Naše projekty:   magazín Bejvávalo.cz   —   Obchod.Bejvávalo.cz   —   originální samolepky na stěnu Pieris.cz   —   efektní sdílení PDF souborů DraGIF.cz

Měnící se lesy a kůrovcové kalamity

autor: RNDr. Jiří Jakl
Zdravý český les má různorodou věkovou strukturu stromů a neroste v něm jenom jeden druh dřeviny - tím se liší od monokultury. Ve zdravém lese také probíhají přirozené vývojové cykly a nevyhýbají se mu ani klimatické změny. Významným aktérem je tu kůrovec u lesů či lesních kultur se smrkem, jiné choroby a škůdci v případě jiných dřevin a oslabení lesa. Rozlišme konkrétní případy a připomeňme úskalí špatného lesnického hospodaření v lesích.


Výroba elektřiny z uhlí a krušnohorské kůrovcové kalamity.

Monokultury i zdravé lesy oslabují imise a neodsířené elektrárny v Podkrušnohoří svého času udělaly z Krušných hor oblast srovnávanou s měsíční krajinou. Nešlo jen o "udušené stromy", ale kyselé deště narušily například mykorhizu, příjem vláhy a živin. Oslabené smrky zde ve velkém likvidoval kůrovec. Nemluvilo se o kůrovcových kalamitách, ale primárně o důsledku problémové výroby elektřiny z uhlí. Komunisté tehdy rozvíjeli jaderný program, v začátku 90. let se zásadně prosadilo odsíření uhelných elektráren, docházelo tu také k vývoji druhového složení dřevin a lesní porosty se vzpamatovaly.

Horské smrčiny versus šlechtické monokultury.

Jiný případ je Šumava. Ve vrcholových částech zde přirozeně rostou horské smrčiny a v nižších polohách na místech původních bučin byly nasázeny smrkové monokultury. Za nevhodné monokultury zde mohou hlavně Schwarzenbergové, kteří na Šumavě i díky kanálům káceli rychle a plošně, smrk se jim jevil jako ekonomicky výhodná dřevina pro rychlé zalesňování. Navíc šlechtou zavedený systém nevhodných monokultur se plošně udržel v českém lesnictví i v období Československa.

Vichřice se objevovaly na Šumavě i v minulosti a jsou součástí velkého cyklu lesa, kdy padají velké stromy, jejich torza vytvářejí stín, dřevo vytváří substrát pro semenáčky a přirozeně zde žije i kůrovec. Po orkánu Kyrill v roce 2007 a gradaci kůrovce lesníci strašili obnovou tisíce let ve vrcholových částech Šumavy bez kácení a umělého zalesňování, ale stačí si sem vyrazit a vidíme masivní zmlazení v rukách přírody. Naopak kde lesníci vytvořili holiny a odtěžili dřevo, tam vidíme problematické tuhé travní porosty a snahu větrů dostat se dále do okolního lesa (např. hřeben od Trojmezí po Plechý spadající klášteru Schlägl). V nižších polohách s původními bučinami a doubravami je vhodné pomoci přírodě sázením buku (mimochodem pomohly tomu i brigády Hnutí DUHA) a dalších původních dřevin. V listnatých lesích se kůrovec pochopitelně nešíří.

Hospodaření v hospodářských lesích.

V hospodářských smrkových lesích je nutné zasahovat proti kůrovci, protože zde má podobnou roli, jako nemoc. Dlouho to tak platilo a ekologové takový přístup chápou a podporují. Kůrovcový strom ve smrkovém lese je potřeba urychleně odstranit, svoji roli mají feromonové lapače i další chemie (na lapáky a odvážené dřevo). V Česku v posledních 30 letech došlo k posunu ve výsadbách původních listnáčů i v hospodářských lesích, ale ročně šlo o 0,8% plochy lesa. I kdyby se zde sázely lesy se zcela původním druhovým složením, naprostá většina hospodářských lesů dosud nemůže být ekologicky stabilních (druhová obměna realizovaná jen na třetině plochy lesů). V Česku tedy máme dosud velké plochy ekologicky nestabilních lesů (nezřídka spíše monokulturních) vzhledem k jejich druhové a věkové struktuře dané vývojem delším než století.

