Naše projekty:   magazín Bejvávalo.cz   •   obchod Bejvávalo.cz   •   magazín Příroda.cz   •   samolepky na stěnu Pieris.cz   •   plastikové modely Plastikáče.cz   •   převod PDF na GIF animace DraGIF.cz

 
 
 
 

Svědectví o tom, jak zvířata dokáží pociťovat radost nebo smutek

Mají zvířata skutečné emoce a dokáží být podobně jako člověk smutná, šťastná nebo zvědavá? Podle některých lidí nikoliv, ale už Charles Darwin emoce zvířatům přisuzoval.

Zvědavá koza. - klikněte pro zobrazení detailuZvědavá koza., autor: Petr Kadlík, http://www.priroda.cz

Zvířecí emoce

Lidé si často ve své nevědomosti myslí, že vnímat zvíře jinak než jako zdroj masa, levného otroka nebo "zábavný "terč na lovu otázkou maximálně pár posledních desetiletí. Že dříve podobné věci nikdo neřešil.

Jak velký je to omyl dokazuje už i samotný Charles Darwin, který už v roce 1872 vydal jednu ze svých zásadních prací s názvem Výraz emocí u člověka a u zvířat (The Expression of Emotions in Man and Animals).

Proto pokud vás zajímá, jak se naši předci kdysi dívali na zvířata a jejich emoce, tak pro vás máme přesně sto let starý článek přesně na toto téma.


Projevy bolu a radostí u zvířat.

Nejlepší přítel. - klikněte pro zobrazení detailuNejlepší přítel. Jsou zoologové, kteří popírají okolnost, že by živočichové dovedli dáti výraz pohnutí mysli buď pláčem anebo smíchem.

Odborníci tito tvrdí, že člověk je jediným tvorem, který pláče a který se dovede smáti. Jiní přiznávají sice zvířatům slzy a pláč, nikoli však smích.

Avšak již Darwin zjistil, že mladí šimpanzové jsou v podpaží zrovna tak lechtiví, jako synové lidští, a lechtáme-li je tam, vyrážejí často chechtavý hlas, stahujíce koutky ústní a kolem očí utvoří se jim zrovna tak vrásky, jako u člověka.

Reugger, jež v Paraguayi choval tamnější opice 7 let v zajetí, poznamenal o malpě (Cebus Azarae), že projevovala zvláštním chechtotem radost, když po přestávce několika dnů spatřila opět milovanou osobu ; totéž pozorováno ve všech téměř zoologických zahradách nejen u malpy, ale i u opice berberské. Hlídači nazývají takový projev radosti jednoduše smíchem.

Velmi často pozoruje se u opic, podá-li se jim lahodné sousto, nebo prokáže-li se jim jinaká laskavost, kterak koutky ústní lehce zpět stáhnou nebo je zvednou, že mají veselé oči, nechechtají se však — což Wallace a jiní badatelé jmenují úsměvem a je s úsměvem lidským totožným, poněvadž tytéž svaly uvádí v pohyb. Takový „radostný obličej“ často pozorujeme u psů a u mnohých — uličníků, když se jim nějaké darebáctví povedlo.

Londýnská společnost zoologická měla maskala, jejž viděli Burttlett, jakož i jeho strážce často plakati. Politoval-li ho někdo a projevil-li účast s jeho bolesti, zaslzel tak silně, že se mu slzy řinuly po lících.

Z jiných zvířat, u nichž byl pozorován pláč, možno jmenovati slony. Tonnet vypravuje ve své knize o Ceyloně, že několik právě polapených a svázaných slonů leželo nehybně na zemi, neprojevujíce nižádné truchlivosti kromě slz, jichž měli plné oči a které jim neustále kanuly. Též při jiné příležitosti spatřil spoutaného slona prolévati na znamení největší kleslosti proudy slz, jenž také při tom hlasitě řval.

Hlídač indického slona v londýnské zoologické zahradě tvrdil, že prý několikráte viděl kanouti slzy z očí staré sloní samice, když bylo ji vzato mládě, s nímž byla přivezena. Lovci často vypravují o jelenech srncích, žirafách a jiných zvířatech, že smrtelně byvše zraněna, skácejí se a oči se jim naplní slzami.

Lamartine vypravuje o srně, kterou byl smrtelně postřelil a jejiž světlo prolévalo slzy : „Nikdy nezapomenu napohled, plný údivu a bolesti, jemuž propůjčila blízká smrt téměř hluboký cit lidský a jenž byl mnohem výmluvnější nežli všecka slova“.

Cordon Cumming vypravuje o sajce, kterou dlouho pronásledoval a konečně postřelil : „Spousty pěny se jí řinuly z úst, hojný pot proměnil obyčejnou šedou barvu živočicha toho v popelavou a slzy kanuly hojně s velkých, černých očí jeho. Bylo patrno, že zvíře tušilo poslední svou hodinku“.

O vodních ssavcích je známo, že pliskavícím a tuleňům mocné proudy slz z oči tekou, jestliže byli smrtelně zraněni, anebo trpí-li bolesti. Geoftroi a Sain-Hilaire vypravuji, že Malajci zmocňují se mladých dugongů, aby pak zcela jistě polapili také samičky. Chycená mláďata vyrážejí hlasitý skřek a oči jejich zalijí se slzami. Slzy tyto Malajci pečlivě shromažďují a uschovávají, poněvadž jsou jim kouzelným prostředkem, jímž lze prý si zjednati trvalou náklonnost milované osoby.


Tolik k tomuto tématu v článku z roku 1918. Máte také nějaké osobní zkušenosti s projevováním emocí u zvířat? Pokud ano, dejte nám o nich vědět dole v debatě nebo přímo na našem Facebooku.





Debata k článku 'Svědectví o tom, jak zvířata dokáží pociťovat radost nebo smutek'

Reklama

Tapety na plochu


tapeta Hlemýžď

Vyhledávání


Reklama

Chcete nás podpořit?

Přidejte si na své stránky naši ikonu.
Příroda.cz - příroda, ekologie, životní prostředí, život
Návod naleznete zde.


© 2004 - 2019 PŘÍRODA.cz - registrace ISSN 1801-2787       další odkazy:
  • napište nám
  • vtipy o zvířatech
  • o nás

  • Další publikování a šíření obsahu serveru Příroda.cz je bez souhlasu provozovatele zakázáno.
    Pokud chcete nějaký obsah převzít tak nás prosím kontaktujte.   RSS kanál serveru www.Příroda.cz