Řešíme invaze v naší přírodě

autor: RNDr. Jiří Jakl
Páni diplomaté, generálové, vojáci, civilisti! Nepřátelská armáda invazních druhů obsazuje naše území, šíří se a pokud chceme naši přírodu ubránit, je třeba okamžitě přejít do protiútoku a dostat situaci pod kontrolu. Možná poněkud dramaticky, ale i takto lze situaci docela dobře přiblížit.


Proč jsou invazní druhy ("inváky", "vetřelecké" organizmy) problém

Protože škodí v naší přírodě, způsobují hospodářské škody a problémy, mohou ohrožovat i lidské zdraví. V domácí přírodě se vyskytují ať díky neúmyslnému přispění člověka, tak v domnění "obohacení" domácí přírody, kvůli pastvě pro včely, potravě pro zvěř nebo pro maso. Těsně, ale více než polovina počtu druhů rostlin jsou rostliny původně okrasné. Analogický problém s invazními druhy je případ třeba králíků v Austrálii.

Jaký problém je to u nás

Již každému známými invazními druhy začínají být plzák španělský, bolševník velkolepý, křídlatky nebo netýkavka žláznatá, v některých skalních městech borovice vejmutovka a v Praze pajasan žláznatý či trnovník akát. Potenciálně velmi nebezpečných a nežádoucích druhů je však mnohem více, dosud je moc lidí nezná a problém není dostatečně medializovaný. U nás tento problém dosud plošně naštěstí dosud nedosahuje extrémních rozměrů, leč v ohrožení jsou třeba domácí druhy raků, evropský jelen, na první pohled masově degradované jsou porosty podle vodních toků a v budoucnu se třeba dočkáme, že místo vánočních kaprů si budeme muset dávat maso skokana volského. Nebezpečné druhy jsou dosud krásně i v nabídce zahradnických katalogů. Mnoho lidí o problému invazí snad ještě ani neslyšelo, klidně si pěstují křídlatky na svých pozemcích, i když blízko jejich příbytků ochránci přírody aktivně křídlatky likvidovali. U křídlatek teprve po čase mohou svým šířením na pozemku majitelům začít vadit, samozřejmě pak místo osvědčených postupů (např. Beskydský postup u křídlatek) se užívá zbytečně velké množství chemie, zbytečně se řádí se sekačkou apod. Používejme rozum, nikoli zbytečně či neefektivně hrubou sílu.

Co může každý z nás

Základem je osvěta (zabránění vysazování druhů z neznalosti jejich nebezpečí - je to jen otázka šíření informací), důležitý je i přímý boj s nejnebezpečnějšími druhy. Co konkrétně udělat lze, přehledy dostupných informací, aktivity apod. najdete na vyvíjejících se stránkách Invaze v naší přírodě.

Černé seznamy

Tyto druhy se uvádějí v černých seznamech, kdy pozornost rozhodně nelze ubírat ke všem nepůvodním druhům, ale jen těm opravdu nebezpečným. Černé seznamy se neustále vyvíjejí, neboť zda je nějaký druh potenciálně skutečně hodně agresivní a nebezpečný nelze vědět dopředu a nějaká vědecká testování se vždy před vysazováním zkrátka nedělají. Černé seznamy mají význam zejména pokud chcete efektivně zasáhnout proti nějakému konkrétnímu druhu. Mnohdy lze předejít šíření invazních druhů, že si zkrátka všimnete, zda třeba porosty chtěné rostliny majitelům neutíkají mimo pozemek do přírody, či zda je neznáte z monotónních porostů také již z přírody. Lze tak ušetřit čas, který jinak ztratíte determinací a ověřováním, zda druh není v nějakém černém seznamu (některé exoty tam mohou i chybět). Zejména ale pak čas a prostředky, který byste promarnili, kdybyste se chtěli invazního druhu na svém pozemku zbavit (o času a prostředcích nutných k potlačení invaze za hranicí vašeho pozemku nemluvě). Cílem černých seznamů by rozhodně neměl být dlouhý seznam druhů, proti kterým pak ani nikdo plošně chtít zasahovat nebude - dokonce pak může vniknout dojem, že "ochránci chtějí všechno vyhubit".

Jak udělat téma atraktivní

Každého snadno znudíte obyčejným povídáním o vzhledu kytek (o které tu jde hlavně, ty přeci jen snadněji "zneškodníte" než mrštné živočichy a přeci jen tvář přírody a ekosystémy formují evidentně). I v případě kytek atraktivitu snadno dodá dějovost, akčnost, spojení se zvířátky.

S fenoménem invazí tu ale není problém, zejména pokud použijete příměr k válečnému konfliktu. Proto se hodí ilustrační invazní stíhačky na stránky a informační materiály věnované tématu. Nepřítelem jsou invazní organizmy. Osvětu lze přirovnat k prevenci války, případně jednání s různými zainteresovanými lidmi za diplomacii. Vědce, úředníky a politiky lze presentovat za velitelský štáb, ochránce přírody za pěšáky (kteří potřebují povely, ne zbytečné povídačky ze štábu). Prostředky na bázi glyfosátu či mačety jsou bojovými prostředky. Kdo inváky úmyslně vysazuje je pak kolaborantem.

Pomožte nám s informační kampaní

Cílem ČSOP JARO Jaroměř je příprava informační kampaně, která jasně uvede zájemce do problému a dá jim informace a odpovědi zejména na otázky "co, jak, proč". Ačkoli invaze v přírodě jsou primárně biologický problém, rozhodně nelze pomíjet legislativní rámec či finanční problematiku, rozhodně nejde jen o problém vědecký, se kterým by se měli potýkat jen biologové. Máte-li zajímavé fotografie "šílených" monotónních porostů invazních druhů, pošlete je na jarojaromer@seznam.cz (zveřejníme v ukázkové galerii). Napište nám i své postřehy či připomínky. Víte-li o porostech invazních druhů, dejte o nich vědět blízkým úřadům nebo se zapojte do projektu mapování od sdružení Centaurea. Máte-li zájem o osvětovou presentaci třeba ve škole, spojte se s námi a společně ji připravíme (v terénu i s využitím Powerpointu).



autor:
datum vydání:
17. září 2007


Diskuze k článku „Řešíme invaze v naší přírodě“



 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!