Sucha zásadně mění situaci nejen v hospodářských lesích. Strom totiž ke svému růstu potřebuje určitý přísun vody a dlouhodobě nemůže žít v suchém prostředí. Stromy se nevyskytují na pouštích a poměrně málo ve stepích. V suchých oblastech nejde podobně ani pěstovat plodiny vyžadující více vody. Lesy, jak je známe u nás, se vyvíjely za většího přísunu vláhy. Sušší rok na tom nic nemění, opakující se suché roky již ale například výrazně oslabují smrky a ty pak nejsou schopné zatáhnout přímé napadení kůrovcem pryskyřicí. V plošných monokulturách vystavených suchu je toto zásadní problém a kůrovcové kalamity jsou nevyhnutelné. Čeká nás větší debata, zda a kde mohou lesy získat podobu bližší dokonce až stepím (tak jako v dávné minulosti a v teplých oblastech u nás i v současnosti) a jak k tomu přistoupit. Lesy patrně čeká zásadní proměna, ať člověk chce nebo nechce.

Odstranění veškerého dřeva nesmyslným přístupem řady lesníků.

Dosud jsou snahy v hospodářských lesích dostat kůrovce pod kontrolu kácením a využitím dřeva. Jelikož je domácí trh nasycený, vozí se to dřevo také rovnou do Číny nebo se vymýšlí masivní spálení v elektrárnách a teplárnách. Střízlivost by v tomto byla lepší. Pokud torza suchých stromů zmizí a odveze se maximum dřeva, dojde zde k zásadnímu ochuzení lesních půd o organickou složku. Víme, jak vypadají tuhé travní porosty s minimem dřevin na Šumavě, kdy se k tomuto na řadě míst dobrali lesníci vzdor varování ekologů a dokonce i platné legislativě pro chráněná území.

Podle mého názoru by v případě hospodářských lesů mělo probíhat aktivní potlačování kůrovce. Zároveň je nutné se smířit, že lidské síly při dlouhodobém klimatickém výkyvu v podobě sucha na potlačení kůrovcových kalamit prostě nestačí (jde o velké plochy, aktuálně problémy také s dostatkem pracovních sil a jde o proces v rukách mocné přírody). Pokud se budeme snažit hlavně využít maximum dřeva s jeho odvozem, naděláme tak více škody, než užitku.

Obnova lesa.

Za své může vzít i domnění, že když tu budeme maximalisticky sázet nový les, že tu poroste les jako před tím. V sušším klimatu prostě přirozeně poroste les řidší a má schopnost se přirozeně obnovovat, pokud má na čem. Rozpadající se dřevo starých stromů je dobrý substrát a může tu růst přirozeně dost semenáčků i bez umělých výsadeb. Samozřejmě za předpokladu, že je nesežere přemožená lesní zvěř. K té je potřeba upřít pozornost stejně jako k suchu. Jsme tu nejspíše na hraně obrovské ekologické katastrofy způsobené nevhodným pěstováním a využíváním lesů, kdy tu ledaskde mohou být nakonec i jen holiny s tuhými travními porosty. Nebo alespoň nějaké lesy, mimochodem i bez nadměrného plýtvání veřejnými prostředky a bez zbytečného ničení silnic při vození toho všeho dřeva k lodím a elektrárnám. Přirozené procesy ukazují i v případě rozpadu původních lesních monokultur schopnost vývoje k vitálnímu lesu. Je v něm ale zprvu například více břízy a stojí to maximálně ušlý zisk za dřevo, kterého je na trhu stejně přebytek.




autor:
RNDr. Jiří Jakl
www stránky: http://ebotanika.net

datum vydání:
22. září 2019


 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!
Nabízíme Vám také možnost zveřejnění reklamního článku, kterým můžete oslovit tisíce našich čtenářů.


Nákupem na Bejvávalo.cz
podpoříte chod našeho serveru




Další publikování a šíření obsahu serveru Příroda.cz je bez souhlasu provozovatele zakázáno.
Pokud chcete nějaký obsah převzít tak nás prosím kontaktujte.

© 2004 - 2022 PŘÍRODA.cz
ISSN 1801-2787

Magazín PŘÍRODA.cz je soukromý projekt, provozováný už od svého začátku v roce 2004 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.