Naše jabloňovité neboli jaderné růžovité

Názory na čeleď jabloňovitých (Malaceae) se různí. Někteří autoři uznávají status čeledi, jiní ji považují za podčeleď růžovitých (Rosaceae). Do čeledi řadíme 25 rodů se 400 druhy rostoucích v mírném pásu severní polokoule, výjimečně v jihoamerických Andách a tropické Asii. Patří sem rody jako muchovník (Amelachier), temnoplodec neboli 'černý jeřáb' (Aronia), kdoulovec (Chaenomeles), sklaník (Cotoneaster), hloh (Crataegus), kdouloň (Cydonia), jabloň (Malus), mišpule (Mespilus), hlohyně (Pyracantha), hrušeň (Pyrus), jeřáb (Sorbus). Typickým znakem této čeledi je tvorba plodů - malviček.

Jabloňovité jsou opadavé, vzácně vždyzelené dřeviny. Listy mají střídavé, řapíkaté, většinou jednoduché (celokrajné, pilovité, zubaté až laločnaté), zřídka lichozpeřené, s opadavými, vzácně vytrvalými palisty. Květy pravidelné, oboupohlavné, v obalných částech 5četné. U rodu jeřáb je častá apomixie (nepohlavní semenné rozmnožování) stejně jako u severoamerických hlohů. Naše hlohy jsou navíc problematické kvůli častým hybridizacím.

Skalník - Cotoneaster
Skalníků máme v naší přírodě dva původní druhy:
skalník celokrajný (C. integerrimus)
skalník černoplodý (C. melanocarpus)
Barva malvic prvého je cihlově červená, červená nebo fialová a listy svrchu lysé, nelesklé, všechny špičaté. Barva malvic druhého je černá (samozřejmě za zralosti), listy svrchu na střední žilce většinou pýřité, slabě lesklé, horní špičaté, ostatní tupé.

Hloh - Crataegus
Jak již bylo zmíněno, je u hlohů časté křížení, které ztěžuje až znemožňuje správnou determinaci (určení). Základními našimi druhy hlohů jsou:
hloh obecný (C. laevigata = C. oxyacantha)
h. jednosemenný (C. monogyna)
h. křivokališný neboli podhorský (C. praemonticolla = C. curvisepala, C. intermedia)
h. Lindmanův neboli přímokališný (C. lindmanii). Poněkud vzácnější.

Jabloň - Malus
Významné jsou u nás dva druhy jabloní:
jabloň lesní (M. sylvestris) Jabloň lesní je silně ohroženým druhem (C2), který se pozná podle toho, že má nechlupaté pupeny, menší čepel listů, která není chlupatá naspodu a češule není plstnatá.

j. domácí (M. domestica), pěstovaná v našich zahradách.

Hrušeň - Pyrus
Pomineme-li kriticky ohroženou (C2) hrušeň sněhobílou (P. nivalis) pravděpodobně hybridogeního původu (Pyrus communis x P. elaeagrifolia), rostou u nás dva druhy:
hrušeň polnička (P. pyraster)Polnička se pozná podle tvaru (spíše než podlouhlá, tak okrouhlá až široce eliptická) a velikosti čepele listů (menší), kulovitých hruštiček a přítomnosti kolců i u starších rostlin.

hrušeň obecná (P. communis), pěstovaná v našich zahradách.

Jeřáb - Sorbus
Klíč ke květeně ČR uvádí 16 druhů našich jeřábů (a hledání nových druhů není ještě u konce): jeřáb ptačí (S. aucuparia)
j. oskeruše (S. domestica)
j. sudetský (S. sudetica, C1*)
j. muk (S. aria)
j. řecký (S. graeca, C1)
j. dunajský (S. danubialis)
j. dubolistý (S. quernea, C1*)
j. rakouský (S. austriaca, C2)
j. karpatský (S. carpatica)
j. břek (S. torminalis)
j. hardeggský (S. hardeggensis, C1*)
j. manětínský (S. rhodanthera, C1*)
j. krasový (S. eximia, C2*)
j. dbánský (S. gemella, C1*)
j. český (S. bohemica, C2*)
j. olšolistý (S. alnifrons, C1*)

Apomixie má na svědomí poměrně velký počet endemitů v našich zemí (jsou označeny hvězdičkou, C1 pak značí kriticky a C2 silně ohrožené druhy), ale zasahují k nám zajímavé druhy i z jiných území (které u nás chráníme, byť nejsou endemické). Nejznámějšími našimi jeřáby zůstávají jeřáb ptačí, muk, břek, popř. oskeruše (vysazována pro tvrdé dřevo a jako ovocný strom na vinicích, na jižní Moravě snad ale zčásti i původní).