příroda.cz

Chrakteristika

Lužní les patří k druhově nejrozmanitějším ekosystémům u nás. Hlavním znakem pro lužní les je přítomnost vodního toku nebo velkého množství podzemní vody v jeho blízkosti. Díky tomu je zde podmáčená půda, která vyhovuje vlhkomilným rostlinám i živočichům. Kvůli nadměrné vlhkosti dochází v takto stále podmáčené půdě k nedostatku kyslíku. Tento nedostatek má za následek řadu chemických redukčních pochodů, které dávají této vrstvě půdy modrozelené zbarvení a zvláštní zápach. Odborně se takové půdě říká glejová. Půda na těchto územích je bohatá nejen na vodu, ale i na živiny, které řeka naplaví spolu s pískem, zeminou či štěrkem.

Voda však není jediný faktor, který zapřičiňuje velkou druhovou rozmanitost lužních lesů. Tím dalším je velice příznivý teplotní poměr, který dává možnost dlouhého vegetačního období rostlin. Po letních deštích se z tohoto území může stát prakticky neprostupná džungle plná malých močálů, lián, hmyzu a zpívajících ptáků.

Nejvíce a největší lužní lesy najdeme v nížinném pásmu na pravidelně zaplavovaném území kolem řek.

Flóra

Kostival lékařský Lužní lesy zdaleka nejsou všude druhově stejné. Záleží především na množství vody, které se vyskytuje v půdě na dané lokalitě a na intenzitě záplav tohoto území. Nejblíže u toku, na trvale zamokřených místech, můžeme vidět vrbové a olšové porosty. Dále od břehu se potom přidávají topoly. Jsou to dřeviny, které mají měkké dřevo. Proto se této části lužního lesa začalo říkat měkký luh. Dále potom následují další listnaté dřeviny, které už mají dřevo tvrdší a pomalu rostou (dub, jasan...). Pokud zabrousíme do keřového pásma, určitě v lužním lese mimo olše najdeme střemchu, svídu nebo třeba zimolez. Na světlejších místech pak kalinu a oba bezy. V létě se lužní les promění v podstatě neprostupnou džungli díky šlahounům chmele obecného, popence obecného, ostružiníku sivého a svízele přítuly.

V jarních měsících se zde prosazují spíše světlomilnější rostliny, jako je třeba orsej jarní, bledule jarní, sněženka... V letních měsících, kdy rostlinám stíní husté koruny stromů, uvidíme spíše stínomilné rostliny. Například děhel lesní, pomněnka bahenní, kosatec žlutý, vrbina penízkovitá, pryskyřník plazivý, kostival lékařský, netýkavka nedůtklivá, kopřiva dvoudomá a další.

Obecně lze říci, že větší rozmanitostí květeny se mohou chlubit místa, která nejsou tak často zaplavována, ale přesto mají dostatek vláhy. Na častěji zaplavovaných nebo stinných místech se vyskytují spíše trávy, výjimečně se zde vyskytne nějaký ten mech.

Fauna

Rostliny samozřejmě nejsou v těchto lesích samy. Společnost jim dělá především bezpočet druhů hmyzu, měkkýšů a obojživelníků. Velmi dobré podmínky pro hnízdění a dostatek potravy do lužních lesů přivádí i velké množství ptáků. K výhradně vlhkomilným druhům jako jsou cvrčilky, rákosníci, čápi, volavky či k kvakoš noční se přidali snad všichni lesní ptáci s výjimkou těch, kteří preferují výhradně jehličnaté lesy. Zejména v letních měsících po dešti je život v lužním lese kvůli náletům hmyzu a dusnému a vlhkému vzduchu utrpením nejen pro člověka, ale i pro ostatní teplokrevné živočichy. V zimě však lužní les utichne a zelená vegetace zmizí. zůstanou po ní jen oschlé stonky.

Nejznámější lužní lesy u nás

PR Úbor
CHKO Litovelské Pomoraví