Harvard Medical School

Vědci použili obří Petriho misku, ve které vytvořili několik pásů agaru s různě silným antibiotikem. Na „startu“ se nacházel čistý agar. Následoval pás s antibiotikem, jehož koncentrace poněkud převyšovala letální dávku, pás s desetinásobkem této dávky atd. „Cíl“ byl reprezentován pásem s tisícinásobnou dávkou antibiotika.

Poté na čistý agar vysadili bakterie E. coli a sledovali, co se bude dít.

Podle očekávání se relativně rychle objevili mutanti, kteří dokázali osídlovat oblasti s vyšší koncentrací antibiotik a předali tuto schopnost svým potomkům. Ti nejúspěšnější se nakonec dostali až na poslední pás, přičemž celý tento proces trval pouhých 10 dní!

Pozorování mj. ukázala, že během přizpůsobování se antibiotiku bakterie rostly pomaleji. Jakmile se ale proti dané koncentraci staly dostatečně odolné, jejich tempo růstu se vrátilo k normálu. Bez zajímavosti není ani to, že nejúspěšnější mutanti se často nedokázali pohybovat tak rychle, jako méně rezistentní jedinci – takže do prostoru, o který jednotlivé vývoje linie „soutěžily“, dorazily později.

„Co jsme viděli, naznačuje, že v čele evoluce vždy nestojí nejodolnější mutanti. Někdy je favorizován ten, kdo se dokáže na místo dostat jako první,“ komentoval to hlavní autor studie Michael Baym.

Zdroj: Harvard Medical School