Naše projekty:   magazín Bejvávalo.cz   •   obchod Bejvávalo.cz   •   magazín Příroda.cz   •   samolepky na stěnu Pieris.cz   •   plastikové modely Plastikáče.cz   •   převod PDF na GIF animace DraGIF.cz

 
 
 
 

Kniha Český kras klíč k české krajině

Český kras je vápencové území mezi Prahou a Zdicemi, odkud byla popsána řada mezinárodně uznávaných geologických profilů, velké množství archeologických památek, včetně pravěkých podzemních svatyní, i téměř 700 jeskyní.

Ob8lka knihy  Český kras - klikněte pro zobrazení detailuOb8lka knihy Český kras Krasové dutiny fungují jako past na sedimenty, které uchovávají památky na dávno zašlé světy, třeba makaků nebo jeskynních hyen kolem návrší Zlatého koně. Vápnité sedimenty umožňují rekonstrukci jinde dávno zmizelých etap ve vývoji krajiny, a proto Český kras představuje klíč k poznání Pražské kotliny i českého vnitrozemí. V průběhu posledních dvaceti let zde došlo k překvapivým geologickým objevům i dobrodružným průnikům do nových jeskynních systémů. Tato kniha popisuje hlavní milníky geologického a geomorfologického vývoje krajiny, jejího osídlení i vlivu člověka. Fotografie, které jsou podrobnou zprávou o stavu nadzemní i podzemní krajiny Českého krasu, jsou provázeny textem sepsaným autory, kteří zde jako jeskyňáři i vědci aktivně působili celá desetiletí.

EAN: 9788020023810
Vydavatel: Academia
Rok vydání: 2014
Počet stran: 276
ISBN:978-80-200-2381-0
Autor: Václav Cílek, Karel Žák, Martin Majer
Vazba: vázaná s přebalem
Knihu lze koupit na www.academiaknihy.cz

Ukázka z knihy:

