Bělořit šedý, pták, který umí napodobovat hlasy jiných ptáků

Bělořit šedý
Autor: Jiří Bohdal

třída - ptáci (Aves)
řád - pěvci (Passeriformes)
čeleď - lejskovití (Muscicapidae)
rod - bělořit (Oenanthe)

Vzhled

Bělořit šedý se velikostí podobá vrabci. Délka těla dospělého jedince je přibližně 15 centimetrů (plus minus jeden cm). Rozpětí křídel bělořita je mezi 26 a 32 cm. (zdroj: 3) Váží něco mezi 17-35 gramy. Většinou se tito ptáci dožívají 5let.

Svatební šat samečků je spíše šedavý. Odtud druhové označení bělořita. Šedivé je především temeno hlavy a jeho dlouhé nohy. Hřbetní část nabírá nádech do modro-šeda. Výrazná je u samečků černá páska přes oko, která je lemována bílým proužkem. Samička má celkově světlejší barvu a pásek přes oko nemá tolik výrazný, spíše hnědý. Spodní strana jeho těla je nažloutlá, náprsenka potom s mírným nádechem růžové. Křídla i konce ocasních per jsou pak černá. A typickým znakem bělořita je právě bílý kostrč, což je nápadné zejména za letu. Ten mají samečci i samičky, stejně tak jako mláďata. V prostém šatu jsou sameček a samička jen velmi nevýrazně zbarveni. Mladí bělořiti jsou skvrnití.

Rozšíření

Tohoto elegantně zbarveného ptáka najdeme od nížin až po bezlesé horské oblasti. Nejraději obývá skalnaté pustiny, kamenité pláně, lomy, výsypky a pískovny. Najít ho můžeme i na škrapových polích v krasových oblastech. Miluje též skalky a zříceniny. Po dlouhém letu ze zimovišť si rád odpočine třeba i na golfovém hřišti. Čím dál častěji se zabydluje na rozestavěných sídlištích velkých měst. Ekosystémem, který je typicky obývaný bělořitem šedým jsou „bezlesé, suché krajiny se suťovými a skalnatými terény, suchými zídkami a nebo dunami s vřesem.“ (zdroj: 3)

Jako tažný pták se k nám vrací koncem března a začátkem dubna. Do teplých krajin pak odlétá během září a října. Za sluníčkem odlétá na jih, především do afrických končin. Jeho oblíbeným letoviskem je tam etiopská oblast od Sahary k jihu. Ve světě je kromě Evropy rozšířen i v přední Asii, východní Eurasii včetně Japonska a Číny nebo také v Severní Americe, od Faerských ostrovů přes ostrov Grónsko až po severovýchodní Kanadu.

Původně se jedná o stepního a polopouštního živočicha. Zde skoro pořád fouká vítr a bělořit šedý ho musí svým zpěvem přehlušit. Hlas, kterým láká samičku, je opakované „jiv“ nebo „jiv-tek“. Vyzpívává krátké cvrčivé sloky nebo i dlouze proměnlivě s mnoha variacemi. Mnohdy zpívá i za letu. „Let bělořita šedého je nízký, třepotavý, převážně rychlý, ve vlnovkách. Někdy startuje z větve. Po přistání poklonkuje.“ (zdroj: 3)

Způsob života a potrava

Nejčastěji poskakuje po zemi a rád se také promenáduje po velkých balvanech či běhá po zemi. Mouchy a jiný hmyz chytá za letu. Nepohrdne ani pavouky a malými plži. Od léta se pak také živí kromě bezobratlých živočichů nejrůznějšími bobulemi. Svá hnízda si nejčastěji staví v dutinách mezi kameny, v hlinitých či pískových stěnách nebo se schovává dokonce i do podzemních nor a dutin. Mnohdy se zabydlí i třeba v opuštěné králičí noře. Hnízdo si splétá ze stébel trav a posbíraných kořínků. Někdy jej také umístí do křovin celkem blízko nad zem.

Rozmnožování

Hnízdí většinou jednou až dvakrát ročně (duben až červen), přičemž samička snese 4-6 vajíček. Ta jsou neskvrnitá a světle namodralá. Na vysezení snůšky se střídají oba rodiče po dobu dvou týdnů a následně se také jako pár zhruba dalších 13 až 17 dní starají o mláďata, než sama vylétnou z hnízda za potravou. Na našem území najdeme bělořita od teplých nížinných oblastí, které má nejraději, až po horské bezlesé, nejlépe kamenité hřebeny.

Ochrana

V České republice je rozmístěn celkem nepravidelně a jeho počty od poloviny minulého století soustavně klesají. Ve světovém měřítku je ještě stále považován za málo dotčený druh. U nás však již patří mezi silně ohrožené ptáky a je tak dokonce zařazen na našem Červeném seznamu. Počty hnízdících párů v České republice jsou odhadovány kolem 200 - 400 (zdroj: 3) Na evropském kontinentu se pak jeho počty pohybují kolem 4,5 milionu hnízdících párů.

Vzhledově podobnými ptáky je bělořit okrový či bramborníček hnědý. A ještě jedna perlička na závěr. Víte jaký druh ptáka ve slovenštině označujeme beloritka? Správná odpověď je jiřička.

český název - bělořit šedý
latinský název - Oenanthe oenanthe
hlavní znaky - velikost vrabce, elegantní modrošedé zbarvení, černá páska přes oko (lemována bílým proužkem), břicho nažloutlé, náprsenka narůžovělá, křídla černobílá, konce ocasních per, bílý kostrč
způsob života - (v tlupě, samostatně v páru...) v páru
rozšíření Čr - nepravidelně, počty výrazně klesají
rozšíření svět - od Sahary k jihu; Evropa, přední Asie, Japonsko a Čína, severovýchodní Kanadu
potrava - bezobratlí, bobule
počet mláďat 4-12
ochrana v ČR - silně ohrožený druh, v Evropě málo dotčený

zdroje (informací):
1) www.rozhlas.cz
2) www.biolib.cz
3) cs.wikipedia.org
4) www.ireceptar.cz

Foto: http://www.naturfoto.cz/belorit-sedy-fotografie-4051.html http://www.naturfoto.cz/belorit-sedy-fotografie-16262.html