Kuna lesní - Martes martes

Přelézal jsem takhle "jelito"; Ale ne, nezvedejte obočí. Píši tento článek naprosto střízlivý. "Jelito" je prostě slangový výraz lesáků pro hromadu klestu, která se při čištění paseky ukládá v dlouhé řadě za její hranicí. Nechtělo se mi nadejít pár metrů, tak jsem se pustil přímo přes ono "jelito", když tu pod nohama něco zachrastilo. Jako blesk se mihlo malé zvířátko a zmizelo na prvním smrku. Koukám nahoru... Z výšky asi pěti metrů mne zvědavě pozorovala kuna lesní.

třída	Savci - Mammalia
řád	Šelmy - Carnivora
čeleď	Kunovití - Mustelidae
rod	Kuna - Martes
druh	Kuna lesní - Martes martes

Vzhled

Kuna lesní je velká asi jako kočka domácí. Má ovšem štíhlejší tělo s hustou, hladkou a hnědou srstí. Huňatý ocas a končetiny jsou zbarveny nejtmavěji; jsou skoro černohnědé. Srst na nohou prorůstá i chodidlovými polštářky. Má to důležitý význam pro šplhání. Chlupy na chodidlech zabraňují, aby se zvíře smekalo při pobíhání na zledovatělých větvích. Ušní boltce jsou dost velké a mají světlé lemování. Nos je černý. Od své příbuzné Kuny skalní (Martes foina) se liší především krémově žlutou skvrnou na hrdle, tzv. náprsenkou a dvěma hrotnatými výběžky na vnější straně zadní stoličky, které jsou u kuny skalní rovné.

Kuna lesní bývá i s ocasem až 80 cm dlouhá a váží 100 až 140 dkg.

Rozšíření

Kuna lesní zabírá areál téměř celé Evropy (včetně Irska) od hranice lesa na severu po Sardinii a Baleáry na jihu. V Asii sahá její rozšíření na východ do západní Sibiře, na jih do některých oblastí Turecka, Iráku a Iránu.

Způsob života a potrava

Kuna lesní je samotářský tvor. V lese ji můžeme přistihnout zejména ráno a večer po západu slunce. Den prospí v pelíšku, který si buduje v dutých stromech, v opuštěných hnízdech veverek, vran a dravců. Stejně jako liška má i kuna lesní vedle hlavního úkrytu ještě několik záložních. Svůj okrsek, který se odhaduje na 600 až 1 000 ha si označuje páchnoucím výměškem, který vylučuje z pachových žláz pod ocasem. Tyto pachové značky nalézáme nejen na stromech, ale spolu s trusem i na lesních cestách, na kamenech a na všech vyvýšených bodech jejího okrsku.

Kuna lesní se s kunou skalní nekříží, ačkoliv jsou si oba druhy těsně příbuzné. Kuna skalní před svou lesní příbuznou ustupuje.

Hlavními smysly kuny jsou zrak a sluch. Čich má sice dobrý, ale ne tak dokonalý jako šelmy psovité. Proto se kuna chytne snadno do želez nebo do jiných lidských nástrah.

Za potravu kunám slouží především ptáci do velikosti holuba, menší hlodavci a veverky. V nouzi dá zavděk i ovoci, jahodám, jeřabinám apod. Pronásleduje-li kořist, dělá až pětimetrové skoky ze stromu na strom. Po zemi se pohybuje krátkými skoky.

Ve starší myslivecké literatuře se objevují tvrzení, že napadá i srnčí zvěř. Švýcarští zoologové naopak dokázali, že kuna se větších zvířat bojí, a dostane-li se do kurníku se slepicemi, nevyvraždí je z krvežíznivosti, jak se často tvrdí, nýbrž z pudu sebezáchovy a strachu. Kuna lesní přepadá zvířata skokem a zakusuje je prudkým zahryznutím do krku. Není pravda, že by ulovené kořisti vysávala krev. Nejvíce má spadeno na veverky. Přepadá je v hnízdě a mistrně za nimi šplhá až do nejvyšších částí korun. Jen málokdy jí zrzka unikne.

