Naše projekty:   magazín Bejvávalo.cz   —   originální samolepky na stěnu Pieris.cz   —   efektní sdílení PDF souborů DraGIF.cz

Obecná a zvláštní ochrana živočišných druhů (1. část)

autor: Alena Rulfová
Stejně jako ochrana rostlin je samozřejmě velmi důležitá a nezbytná ochrana živočichů. Většina lidí si bohužel již jen matně uvědomuje tuto prapůvodní skutečnost.


Obecná ochrana

Mnohým z nás je přednější pohodlná silniční nebo "vodní" komunikace než tolik přirozené teritorium například vysoké zvěře. V minulém roce mi byla položena otázka: "Kdyby ses měla rozhodnout mezi záchranou lidského života a záchranou života čolka, co bys zvolila?" Odpověděla jsem že život lidský. Dnes bych zřejmě svou odpověď značně rozvinula. Každý z nás denně řeší takovouto otázku, ač si to třeba ani neuvědomuje. Svým každodenním chováním totiž určujeme současný i budoucí vývoj nejen lidské společnosti, ale rovněž právě živočišných, rostlinných a jiných organických druhů. Není možné žít tak, abychom přírodě neškodili vůbec. Nebo je to možné jen v případě, že budeme takovýto způsob života opravdu vyhledávat, a sami se na úkor světských radovánek rozhodneme žít například v komunitě ekovesničky nebo samostatně odejít kamsi daleko od nezadržitelně se rozpínající civilizace. Kolik z nás se však k takovémuto kroku odhodlalo a kolik odhodlá? V žádném případě neodsuzuji ty, kteří žijí takto "přirozeně", bohužel však toto řešení nepovažuji za možné východisko pro celý svět. Je třeba hledat jiná řešení. Uzákonění ochrany přírody je jistě krokem správným směrem. Je však nezbytné zakotvení ochrany přírody za pomoci vytvoření takových pravidel, které by byly přijatelné a srozumitelné úplně pro každého.

Než se rozhodneme cokoliv týkající se ochrany životního prostředí nebo druhů v něm žijících právně zakotvit, je nutné si uvědomit všechny možné důsledky. Náš zákon o ochraně přírody a krajiny v tomto případě dbá na mnohé možné situace, které by mohly při řešení ochrany živočišných druhů nastat, ale rozhodně nebere v potaz všechny eventuální situace. Proto byly vytvořeny další právní normy týkající se právě ochrany životního prostředí.

Obecně jsou všechny živočišné druhy chráněny dle zákona o ochraně přírody a krajiny před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem, který vede nebo by mohl vést k ohrožení těchto druhů na bytí nebo k jejich degeneraci, k narušení rozmnožovacích schopností druhu, zániku populace druhů nebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí.

Protože jsem tuto zákonem stanovenou definici vysvětlila již v minulém článku věnovaném ochraně dřevin, domnívám se, že není třeba ji dále rozepisovat, neb obecná ochrana rostlin a živočichů je v zákoně o ochraně přírody a krajiny řešena jedním společným paragrafem. Zjednodušeně se dá napsat, že každý živočišný druh tedy ne jedinec samostatně je obecně chráněn před ohrožováním na životě působením antropogenních činností jakýmkoliv způsobem. To nám umožňuje nejen brát na ochranu existence živočišných druhů ohledy, ale hlavně se těmito pravidly řídit, neb jednoduše musíme, a to je dobře. Samozřejmě všude existují určité výjimky, a tak i zde platí ona magická věta: Je zakázáno škodit přírodě nad míru stanovenou zákonem, a na ochranu přírody není brán příliš velký zřetel, pokud veřejný zájem výrazně převyšuje zájem ochrany přírody.

Ochrana zvláště chráněných živočišných druhů

Zvláště chráněné rostliny a živočichy dle stupně jejich ohrožení můžeme rozdělit na kriticky ohrožené, silně ohrožené a ohrožené druhy.

Seznam všech zvláště chráněných druhů je možno nalézt ve vyhlášce č. 395/1992 sb. k zákonu o ochraně přírody a krajiny. Tato vyhláška například mimo jiné říká, že zvláště chráněné druhy uvedené v seznamu a označené jako škůdci je zakázáno hubit.

