Choroš šupinatý

autor: Mgr. Jana Hájková
Tato dřevokazná houba z čeledi chorošovitých způsobuje hnilobu nejenom na mrtvém dřevě, ale také na poraněných živých stromech. Proto je jeho výskyt celkem nežádoucí. A to i přesto, že mladé plodnice jsou velmi chutné a lidé je s oblibou přidávají například do polévky.

Říše: Fungi (houby)
Třída: Agaricomycetes (stopkovýtrusé)
Řád: Polyporales (chorošotvaré)
Čeleď: Polyporaceae (chorošovité)
Rod: Polyporus (choroš)

Charakteristika

Klobouk choroše šupinatého bývá polokulovitý až vějířovitý s důlkem uprostřed. V průměru dorůstá od 10 cm až po velikost 6 dm. Jeho barva se pohybuje od krémové přes žlutorezavou až do okrově hnědé. Je pevný a masitý. Jeho dužnina je v mládí měkká, pružná a vodnatá. U starších plodnic tvrdne, stává se tuhou až dřevnatou.

Jak již sám druhotný název choroše napovídá, je jeho klobouk pokryt velkými přilehlými tmavě okrovými až hnědými šupinami, které bývají na konci dřípatě roztřepené. Rourky bývají maximálně 1 cm vysoké, jsou bílé a u starších hub nažloutlé. Jejich tvar je sbíhavý až labyrintický. Jejich póry jsou nepravidelné, protáhlé a až 2 mm široké. Bývají nejčastěji bílé či krémové či okrové.

Krémově nažloutlý třeń bývá středový ale nejčastěji postranně rostoucí. Je protáhlý do výšky až 8 cm a široký bývá 4 cm. V jeho horní části najdeme hnědavé síťkování. Je plstnatý, mívá na sobě hnědé šupinky. Ve stáří je pak spíše lysý. Choroš šupinatý poznáme také podle typické spodní části třeně, která je tmavě hnědá až černohnědá.

Rozšíření

Tato houba roste od dubna do října až listopadu, a to jak v nižších polohách, tak i na horách. Najít ji mohou lidé nejenom na území Eurasie, ale také v Severní Americe a Austrálii. Roste na listnatých stromech, tedy hlavně na buku, ořešáku, lípě, javoru, hrušce nebo na jasanu i vrbě. Vyrůstá jednotlivě nebo i v trsech. Typicky vytváří střechovité uspořádání plodnic nad sebou. Choroš dorůstá během celého vegetačního období, přičemž staré plodnice mohou přečkat i zimu. Většinou je ale v létě tato houba napadena hmyzem.

Možné užití

Díky své šťavnatosti je tato houba využívána i v kuchyni. Ucítíte z ní jakousi okurkovou moučnou vůni. Někteří ji dokonce přirovnávají k vůni melounu. Při vaření se uvolňuje zápach připomínající žluklý tuk. Ten ale po chvíli vymizí. Tohoto choroše využívají lidé především k obohacení polévek nebo na přípravu řízků či dršťkové polévky.

Jako dřevokazná houba, která vytváří bílou hnilobu, jež je černě ohraničená, je choroš šupinatý považován za škůdce. A to proto, že kromě rozkladu mrtvé dřevní hmoty napadá také poraněné živé stromky a jejich větve. Jedinou možnou ochranou ostatních rostlin je okamžité vykácení již napadených dřevin. Někdy roste choroš šupinatý i na kořenech pod zemí.

Možnost záměny

Splést si jej můžeme s chorošem hlíznatým. Ten je ale taktéž jedlý.
Zajímavostí je, že českým označením je také chorošník šupinatý.

Český název: choroš šupinatý
Latinský název: Polyporus squamosus
Hlavní znaky: klobouk okrově hnědý, polokulovitý s důlkem uprostřed, na povrchu velké přilehlé tmavé šupiny; tmavě hnědá spodní části třeně; střechovité uspořádání plodnic nad sebou
Rozšíření: Eurasie, Severní Amerika a Austrálie; listnaté stromy
Doba sběru: IV-XI
Poživatelnost: jedlá houba

Fotografie: This image was created by user Dan Molter (shroomydan) at Mushroom Observer, a source for mycological images. You can contact this user here. , CC BY-SA 3.0

Zdroje:
cs.wikipedia.org
Antonín Příhoda; Kapesní atlas hub 1



témata článku:
autor:
datum vydání:
20. prosince 2017


Diskuze k článku „Choroš šupinatý“



 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!