Výlet do Boubína

Naše výletní cesta začala na parkovišti, které se nachází pod pralesem. Odtud jsme šli dále přes Idinu pilu asi 1,5 km k Boubínskému jezírku, kde je možno se vydat po několika okruzích. My jsme zvolili naučnou stezku o celkové délce přibližně 4km. Stezka má celkem 8 zastávek a na každé z nich je možné nalézt zajímavé informace o Šumavském pralese.

Například na jedné ze zastávek jsme se dočetli o nejmohutnějším stromu pralesa, který padl při vichřici v roce 1970. Jeho výška dosahovala 57,2 metrů a měl 440 let. Zajímavostí na tomto "Králi smrků" bylo zejména to, že jeho vychýlení od svislé osy činilo celých 11 metrů. Tento strom však nebyl v Boubíně ojedinělý. Již v roce 1866 uschl v pralese smrk starý 445 let o výšce 27,2 metrů s celkovým průměrem pařezu 137 cm.

Další zastávka nás informovala o lovení zvěře, které se v pralese v minulosti hojně rozmáhalo. Již v 18. století totiž zvěř, zejména jelení, černá a velké šelmy, působila velké škody. Poddaní tak museli budovat tzv. lovecké chodníky, kde se připravovaly nástrahy na vysokou zvěř. V roce 1902 byl zbudován i lovecký zámeček, ze kterého v dnešní době zbyly pouze základy. Stával při dnešní výstupové cestě k vrcholu Boubína. V 1. pol. 18 století byla všechna zvěř v Boubíně slovena, v roce 1878 však bylo vypuštěno 20 nových kusů. Jejich počet značně rostl a začal opět působit velké škody, zvláště okusování kůry mělo za následek vznikající hnilobu dřeva. Proto se přistoupilo k budování ohrad a plotů a dnes je v lesním masívu mezi Boubínem a Bobíkem pro chov jelení zvěře zřízena obora s téměř 2000 ha rozlohy.

Mezi hlavní dřeviny, které se v pralese vyskytují patří smrk ztepilý, pokrývající celkem cca 50% plochy, buk lesní, cca 40% a jedle bělokorá, cca 10%, občas můžeme nalézt i javor či jilm horský. Na rozkládajícím se dřevě padlých i živých stromů můžeme nalézt tzv. dřevokazné houby neboli choroše (viz. obrázek). Jsou typickým úkazem pralesních porostů.

Z rostlinstva můžeme na vlhčích místech hlavně podél potoků objevit jedlové smrčiny (devětsil bílý), v údolí pak typické smrčiny (podbělice alpská) a nejrozšířenější jsou jedlobukové smrčiny vyskytující se převážně na sušších svazích s bohatým výskytem bylin a kapradin (mařínka vonná či kyčelnice devítilistá).

Z drobné zvěře je zde největší výskyt ptáků: datlík tříprstý, který je nejmenší z řádu šplhavců, křivka obecná, jenž vytlouká semena ze šišek, kos horský či sýc rousný. Dále můžeme objevit dravého hmyzožravce rejska horského a hlodavce hrabošíka podzemního. Hojně se zde také nalézá velký plž, plzák lesní.

Naučná stezka začíná i končí u Boubínského jezírka (viz. obrázek). To leží v nadmořské výšce přibližně 920 metrů. Jezírko je napájeno Kaplickým potokem (viz. obrázek), jehož tok byl v minulosti upraven pro plavbu dřeva jako plavební kanál. Tak bylo možné ještě 12 let po II. světové válce plavit dřevo z boubínských lesů. Do Boubínského jezírka je vysazován pstruh obecný.

Tímto naše výprava do tohoto klenotu Šumavy skončila a nezbývá než popřát výletníkům hezčí počasí než jsme měli my.