Ze zákulisí Přírody aneb zprávy pod psa ;-)

Měla bych ale asi začít tím, jak jsem se k nim vlastně dostala. Na svá úplně nejmenší štěněcí období se mi moc vzpomínat nechce. Po nějakém čase jsem totiž skončila v Hradeckém útulku pro psy a navíc ještě se zlomenou přední tlapkou. A to mi prosím v té době nebyl ještě ani celý rok. Život je prostě někdy pes...

V tlapce jsem sice měla ještě drát na vyztužení srůstající kosti, trošku jsem kulhala ale i tak jsem si v útulku celkem vesele řádila s ostatníma kamarádama. Já jsem totiž dost hravá a někdy i divoká, víte?

Jednoho dne přišel k útulku jeden člověk a všechny si nás přes plot prohlížel. Já jsem se mu líbila ze všech nejvíc (což nepřekvapí, jsem totiž strašně hezká ;-). Po chvíli odešel, ale ještě ten den se vrátil. Tentokrát si vzal s sebou ještě jednoho člověka - samičku. A té jsem se také (samozřejmě ;-) líbila ze všech psů nejvíc. Chvíli jsem si je prohlížela a 'oťukávala', ale zdáli se být nadějní. Dokonce měli v kapse pro mě i nějaké to mlsání takže z mé strany nebylo co řešit. Koneckonců, v útulku to bylo celkem fajn ale tohle slibovalo větší pohodlí. Já jsem totiž někdy, občas, za jistých okolností, strašně pohodlná!

Když jsme se dostali do mého nového pelíšku tak to vypadalo dost zajímavě. Bylo to sice až ve

třetím patře, ale protože mi chození dělalo díky zlomené tlapce problémy tak mě páníček donesl až nahoru. Tomu říkám servis! :-) A to už jsem v té době měla přes 10 kilo.

Pelech mých nových páníčků se mi od začátku líbil. Byla jsem sice trošku zaražená a bála se že třeba půjdu zpátky do útulku, ale to ani jednoho z mých nových páníčků ani nenapadlo (až později jsem se dozvěděla, že jsem byla pro svojí paničku dárek k narozeninám). Ale už tak po hodince s nimi mi to bylo úplně jasné. Páníčky si už nějak vychovám jak budu potřebovat a hlavně už konečně mám zase svoje nové DOMA!

Příště se třeba konečně dostane už i na něco ze zákulisí tohohle serveru a něco víc o mých páníčcích. A zcela určitě i něco dalšího o mě...