Za druh kriticky ohrožený je považován druh ohrožený vyhubením v posledních dvaceti letech. Jeho populace je tedy silně nestabilní a zásahy do přirozeného biotopu tohoto druhu nebo do jeho vývoje, rozmnožování aj. by mohly nenávratně poškodit populaci druhu a vést až k zániku druhu. Patří sem například čolek velký - Triturus cristatus L.

Silně ohrožený druh je druh, kterému by mohlo snadno hrozit vyhynutí - to znamená, že by se mohl snadno stát druhem ohroženým kriticky. Tomu je nutno samozřejmě předcházet. Jako příklad si uveďme Zdobence zelenavého - Gnorimus nobilis L.

Druhem ohroženým je pak nazýván každý druh, jehož početnost populace se snižuje a hrozí jeho postoupení na vyšší stupeň ohrožení. Mezi ohrožené druhy řadíme například chřástala polního - Crex crex.

Je důležité poznamenat, že stejně jako živý zvláště chráněný živočich je chráněn i mrtvý jedinec tohoto druhu, jeho část nebo výrobek z něho, u něhož je patrné z průvodního dokumentu, obalu, značky, etikety nebo z jiných okolností, že je vyroben z částí takového živočicha. Tím je zajištěna hlavně obrana proti obchodování s vycpanými živočichy nebo jejich případné soukromé vystavování u sebe doma.

Ochranu ZCHŽ zaopatřuje mimo jiné mezinárodní Waschingtonská úmluva neboli CITES zapracovaná v naší legislativě především do zákonu č. 100/2004 Sb., ochraně volně žijících druhů živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dále pak do prováděcí vyhlášky č. 227/2004 Sb., k tomuto zákonu, kde jsou zahrnuty nejen druhy CITES a dále pak do zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

Co zákon zakazuje a proč

Dle zákona o ochraně přírody a krajiny jsou navíc zvláště chránění živočichové chráněni ve všech svých vývojových stádiích. To znamená, že nemůže být zničeno nebo poškozeno například vajíčko zvláště chráněného ptačího druhu, nebo larva zvláště chráněného brouka atd. Ochrana vývojových stádií daného živočišného druhu je totiž stejně důležitá jako ochrana již jedince dospělého, ne-li dokonce důležitější. Zamyslíme-li se, ihned si také uvědomíme, proč tomu tak musí být. Možná pro někoho nečekaně si vezmu nyní jako vzorový příklad nás - totiž člověka a jeho lidské mládě. Stejně jako my lidé potřebujeme chránit především v dětském věku, neb v doposud neznámém světě čeká tolik nových a pro malé děti leckdy mnohem nebezpečnějších věcí, a je třeba nejprve je naučit všechna tato úskalí překonávat společnými silami, než se postaví na své vlastní nohy, tak podobně se jistě cítí každá matka z každého živočišného druhu, která se rozhodla přivést na svět mláďata, cítí, že je třeba je především učit a chránit. Bohužel v dnešním světě je pro mnohé druhy často obtížné z různých důvodů zapříčiněných ponejvíc člověkem dostát svým přirozeným povinnostem, a mláďata mnohdy umírají předčasně. Populace druhu se tak stává více a více nestabilní, a proto je nezbytné jejich ochranu uzákonit tak, aby se stala normální činností každého z nás, v případě, že kvůli nám se sami ochránit nedovedou.

Zákon dále říká, že chráněna jsou rovněž přirozená i umělá sídla využívaná ZCHŽ (zvláště chráněný živočich) a samozřejmě jejich biotop. Tím je zajištěna další důležitá složka vztahující se na ochranu těchto druhů, neb každý živočich je nesporně závislý na prostředí, které obývá. Poskytuje mu nejen útočiště ale také zdroj potravy, místo pro dobrý rozvoj populace - dobrý stav životního prostředí druhu je významný mimo jiné také pro jeho natalitu, abundanci, denzitu aj.

Umístění do záchranných stanic

Je zakázáno škodit jakkoli přirozenému vývoji ZCHŽ, zejména je chytat, chovat v zajetí, rušit, zraňovat nebo usmrcovat. Samozřejmě se tyto zákazy týkají i všech vývojových stádií ZCHŽ. I zde však existuje výjimka, která dovoluje vzít z přirozeného prostředí přechodně ale i trvale zraněné živočichy nebo živočichy neschopné v přírodě přežít, a umístit je například od záchranné stanice pro handicapované živočichy, na stanici Českého svazu ochránců přírody nebo případně k sobě domů. Jednu takovou vcelku mediálně známou stanici můžete nalézt v Plzni. Jejím hlavním představitelem je pan Machoň právě z Českého svazu ochránců přírody (ČSOP).