Čekal jsem brzy ráno na hajného, když jsem takové lesní drama zažil na vlastní kůži. Ranní ticho přerušil šramot nad mou hlavou. Ve větvích se mihla veverka pronásledovaná pelešnicí "Aha", pro vysvětlení. Myslivecky se říká kuně lesní pelešnice, větevnice nebo medovka. Veverka ovšem neměla šanci. Snažila se uniknout krkolomnými skoky se stromu na strom. Kuna ji ovšem byla stále v patách. Zvědavě jsem se zvedl a oba soupeře sledoval. Možná po sto metrech se ozval vřískot a drama skončilo. Kuna se svou kořistí vyšplhala do nejvyšších pater asi osmdesátiletého smrku a zmizela mi z očí.

Jako všechny kunovité šelmy i kuna lesní se dá snadno ochočit, zejména byla-li vychovávána odmalička. Je to hravé stvoření, bohužel nejčastěji v noci.

Rozmnožování

Kuny lesní kaňkují v červenci až v srpnu. V době páření podstupují kuňáci mezi sebou boje, funí, prskají a piští. Kdybyste si vyšli za jasné měsíční noci do lesa, užasli byste, jaké zvuky dovedou kuny vydávat. Některé hlasové projevy kun se dokonce podobají štěkotu.

Březost kun trvá neobyčejně dlouho: devět měsíců, z toho šest měsíců připadá na březost utajenou, tzv. embryonální latenci, stejně jako např. u srnčí zvěře, kdy se na určitou dobu vývoj plodu zastaví. Sama příroda tak zajišťuje, aby se mláďata rodila do příznivých měsíců roku. V dubnu až květnu vrhá samice 3 - 5 mláďat a vzácně až 7, která jsou po šest týdnů slepá. Jsou to malí, slepí tvorečkové, kteří váží asi 30 g. Po čtyřiatřiceti dnech se jim otvírají oči. Matka je kojí dva měsíce. Kuna je starostlivá matka a svá mláďata zahřívá a houževnatě je brání proti každému nepříteli. V nebezpečí je přenáší v mordě na bezpečnější místo.

Mladé kuny pohlavně a tělesně dospívají ve dvou letech. Při optimálních podmínkách se dožívají osmi až deseti let.

Ochrana

Kuna lesní skýtá cennou kožešinu, která je nejhodnotnější z kožešin našich šelem. Její ochrana vychází z vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 134/ 1996 Sb. (Myslivecká vyhláška), kde podle § 4. je doba lovu povolena od 1. 11. do konce února s vyjímkou § 6. odst. 2. , kde je povolen celoroční odstřel v bažantnicích a honitbách s trvalým výskytem tetřeva, tetřívka, jeřábka a dropa.

český název	Kuna lesní
latinský název	Martes martes
hlavní znaky	Štíhlejší tělo než kočka domácí, huňatý ocas, krémově žlutá náprsenka vetvaru ,,V“
způsob života	Samotářsky
rozšíření ČR	Souvislé lesy v celé ČR
rozšíření svět	Téměř celá Evropa, včetně Irska, Asie až po Irán
potrava	Ptáci, drobní hlodavci, hlavní druh potravy veverky. Dále ovoce a bobuloviny.
doba březosti	Devět měsíců ( embryonální latence)
počet mláďat	3-5
ochrana	dle Myslivecké vyhlášky.

zdroje
Světem zvířat I. díl - savci (Dr. Hanzák, Dr. Veselovský, Albatros, Praha 1975)
Myslivost (Kolektiv autorů, Státní zemědělské nakladatelství, Praha 1966)
Kunovité šelmy (Dr. Heráň, Státní zemědělské nakladatelství, Praha 1982)