Úpravy toků a vodní stavby: Pozitivní činnost nebo nutné zlo?

autor: Martin Singr
Vodní toky mají v krajině nezastupitelnou roli. Člověk ale mnohdy zasahuje do přírody více, než by měl. Krajinný ráz pak zásadně ovlivňují nejrůznější stavby jako třeba vodní elektrárny. Těmto tématům se věnovali odborníci na konferenci „Vodní toky a plochy 2013“, kterou uspořádala společnost B.I.D Services.

Jaroslav Beneš z Povodí Vltavy úvodem připomněl, že vodní plochy v ČR zabírají více jak jedno procento celkového území. Jejich plocha je 835,62 km2. Je to zhruba 21 000 rybníků, 124 vodních nádrží v registru ICOLD.

Změny: prospěšné i negativní

Je pochopitelné, že vodní toky podléhají lidské činnosti a to nejsou jen různé elektrárny a přehrady, jsou to hlavně úpravy koryt řek tak, aby proud vody lépe plnil kýžený efekt. Tomáš Just z Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK) hovořil o tom, jaký vliv mají vodní stavby na řekách na vodní ekosystémy a krajinu. Jak by se dalo očekávat, není to vždy jen pozitivní.

Podélné technické úpravy koryt a příčné stavby poškozují morfologicko-ekologický stav vodních toků. Tím se ztrácí přirozený prostorový rozsah říčního prostředí, mizí i přirozené tvary a rozměry vodních toků. „Technicky upravená koryta jsou zejména nepřirozeně hluboká a kapacitní,“ varoval Just a jako příklad dává úpravu v Doubravě u Záboří nad Labem.

Problémem jsou ale také podélné úpravy koryt. Tyto úpravy vznikají za cílem podporovat koncentraci povodňových odtoků z území zasažených dešti nebo táním a zrychlením postupu povodňové vlny říčním územím. Podobné úpravy však také podporují odvodňování půdy v povodí a zhoršují podmínky procesu samočištění.

Tím ale kritika ze strany AOPK nekončí. Omezuje se též migrační prostupnost a narušuje se průtokový režim. To vše velmi nelibě nesou ekologové, vodáci, ale i odpůrci vodních elektráren. Tyto stavby totiž nejen narušují průtokový režim, ale také ničí některé vodní živočichy, kteří se mohou navzdory rybím přechodům do elektrárny dostat. Společenstva vodních živočichů dále oslabuje i omezování migrace.

Zkrátka se jedná o prostorovou redukci a strukturální ochuzení až rozpad ekosystémů říčního prostoru a narušení biodiverzity, myslí si Just a dodává, že moderní přístupy k projektování staveb nabízí přírodě blízká řešení. Tyto řešení, jako jsou třeba povodňově kapacitní koryta, rozvolněná do přírodě blízkých tvarů, ale nejsou většinou v českých podmínkách na rozdíl od zahraničí využívána.

Problémy u vodních staveb

Zatímco úprava vodního koryta se na obrazu krajiny obvykle příliš nepodepíše, stavby elektráren a podobných vodních děl, to už je něco jiného. Ty mohou krajinný ráz citelně narušit a to není vše. Při výstavbě vodních děl je totiž problematických aspektů daleko více.

Některé stavby jsou předražené, jiné nesmyslné (například v Choštýnce u Postupic byla po katastrofické povodni v roce 1906 provedena ve volné krajině technická úprava, aby snad – řečeno s nadsázkou - příští podobná povodeň mohla postupovat ještě rychleji) a někdy šlo prostě jen o splnění plánu. Je také třeba rozlišovat, zda je vodní tok ve volné krajině nebo v zastavěném území. Když se přeci koryto řeky vylije na louku, katastrofální následky to nemá…

Na druhou stranu jsou vodní elektrárny celkem užitečné - podle Energetického regulačního úřadu je v ČR instalováno 1068 MW ve vodních elektrárnách a 1146 MW v přečerpávacích vodních elektrárnách. Díky těmto zdrojům se nemusí v jiných elektrárnách pálit cenná fosilní paliva. Zdeněk Saturka zastupující na konferenci ČEZ připomněl, že tento energetický gigant má z vodních elektráren asi 3 – 4 % vyrobené elektřiny. Výhodou je, že tyto elektrárny nemají ohraničenou životnost a jedno „palivo“ využijí opakovaně. Kladem je také vliv na stabilizaci energetické soustavy.

Jak říká Miroslav Kopřiva z Energotis, vodní elektrárny jsou potřeba k regulaci výkonu a energie z větrných a fotovoltaických elektráren (když je málo slunečního svitu, je obvykle více vody), ale zároveň mohou plnit funkci podpůrných služeb u dalších dvou bloků v Temelíně. Je ale potřeba myslet dopředu.

„Příprava podmínek pro výstavbu v územním plánování je časově velmi náročná,“ varoval Kopřiva. Je nutné aktualizovat mnoho dokumentů, zajistit pozemky a příprava legislativního prostředí zaostává za potřebami. Do hry vstupuje také dostatečná a včasná pomoc ze státní sféry formou výkupních cen. To vše jsou důvody, proč je nutné řešit případnou výstavbu vodních elektráren již nyní.

Potenciál pro rozvoj vodních zdrojů máme

Ministerstvo průmyslu a obchodu si proto nechalo vypracovat vyhledávací studii nových velkých vodních elektráren (PVE). Nové lokality musely splnit provozní požadavky, environmentální a ekonomická kritéria. V počátku bylo nalezeno celkem 53 lokalit a finančně hodnoceno bylo 21 z nich. Výsledek? Podle Kopřivy v ČE existuje nejméně 18 lokalit vhodných pro další projektovou přípravu a potenciální realizaci PVE velkého výkonu (220 – 1120 MW).

Investiční náklady pro jednotlivé lokality jsou pak mezi 25 a 40 miliardami korun a doba návratnosti od 8 do 12 let. Investor tak logicky požaduje dlouhodobé garance pro výkup elektřiny a také pevně stanovenou cenu. Celková doba přípravy a realizace stavby však zabere nejméně 14 let. „Potenciál pro výstavbu nových PVE v ČR nadále existuje a není vyčerpán,“ uzavřel Kopřiva.


autor:
datum vydání:
10. února 2014


Diskuze k článku „Úpravy toků a vodní stavby: Pozitivní činnost nebo nutné zlo?“



 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!