou normou při sexu a samice se mu brání, snaží se mu vyhnout a dochází při něm často ke zranění nebo i smrti samice. Pokud se ale jedná o brutální zacházení samců se samicí obvyklé u všech zvířat z populace, je považováno za normální sexuální chování, i když se mu samice snaží vyhnout nebo pro znamená zdravotní poškození.) Na druhou stranu, legendy o užívání jedovatých bylin samicemi orangutanů pro zabránění početí nebyly potvrzeny a zřejmě neexistují, proti početí jsou u samic evidentně užívány vrozené ochranné mechanismy. Které také mohou selhat, jak je vidět na onom 1% u ptáků.

Mechanismus zábrany početí v případě nedostatku potravy či prostoru je doložen např. u vlků či u bobrů, kde není spojen s obranou proti (ostatně nedoloženému) násilí. Ani zde však není plně prozkoumán. Že mnohá zvířata tento vrozený mechanismus nemají, dokumentuje výše uvedený případ zneužívaných malých samiček hranostajů. Zdá se nicméně, že k redukci nechtěných mláďat dochází obecně buď pomocí vrozených schopností na počátku těhotenství nebo opuštěním (zabitím) mláděte těsně po narození - u těch druhů, které nemají vrozené samoregulační schopnosti.

Redukce mláďat po narození nemusí být jen projevem nemoci či neurózy matky nebo nedostatku potravy, ale i určité přirozené formy eugenetiky. Například fretky pravidelně sežerou tak 1-3 mláďata z vrhu (mají kolem deseti mláďat, takže to ani není znát). Když byla tato mláďata zachráněna a odchována, zjistilo se, že všechna byla trvale zdravotně poškozená. To vysvětluje fakt, že tatáž samice někdy nesežere žádné mládě, jindy jedno nebo až tři, v případě více poškozených mláďat zřejmě i více, ale to zatím nebylo pozorováno - počet sežraných mláďat závislí na počtu mláďat s vrozenými vadami. Fretka se snaží udržet zdraví populace, proto likviduje poškozená mláďata - a protože jejich těla představují cenné proteiny, sežere je. Udělá to ovšem tak rychle a tiše, že si toho většina majitelů ani nevšimne. Bylo by zajímavé zjistit, zda se toto chování objevuje i u jejích předků, tchořů tmavých, případně i dalších lasicovitých šelem či zda jde o novou evoluční adaptaci speciálně u fretek. Rozhodně jde o evolučně výhodné chování. Poškozená mláďata zabíjejí i křečci zlatí a zřejmě i jiné druhy zvířat, naopak péče o zmrzačená mláďata je doložená u potkanů (slepí jedinci) a u makaků červenolících (jedinci se znetvořenými končetinami).

Fotografie lejska:Luboš Mráz - www.naturfoto.cz