Bělořit šedý, pták, který umí napodobovat hlasy jiných ptáků

autor: Mgr. Jana Hájková
Před nedávnem se ornitologům v Jizerských horách podařilo odchytit při kroužkování tohoto ptáka z čeledi lejskovitých. Právě přichází doba jeho odletu do teplých krajin. K nám se opět navrátí s přicházejícím jarem. Typicky ho můžete vidět na pastvinách s kameny, ve skalách, lomech, ale i křovinatých oblastech. Zajímavostí je, že tento pěvec umí napodobovat také zvuky jiných ptáků.

běložit šedý - Oenanthe oenanthe

třída - ptáci (Aves)
řád - pěvci (Passeriformes)
čeleď - lejskovití (Muscicapidae)
rod - bělořit (Oenanthe)

Vzhled

Bělořit šedý se velikostí podobá vrabci. Délka těla dospělého jedince je přibližně 15 centimetrů (plus minus jeden cm). Rozpětí křídel bělořita je mezi 26 a 32 cm. (zdroj: 3) Váží něco mezi 17-35 gramy. Většinou se tito ptáci dožívají 5let.

Svatební šat samečků je spíše šedavý. Odtud druhové označení bělořita. Šedivé je především temeno hlavy a jeho dlouhé nohy. Hřbetní část nabírá nádech do modro-šeda. Výrazná je u samečků černá páska přes oko, která je lemována bílým proužkem. Samička má celkově světlejší barvu a pásek přes oko nemá tolik výrazný, spíše hnědý. Spodní strana jeho těla je nažloutlá, náprsenka potom s mírným nádechem růžové. Křídla i konce ocasních per jsou pak černá. A typickým znakem bělořita je právě bílý kostrč, což je nápadné zejména za letu. Ten mají samečci i samičky, stejně tak jako mláďata. V prostém šatu jsou sameček a samička jen velmi nevýrazně zbarveni. Mladí bělořiti jsou skvrnití.

Rozšíření

Tohoto elegantně zbarveného ptáka najdeme od nížin až po bezlesé horské oblasti. Nejraději obývá skalnaté pustiny, kamenité pláně, lomy, výsypky a pískovny. Najít ho můžeme i na škrapových polích v krasových oblastech. Miluje též skalky a zříceniny. Po dlouhém letu ze zimovišť si rád odpočine třeba i na golfovém hřišti. Čím dál častěji se zabydluje na rozestavěných sídlištích velkých měst. Ekosystémem, který je typicky obývaný bělořitem šedým jsou „bezlesé, suché krajiny se suťovými a skalnatými terény, suchými zídkami a nebo dunami s vřesem.“ (zdroj: 3)

Jako tažný pták se k nám vrací koncem března a začátkem dubna. Do teplých krajin pak odlétá během září a října. Za sluníčkem odlétá na jih, především do afrických končin. Jeho oblíbeným letoviskem je tam etiopská oblast od Sahary k jihu. Ve světě je kromě Evropy rozšířen i v přední Asii, východní Eurasii včetně Japonska a Číny nebo také v Severní Americe, od Faerských ostrovů přes ostrov Grónsko až po severovýchodní Kanadu.

Původně se jedná o stepního a polopouštního živočicha. Zde skoro pořád fouká vítr a bělořit šedý ho musí svým zpěvem přehlušit. Hlas, kterým láká samičku, je opakované „jiv“ nebo „jiv-tek“. Vyzpívává krátké cvrčivé sloky nebo i dlouze proměnlivě s mnoha variacemi. Mnohdy zpívá i za letu. „Let bělořita šedého je nízký, třepotavý, převážně rychlý, ve vlnovkách. Někdy startuje z větve. Po přistání poklonkuje.“ (zdroj: 3)

Způsob života a potrava

Nejčastěji poskakuje po zemi a rád se také promenáduje po velkých balvanech či běhá po zemi. Mouchy a jiný hmyz chytá za letu. Nepohrdne ani pavouky a malými plži. Od léta se pak také živí kromě bezobratlých živočichů nejrůznějšími bobulemi. Svá hnízda si nejčastěji staví v dutinách mezi kameny, v hlinitých či pískových stěnách nebo se schovává dokonce i do podzemních nor a dutin. Mnohdy se zabydlí i třeba v opuštěné králičí noře. Hnízdo si splétá ze stébel trav a posbíraných kořínků. Někdy jej také umístí do křovin celkem blízko nad zem.

Rozmnožování

Hnízdí většinou jednou až dvakrát ročně (duben až červen), přičemž samička snese 4-6 vajíček. Ta jsou neskvrnitá a světle namodralá. Na vysezení snůšky se střídají oba rodiče po dobu dvou týdnů a následně se také jako pár zhruba dalších 13 až 17 dní starají o mláďata, než sama vylétnou z hnízda za potravou. Na našem území najdeme bělořita od teplých nížinných oblastí, které má nejraději, až po horské bezlesé, nejlépe kamenité hřebeny.

Ochrana

V České republice je rozmístěn celkem nepravidelně a jeho počty od poloviny minulého století soustavně klesají. Ve světovém měřítku je ještě stále považován za málo dotčený druh. U nás však již patří mezi silně ohrožené ptáky a je tak dokonce zařazen na našem Červeném seznamu. Počty hnízdících párů v České republice jsou odhadovány kolem 200 - 400 (zdroj: 3) Na evropském kontinentu se pak jeho počty pohybují kolem 4,5 milionu hnízdících párů.

Vzhledově podobnými ptáky je bělořit okrový či bramborníček hnědý. A ještě jedna perlička na závěr. Víte jaký druh ptáka ve slovenštině označujeme beloritka? Správná odpověď je jiřička.

český název - bělořit šedý
latinský název - Oenanthe oenanthe
hlavní znaky - velikost vrabce, elegantní modrošedé zbarvení, černá páska přes oko (lemována bílým proužkem), břicho nažloutlé, náprsenka narůžovělá, křídla černobílá, konce ocasních per, bílý kostrč
způsob života - (v tlupě, samostatně v páru...) v páru
rozšíření Čr - nepravidelně, počty výrazně klesají
rozšíření svět - od Sahary k jihu; Evropa, přední Asie, Japonsko a Čína, severovýchodní Kanadu
potrava - bezobratlí, bobule
počet mláďat 4-12
ochrana v ČR - silně ohrožený druh, v Evropě málo dotčený

zdroje (informací):
1) www.rozhlas.cz
2) www.biolib.cz
3) cs.wikipedia.org
4) www.ireceptar.cz

Foto: http://www.naturfoto.cz/belorit-sedy-fotografie-4051.html http://www.naturfoto.cz/belorit-sedy-fotografie-16262.html



autor:
Mgr. Jana Hájková

datum vydání:
9. října 2017


Diskuze k článku „Bělořit šedý, pták, který umí napodobovat hlasy jiných ptáků“



 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!


Nákupem na Pieris.cz
podpoříte chod našeho serveru




Další publikování a šíření obsahu serveru Příroda.cz je bez souhlasu provozovatele zakázáno.
Pokud chcete nějaký obsah převzít tak nás prosím kontaktujte.

© 2004 - 2023 PŘÍRODA.cz
ISSN 1801-2787

Magazín PŘÍRODA.cz je soukromý projekt, provozovaný už od svého začátku v roce 2004 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.