Bojínek luční - Phleum pratense

Třída	rostliny jednoděložné- Liliopsida
Řád	lipnicotvaré - Poales
Čeleď	lipnicovité -Poaceae
Rod	Bojínek - Phleum
Druh	Bojínek luční - Phleum pratense

Charakteristika

Bojínek luční je zařazen mezi vytrvalé traviny. Může se pyšnit konečným růstem, což je až jeden metr. Asi se málokde stane, že bychom ho našli někde na louce samotného bez dalšího bojínku. Vždy a všude se vyskytuje jedině v hustých trsech. Rozhodně žádný samotář není. Jeho stébla jsou rovná nebo v kolénkách vystoupavá. Zelené čepele listů jsou lysé a drsné. Délka listů je přibližně pět až dvanáct centimetrů. Květenství má husté, válcovité, dlouhé dva až osm centimetrů. Tlusté lichoklasy jsou příjemně šedozelené barvy. Při ohnutí nelaločnatý lichoklas má klásky téměř přisedlé. Proto se při ohnutí nerozštěpí zato bojínek Böhmerův ano. Plevy jsou bělavého zabarvení a suchomázdřité. Na zelenavém kýlu zase brvité dokonce krátce osinkaté. Plucha je bělomázdřitá, avšak prašníky mají fialové zbarvení. Doba květu začíná v šestém měsíci a pokračuje až do osmého měsíce. Bojínek jako správná rostlina má také svůj plod. Plodem není nic jiného, než malé, kulaté obilky. Ty zůstávají v pluše. Hnědý kořen se nachází v podzemní části stejně jako u všech travin.

Lidové názvy: bohínek, ocásek, timotka, týmol aj...

Rozšíření

Je velmi časté na všech loukách a mezích. Samozřejmostí jsou také pastviny, okraje lesů i sídlišť a jiná travnatá stanoviště, kde je velký dostatek vody. Roste od nížin až po horská pásma. I když častěji se nachází v nižších polohách. Největší rozšíření je především v Evropě a v Asii.

Možnost užití

Nejčastějším využitím je pěstovaní jako pícnina.

Ochrana

Zřejmě pro svou hojnost ve volné přírodě není nijak zvlášť chráněn.

Český název	Bojínek luční
Latinský název	Phleum pratense
Rozšíření v ČR	Od nížin až po horská pásma
Rozšíření ve světě	Evropa, Asie
Doba květu	červen - srpen
Plod	Obilky
Barva lichoklasu	fialová
Ochrana	Ne

Zdroje:
cs.wikipedia.org