Má evoluční teorie své "mouchy"?

Od dvacátých let minulého století do současnosti výzkumníci podrobně popsali funkci DNA a v posledních letech se značně změnil postoj k funkci genů - teorie genocentrismu a sobeckého genu však ještě stále neutišily hlasité odpůrce evoluční teorie se vším všudy. Jaké jsou jejich argumenty a nakolik jsou tyto teze opodstatnitelné?

Tvrzení: "Neexistují přechodné druhy ve fosilním záznamu."

Troufám si tvrdit, že hledání předka člověka je nejprestižnějším odvětvím paleontologie. Miliony dolarů a lidské úsilí plynou do všech koutů světa, jenže našich zkamenělých předků je v muzeích stále zoufale málo. Projeďme si tedy to, co máme: naším nejstarším předkem je pravděpodobně Ramapithecus, třináct miliónu let starý tvor s čtyřikrát menší mozkovnou, než ji máme my. Mladší Australopithecus je od Ramapithéka vzdálen "děsivých" devět milionů let v evoluční historii. Navíc je Australopithecus pravděpodobně jen slepá vývojová větev. Následují tři rody Homo (habilis, erectus, sapiens) z posledních tří miliónů let.

Závažná je i skutečnost, že nemáme příliš spojujících článků mezi důležitými skupinami např. obratlovců - takto není dořešen vznik ptáků z plazů. Naopak fylogeneze (vývoj druhu) je dořešen do značných detailů. Věda pokročila velmi daleko, ale stále zůstávají drobné pochyby.

Taková fakta samozřejmě odpůrcům evoluční teorie hrají do karet. Jenže - co je to fosilizace? Dokážete si představit, jak je obtížné obtisknout třeba na deset (nebo sto, dvě stě) miliónů let nějakou kostru třeba člověka? Mrtvé tělo muselo zapadnout do velmi příznivých hornin - nějakého tekutého jílu nebo bahna. Ten jíl musel pokrýt postupně celou kostru, později navíc musela ustoupit vlhkost. Pak teprve se z viskózního bahna stala třeba opuka nebo vápenec. Aby taková zkamenělina neušla zraku paleontologů, musela zůstat mělko. Málokterý archeolog se prokope do patnácti metrů. Takže? Fosilizace je pravděpodobně velmi vzácný jev, který nemusí postihnout všechna území - což když jeden z předchůdců člověka žil na žulovém podkladě?

Hypotéza přerušované rovnováhy navíc tvrdí, že rychlost evoluce není vždy stejná. To by vysvětlovalo malé množství nálezů ve fosilním záznamu.

Tvrzení: "Evoluce je pouhá teorie; nebyla dokázána, nebyla vědecky pozorována."

Teorie ve slovníku puntičkářů znamená "koherentní skupina obecných tezí použitých jako principy vysvětlení pro nějakou třídu jevů". Za touto frází si je opravdu možno představit evoluční teorii. Ale pozor - evoluční teorie má spousty důkazů v její prospěch! Přestože možná skeptik neuzná fosilní nálezy, důkazů pro je ještě mnoho:

1)Všechny organismy jsou založeny na stejném principu - jsou složeny z buněk. Buňky mají své předchůdce v primitivních koacervátech - jednoduše v uskupení několika velmi složitých bílkovin. (Teď se však nechci pouštět na tenký led ohledně vzniku života "z chemické polévky")

2)Hlavním hnacím motorem evoluce jsou mutace v genomu. Těchto změn proběhne v každém těle několik stovek za lidský život - většina je však nepodstatných. Když se však nějaká mutace podaří, časem se zafixuje (dobře geneticky vybavený tvor má více potomků). Mutace byly uměle vyvolány a jejich účinek byl pozorován. Příkladem je vznik odolnosti některých bacilů vůči antibiotikům nebo schopnost člověka trávit laktózu z mléka zvířat i v pozdějším věku.

3)Již Linné popsal míru příbuznosti u mnoha druhů. Vytvořil kategorie jako "druh", "čeleď" a "řád". Většina jeho výsledků byla potvrzena v nedávné době, kdy byly přečteny například genomy člověka a šimpanze. Ty jsou si podobné na 97%! Jen tři procenta nás oddělují prostřednictvím společného předka před pěti až deseti miliony lety.

