Lidé na Nilu

\r\nNejprve přišly na řadu chrámy a prastaré památky. Obdivovali jsme mumifikované faraóny, výjimečnou architekturu nebo starý způsob výroby papyru. To vše bylo velice zajímavé, avšak mě nejvíce okouzlila dvoudenní projížďka luxusní lodí po Nilu. Plavba byla klidná a já mohl polehávat na lehátku a pozorovat menší i větší vesnice, obyvatelé v nich a jejich každodenní život. Nevěřil jsem svým vlastním očím, jak chudě zde ti lidé žijí. Vše co mají, jim dává i bere tato obrovská řeka - Nil. Zavlažuje jim políčka, dopravují se po ní na svých malých loďkách, perou v ní všechno své prádlo a jsou odkázaní na to, že tuto vodu musí i pít. Vodu však neberou rovnou z řeky, berou vodu podzemní, pomocí svých studní. Přesto bych řekl, že ani tato voda není stoprocentně nezávadná. \r\n\r\n

Jestli si myslíte, že třeba naše řeka Ohře, je znečištěná, potom bych vám nepřál pohled na Nil. Připomínalo mi to stoku. Dokázal bych ještě pochopit lidi, kteří se zde myjí i perou své prádlo, protože to takhle dělají již od nepaměti, ale obří lodě, které zde vozí turisty, vypouštějí do řeky, klidně a bezstarostí, své pohonné hmoty, oleje a i všechny splašky - to už je moc. \r\n\r\n

\r\n

Když pominu tuto skutečnost a uvědomím si, že s tím stejně nic lepšího neudělám, musím přiznat, že to byla skutečně krásná zkušenost. Vidět, že kdesi daleko od nás žijí lidé, kteří k životu nepotřebují všechny vymoženosti naší doby, ale vystačí si s přírodou. Ale přece jen existuje jedna "vymoženost naší doby," kterou vlastní snad každý v Egyptě, a to je televize. Na každém, i na tom sebe zaostalejším domku postaveného pouze z pálených cihel a slámy naleznete televizní anténu a každý si své televize patřičně váží. Jídlo si sice ohřívají na ohni, ale jedí u televize. A toto je asi největší problém v Egyptě (nejen v Egyptě), na jedné straně neuvěřitelná zaostalost a na druhé milionové metropole plné lidí a techniky nebo přepychové hotely pro nejbohatší turisty.