Doma nejdéle čtyři týdny

Vyhláška, kterou se toto povoluje, rovněž praví, že takto převzaté živočichy je možné umístit do záchranné stanice nebo k sobě domů bez oznámení nejdéle na 4 týdny. Zde se však nachází skulinka pro porušování těchto ustanovení, neb každého dříve či později napadne otázka. Jak někdo může poznat, že mám doma třeba užovku stromovou víc jak 4 týdny? Samozřejmě že to nikdo nepozná, a nám to může být v podstatě jedno, (pokud nás někdo nenahlásí). Vždyť koneckonců neděláme nic špatného v případě, že se o daný živočišný druh dokážeme sami dobře postarat. Pokud však neznáme způsob, jak správně a dostatečně naplnit všechny životní potřeby živočicha, kterého jsme se rozhodli vzít domů, je skutečně třeba poradit se s odborníkem, abychom nenapáchali více škody než užitku. Mohlo by se zdát, že si vyhláška k zákonu a zákon o ochraně přírody a krajiny odporují. Vždyť jak je možné vzít z přírody jakékoliv zvíře, aniž bychom narušili přirozené přírodní děje ve vývoji jeho populace a jeho okolí? Bohužel je nutné si uvědomit, že téměř žádné děje v životním prostředí již nejsou zcela přirozené. Jednou jsme do těchto přírodních dějů zasáhli a vzali tak na sebe nepředstavitelnou zodpovědnost, a s tím je třeba počítat.

Někdy v uplynulých měsících se na Přírodě objevil článek o záchraně nedostatečně vyvinutých ježčích mláďat. Než jsem se o problematiku záchrany ježků začala více zajímat, s jejich záchranou jakoby domácím záchranným chovem jsem vůbec nesouhlasila. Nyní již vím, že naší vinou umírají denně obrovská množství těchto živočichů díky nezájmu mnoha řidičů a tyto ztráty je nutné kompenzovat. Kdybychom si řekli, že populaci ježků ponecháme svému osudu a ona se s tím snad nějak vypořádá, zachovali bychom se stejně hloupě jako ti v jistých směrech velmi omezení řidiči dopravních silničních prostředků, a mohlo by se stát, že jednoho dne ježčí populace zcela vymizí.

Dnes jsem slyšela zajímavý referát na téma Jak by vypadala Země po opuštění lidmi. Je jednoznačné, že Země by se s vyhynutím lidstva snadno vyrovnala, i když by jí to trvalo několik stovek let, ale my - lidé - bychom se s vyhynutím rostlin, živočichů, bakterií a ostatních živých organismů vypořádat nedokázali, nebo jen skutečně velmi těžko. Občas si říkám, zda by nebylo lepší, kdyby lidstvo skutečně vymřelo. Ale sama se s touto myšlenkou prozatím nedovedu vypořádat. Nevím, čím je to způsobeno, snad tím, že studuji ochranu a obnovu životního prostředí, a když poznávám další a další lidi, kterým na přírodě záleží a starají se o její pozitivní rozvoj, cosi ve mně křičí: Ano, tak to má být.

Kdy není nutné povolení?

Vraťme se ještě na chvíli k nalezenému vajíčku ještěrky živorodé. Opomenu nyní fakt, že se tento druh vyskytuje zejména v horských oblastech, a uvedu příklady, kdy by bylo možné vajíčko odstranit, přemístit nebo s ním jinak naložit, za předem vyžádaného souhlasného postoje příslušného orgánu ochrany přírody. Ochrana podle zákona o ochraně přírody a krajiny se nevztahuje na situace, kdy je zásah do přirozeného vývoje ohrožených druhů živočichů prokazatelně nezbytný v případech: - činnosti v rámci důsledku běžného obhospodařování - když je nutné zasáhnout do vývoje ZCHD nebo jeho vývojového stádia z hygienických důvodů - ochrany veřejného zdraví a veřejné bezpečnosti - ochrany leteckého provozu V takovýchto případech může příslušný orgán ochrany přírody uložit náhradní ochranné opatření, například záchranný přenos. Se záchranným přenosem jsou spjaty mimo jiné také záchranný program a na jeho vypracování založený zprostředkovaný záchranný chov a dále pak také tzv. chov zvláštního určení.