Český kras a jeho paměť

Ukázka z knihy Český kras - klikněte pro zobrazení detailuUkázka z knihy Český kras Většina z nás vnímá krajinu kolem sebe jako něco téměř stálého, kde změny spočívají v tom, že na polích je jednou zaseta pšenice a jindy řepka, kousek lesa se občas pokácí a znovu vysadí a občas se objeví nějaká nová stavba. Krajina, jak ji dnes vidíme, je v proudu geologického času krátkým okamžikem dlouhého příběhu, který je poskládaný z mnoha rozmanitých událostí. Vždyť si stačí uvědomit, že podle uložení hornin ve středních Čechách geologové vidí, že tu zmizelo za posledních tři sta milionů let od posledního velkého vrásnění někde několik set metrů, jinde ale i několik kilometrů hornin, které původně ležely v nadloží. Procházíme krajinou, ale ta je hodně neúplným torzem dějů, které se zde odehrávaly. Avšak vlastně se tomu nedivíme, protože i ze života lidí kolem nás známe jen zlomek jejich myšlenek a činů. Kras, tedy území, kde existují hluboké propasti a jeskyně, do kterých jsou splavovány usazeniny, jež se v okolní krajině již nevyskytují, má jednu velkou výhodu. Je to paměť. Na povrchu západní poloviny Českého krasu tak dnes například již nikde nenarazíte na křídové pískovce, které jej kdysi z velké míry pokrývaly, ale ony se zachovaly v jeskyních, které zde existovaly již před miliony let. Z hlediska dlouhodobé geologické paměti v Čechách neexistuje významnější území, než je Český kras. A něco podobného platí i pro mnohem kratší dějiny člověka, který se již od starší doby kamenné často uchyloval do jeskyní a zanechával v nich doklady svého života a v případě Českého krasu i první umění známé z území Čech, vyryté na břidličných destičkách. Krasová paměť však neleží na povrchu. Je zapotřebí se za ní vydat do zarostlých roklí, temných a mnohdy obtížně přístupných jeskyní a do opuštěných lomů a štol. Zdánlivě jsme kousek za hlavním městem, ale ve skutečnosti se potkáváme s divočinou, podzemními labyrinty a dotýkáme se mnoha tajemství, na která dodnes neznáme odpověď. Vůbec se pak nedivíme tomu, že jeskyňáři, kteří prošli Českým krasem, uspěli v podmořských jeskyních na Bahamách, v Himálaji či na Novém Zélandu nebo že v Íránu objevili nejdelší solnou jeskyni světa. Ono to totiž není nějaké obyčejné území, ale oblast plná přírodních divů, vědeckých záhad i míst, kde dodnes může jít při průzkumu podzemí o život. Vzdálenou část úzké propasťovité jeskyně Na Javorce nedaleko Karlštejna můžeme považovat – snad s výjimkou některých opuštěných dolů a zatopených propastí – za nejhůř dostupné místo celých Čech.
Jednu otázku je třeba osvětlit hned v úvodu. Co to je Český kras? Většinou si při vyslovení tohoto jména vybavíme Koněpruské jeskyně nebo skalnaté údolí kolem Srbska či Svatého Jana pod Skalou. Odkud a kam toto území, jehož název nenajdeme ani v oficiálním geologickém ani v geomorfologickém názvosloví, přesně sahá? A jak vznikl jeho název? Název Český kras začal od 20. let 20. století používat krasový badatel „Děd“ Jaroslav Petrbok, a to hned v několika významech. Někdy dokonce zahrnoval do Českého krasu jeskyně kdekoliv v Čechách, tedy třeba i Chýnovské jeskyně nedaleko Tábora. Postupně se ale název ustálil pro krasové území v jihozápadním okolí Prahy a začal být obecně používán. Velký vliv na to měla i mimořádně bohatá Petrbokova publikační a přednášková činnost a množství krátkých příspěvků publikovaných v denním tisku.
Termín Český kras je dnes plně respektován geology i dalšími badateli. Je zakotven v názvu chráněné krajinné oblasti (CHKO) i jako název fytochorionu (floristického okrsku, tedy fytogeografické oblasti). Území chráněné krajinné oblasti Český kras však zdaleka nezahrnuje celou plochu, kde se nacházejí vápence a kde vznikly jeskyně a krasové jevy. Ve fytochorionu Český kras zase schází některé oblasti, kde jsou vápence skryty pod pokryvem mladších sedimentů, hlavně v části Pražské plošiny. V této knize budeme nazývat Českým krasem celé území s výskytem paleozoických (prvohorních) vápenců – ať již jsou obnaženy na povrchu nebo skryty v hloubce pod nekrasovými sedimenty – tedy území, kde se na povrchu nebo v hloubce mohou vyskytovat krasové jevy a kde probíhá krasový oběh podzemních vod.
Český kras v tomto geologickém a hlavně karsologickém pojetí (karsologie – věda o krasu) začíná na jihozápadě nedaleko od Zdic posledními krasovými výspami Koukolovy hory a Lejškova a na severovýchodě zasahuje až na pravý břeh Vltavy v Praze v oblasti Podolí a Braníka. Na mapě má toto území tvar nepravidelného oválu, protaženého od jihozápadu k severovýchodu, zhruba 34 km dlouhého a v nejširším místě okolo 7 km širokého. Tento tvar přímo závisí na geologické struktuře paleozoického jádra oblasti Barrandienu, o jehož geologii si více řekneme ve třetí kapitole.
V této knize se soustředíme hlavně na poznání procesů, které vytvořily jeho geologický podklad i tvář podzemní a nadzemní krajiny, a to včetně vlivů člověka. Český kras je tak bohatý, že mnoho dalších knih by mohlo být napsáno o jeho rostlinách, houbách, měkkýších či motýlech. Důležité však je, že toto bohatství života – biodiverzita – je důsledkem rozmanitosti zemského podkladu, jeho tvarů a mikroklimatických činitelů, tedy geodiverzity. Představte si třeba, že vápence obsazené vápnomilnou vegetací náhle končí na břidlicích, které jsou porůstány rostlinami s úplně jinými nároky. Anebo se podívejte na suchou, proteplenou vápencovou skálu, která přejde do chladného, zastíněného a vlhkého vchodu jeskyně. Na dvou metrech tak zachytíme kontakt dvou různých světů – třeba ještěrek a netopýrů. To je geobiodiverzita, a to je Český kras.





Debata k článku 'Kniha Český kras klíč k české krajině'

Reklama

Tapety na plochu


tapeta Pírko

Vyhledávání


Reklama

Chcete nás podpořit?

Přidejte si na své stránky naši ikonu.
Příroda.cz - příroda, ekologie, životní prostředí, život
Návod naleznete zde.


© 2004 - 2019 PŘÍRODA.cz - registrace ISSN 1801-2787       další odkazy:
  • napište nám
  • vtipy o zvířatech
  • o nás

  • Další publikování a šíření obsahu serveru Příroda.cz je bez souhlasu provozovatele zakázáno.
    Pokud chcete nějaký obsah převzít tak nás prosím kontaktujte.   RSS kanál serveru www.Příroda.cz