4)Nakonec, přestože je moment evoluce těžko pozorovatelný, můžeme sledovat výsledky. Příroda je plná ukázek adaptace na různé formy života. Vzpomeňme na Darwinovy pěnkavy, z nichž každý druh měl speciální zobák podle toho, jakou potravou se živil.

Uvedl jsem jen ty nejobecnější argumenty pro, jelikož je jinak najdeme v mnoha odvětvích výzkumu - biochemii, evolucionistice, paleontologii, genetice, fyzice atd.

Tvrzení: "Evolucí nemohou vzniknout tak složité orgány, jako je například lidské oko."

Toto je vesměs velmi častý argument odpůrců evoluční teorie. Jenže - jako na potvoru, i otázka vzniku složitých orgánů byla dořešena. Největší problém vzniku očí je, že nemohou vzniknout skokem. Podle evolucionistů po prvních světločivných buňkách následovalo rozdělení do tří vrstev, které se nakonec spojily a vytvořily oko s otvorem, známé od loděnky (jedna ze "živoucích zkamenělin" - prahlavonožec). Později se oko uzavřelo a vyplnilo tělním mokem namísto vody. Dál se vytvořila čočka, která se stále zlepšovala až do recentní podoby.

Jak že na tohle přišli vědci? Ne, nebojte se, nezačnu popisovat nálezy v ledu konzervovaných očí pravěkých chobotnic. Jednalo se o ryze experimentální metodu pomocí počítačového programu, jenž postupoval od světločivných skvrn podobně jako příroda. Totiž - program měnil vždy o malý kousek prostorové uspořádání oka a změřil jeho optické vlastnosti - například ostrost vidění. A výsledek: na vznik oka stačilo pouze 2000 mezikroků - což je znepokojující. Když vezmeme v úvahu jednu generaci na jeden rok, při tvrdosti přírodního výběru to činí půl milionu let. Ovšem, jak říkají autoři knihy Jak se dělá evoluce, ,,je to pouze hausnumero a není mu co věřit. Věru, nejdůležitější je, že "to" může fungovat. A pravděpodobně nejen u oka.

Tvrzení: "Evoluci naprosto odporuje čtyřprocentní výskyt homosexuálů ve společnosti."

Asi proto, že se ve společnosti jedná o velmi horké téma, vzniklo velké množství teorií. Důvodem pro částečně opodstatněný křik odpůrců evoluční teorie je opravdu nevýhodnost homosexuality pro přežití v nemilosrdném přírodním výběru. Gayové a lesbičky nemohou mít své genetické děti, a tak by pravděpodobně případné "geny pro homosexualitu" z populace vymizely. Geny, které homosexualitu ovlivňují, asi existují, protože je v příbuzenstvu homosexuála s velkou pravděpodobností stejně orientovaný člověk (zpravidla strýc z matčiny strany). Klasická teorie například tvrdí, že homosexuálové, ač své děti nemají, pomáhají, podobně jako dělníci termitů, své genetické rodině, například jako duchovní nebo "šamani" v době kamenné. Naděje, že se stane muž gayem, se zvyšuje s počtem starších bratrů. Pokud se matce narodil již několikátý syn, antigeny z placenty s chromozomem Y působí na imunitní systém. Obranná reakce matky má asi vliv na utváření mozku dalších synů.

Moje oblíbená hypotéza je založena na Dawkinsově teorii sobeckého genu. Geny z ženského chromozomu X jsou možná pěkné potvory. S nadsázkou, tyto geny si vypočítaly, že v ženě (XX) tráví průměrně dvakrát více času než v muži (XY). Chudáček malinký chromozom Y je tedy napadán nějakým toxinem ženy, který mění jeho orientaci na homosexuála.

Tvrzení: "Vaše teorie má ještě daleko více prasklin, než uvádíte."

Omlouvám se, ale i tak jsem již zahltil dvě stránky. Pokud jste zde svůj "oblíbený argument" nenašli, prosím reagujte v diskuzi.

Prameny:
- Zrzavý, Storch, Mihulka: Jak se dělá evoluce
- Ridley: Genom
- Isaac: Pět hlavních omylů kolem evoluční teorie