Záchranný chov

Podle vyhlášky k zákonu o ochraně přírody a krajiny je záchranný chov definován jako záchranný chov většího množství jedinců za účelem rozmnožování. U zvláště chráněných druhů živočichů vyskytujících se v České republice musí být záchranný chov schválen ministerstvem životního prostředí, co se týče kriticky ohrožených zvláště chráněných druhů, a krajem pokud se jedná o druh silně ohrožený nebo druh ohrožený. Většinu záchranných programů zpracovává Agentura ochrany přírody známá více pod zkratkou AOPK. Záchranným chovem pak může být například chov dvou jedinců zvláště chráněného živočišného druhu, tedy přesněji páru daného druhu schopného se rozmnožovat, založený na vypracovaném záchranném programu. V případě, že bychom sami chtěli vypracovat záchranný program a poté zavést vlastní záchranný chov, pravděpodobně bychom se setkali s četnými překážkami spojenými především s nedostatkem znalostí nejen odborných ale také z oblasti práva, ovšem spolupráce s odborníky specializujícími se na danou problematiku by některým z nás možná pomohla.

Chov zvláštního určení

Chovem zvláštního určení jsou zoologické zahrady, zooparky a jiné. Zde je možné sledovat vývoj hlavně kriticky nebo mezinárodně ohrožených druhů živočichů a rostlin. Každý z nás jistě už někdy v zoologické zahradě nebo v zooparku byl. Osobně upřednostňuji spíše zooparky než zoologické zahrady, ovšem není možné soudit malé výběhy například některých druhů šelem nebo opic bez položení si otázky: Jakou vinu na tomhle všem nesu já sám? Jako menší jsem vnímala zoologické zahrady poněkud odlišně než nyní. Jejich zásluha na výchově dětí a dospívajících je totiž vskutku nepopiratelná. Každé dítě do určitého věku má rádo jejich návštěvy, a každou návštěvou se něčemu novému učí - poznávat zvyky těchto zvířat, čím se živí, jejich pohyby, zvuky jež vydávají, z kterých zemí pocházejí případně kde se původně vyskytovala a mnohé další. Časem se to však u některých z nás z různých důvodů mění. Mým důvodem současné nesnášenlivosti pobytu v zoologické zahradě je prachobyčejná zbabělost a neschopnost vyrovnat se se smutnými pohledy zvířat za nerozbitným sklem či mřížemi, ochočeností některých mořských živočichů, které by vůbec v tomto umělém prostředí žít neměly, a už vůbec by nás neměly mít rádi z tak omezených důvodů jakými je poskytovaná potrava a trocha zábavy. Neposledním důvodem jsou pro mě lidé, kteří se leckdy chovají mnohem hůře než ta nádherná dlouhý čas nepokořená zvířata uzavřená v klecích. Objektivním pohledem jsou však zoologické zahrady rozhodně " věcí " pozitivní. Zřejmě je nutné zapomenout na předsudky jich se týkající, protože tyto chovy zvláštního určení mají obrovský význam pro zachování populací některých kriticky a silně a navíc mezinárodně ohrožených živočišných druhů, a nebýt těchto zahrad...

Kdo ví, možná jednoho dne budeme moci všechny zoologické zahrady i zooparky zrušit, neb se kolem nás ve volné přírodě populace těchto druhů natolik ustálí, že již nebude nutné, záchranné chovy ani chovy zvláštního určení organizovat. (?)

Použitá legislativa je ke stažení na stránkách Ministerstva životního prostředí





autor:
Alena Rulfová
email: alena_rulfova@post.cz

datum vydání:
28. prosince 2004


 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!
Nabízíme Vám také možnost zveřejnění reklamního článku, kterým můžete oslovit tisíce našich čtenářů.






Debata k článku Obecná a zvláštní ochrana živočišných druhů (1. část)


Další publikování a šíření obsahu serveru Příroda.cz je bez souhlasu provozovatele zakázáno.
Pokud chcete nějaký obsah převzít tak nás prosím kontaktujte.

© 2004 - 2020 PŘÍRODA.cz
ISSN 1801-2787

Magazín PŘÍRODA.cz je soukromý projekt, provozováný už od svého začátku v roce 2004 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.

 



Naše další projekty: