Nechceme migranty v Evropě? Musíme pomoci s elektrifikací Afriky

Kontinent v temnotě a světlo naděje

Přibližně 600 milionů lidí žije v subsahaské Africe dodnes bez přístupu k elektrické energii. Toto číslo představuje ohromujících 83 % všech lidí na planetě, kteří nemají přístup k elektřině. Zatímco světové společenství s hrdostí hlásí, že 92 % globální populace má k elektřině přístup, subsaharská Afrika zůstává kontinentem v temnotě. Bez elektřiny stagnuje vzdělávání, mizí šance na lepší práci, a co je nejdůležitější – umírají lidé.

Ale na obzoru se objevuje nová, ambiciózní iniciativa. Společné úsilí Africké rozvojové banky (AfDB) a Světové banky, známé jako Mission 300 (Mise 300), si klade za cíl poskytnout přístup k energii pro 300 milionů lidí do roku 2030. Je to ale více než jen technický projekt; je to humanitární, ekonomická a klimatická revoluce v jednom. Tento projekt, ke kterému se připojilo již téměř 30 afrických zemí.

Lidská cena energetické chudoby

Život bez elektřiny nejvíce dopadá na ty nejslabší – ženy a děti. Bez elektřiny se celé rodiny vracejí k primitivním a nebezpečným metodám pro zajištění základních potřeb: tepla, vaření a světla.

Jednou z největších environmentálních a zdravotních krizí v Africe je spoléhání se na dřevěné uhlí a biomasu (např. dřevo) pro vaření a topení. Čtyři z pěti lidí v subsaharské Africe stále vaří na otevřeném ohni nebo s použitím neefektivních kamen. To vede k masivnímu odlesňování, protože se neustále hledají nové zdroje paliva, a nutí rodiny cestovat dlouhé vzdálenosti pro sběr palivového dříví. Tento úkol, který trvá hodiny denně, obvykle padá na bedra žen a dívek, které tak přicházejí o čas, který by mohly věnovat vzdělání nebo výdělečné činnosti.

Navíc spalování dřeva a biomasy v obydlích uvolňuje obrovské množství kouře, oxidu uhelnatého a skleníkových plynů. Toto znečištění domácností je tichý zabiják. Odhaduje se, že téměř půl milionu předčasných úmrtí ročně v Africe je přímo spojeno se znečištěním vzduchu v domácnostech, které vyplývá z nedostatku přístupu k čistým zařízením na vaření. Jde o plicní choroby, chronické obstrukční plicní nemoci a dětské infekce. Elektřina a elektrické sporáky by tento problém vyřešily prakticky okamžitě.

Kilometry nachozené pro vodu: Zdravotní krize bez čerpadel

Další oblastí, kde absence elektřiny doslova zabíjí, je přístup k čisté vodě. Mnohé hodiny, opět primárně žen a dětí, jsou věnovány putování k vzdáleným a často silně znečištěným řekám, lagunám nebo mělkým studním pro získání vody na pití a vaření.

V důsledku konzumace závadné pitné vody zemře podle Světové zdravotnické organizace (WHO) v Africe více než 700 000 lidí ročně. V západní subsaharské Africe, která má nejvyšší úmrtnost, jde o 264 úmrtí na 100 000 obyvatel.

Řešení je přitom jednoduché, moderní a dostupné, elektrická čerpadla. Ať už napojená na tradiční síť, nebo – a to je v Africe klíčové – poháněná solárními panely, dokáží vytáhnout čistou vodu z hlubokých studen. To by nejen dramaticky snížilo úmrtnost, ale uvolnilo by čas stovkám milionů lidí, který by mohli věnovat produktivnějším a prospěšnějším činnostem.

Elektřina jako motor rozvoje a osvobození od chudoby

Úspěch iniciativy Mission 300 by měl mít dominový efekt, který dalece přesahuje pouhé rozsvícení žárovky. Přístup k levné a spolehlivé elektřině představuje nejlepší cestu k vymýcení extrémní chudoby a otevření nekonečných možností.

1. Vzdělání a příležitosti: Elektřina znamená světlo i po západu slunce, což studentům umožňuje studovat. Ještě důležitější je však přístup k internetu. Připojení k celosvětové síti skrze elektrickou síť (nebo solárně napájené hotspoty) dává masám dříve nemyslitelnou šanci získat vzdělání, dovednosti a znalosti potřebné k nastartování vlastního podnikání nebo nalezení lepší práce.

2. Omezení migrace: Energetická soběstačnost a ekonomický rozvoj, který z ní vyplývá, inspirují obyvatele k tomu, aby zůstali doma a rozvíjeli své vlastní země, namísto hledání štěstí a práce v Evropě nebo jinde. Tím se snižuje tlak na mezinárodní migrační toky a posiluje domácí ekonomiky.

3. Demografická stabilizace: Existuje silná korelace mezi prosperitou, vzděláním (zejména ženským) a poklesem porodnosti. S rostoucím blahobytem a přístupem ke vzdělání a modernímu plánování rodiny, které s elektřinou často přichází ruku v ruce, se snižuje potřeba velkých rodin jako ekonomické pojistky. Mission 300 tak nepřímo přispívá i ke stabilizaci populace, což je dlouhodobě klíčové pro udržitelnost kontinentu.

Přeskočení éry fosilních paliv

Mission 300 je klimaticky inteligentní řešení. Na rozdíl od historie industrializace západních zemí, která byla postavena na uhlí, ropě a plynu, bude velká část nové energie pro Afriku pocházet z čistých, obnovitelných zdrojů. Hlavním pilířem jsou masivní fotovoltaické elektrárny a zároveň decentralizovaná řešení. Africké slunce je největším a nejdostupnějším zdrojem energie. Velké solární farmy budou zásobovat rozšířenou tradiční síť, ale kritickou roli hrají i menší projekty, které nepotřebují stavět tisíce kilometrů drátů:

• Mini-sítě (Mini-grids): Lokální sítě poháněné solárními panely, které zásobují malé vesnice, komunity nebo průmyslové zóny. Jsou rychlejší na výstavbu a odolnější vůči výpadkům.

• Off-grid solární řešení: Jednotlivé solární panely na střechách domů, které zásobují jednu domácnost, či malé solární sady (Solár Home Systems – SHS). Ty umožňují přístup k základnímu osvětlení, nabíjení mobilních telefonů a napájení malého televizoru či rádia bez nutnosti složitého připojení.

Tento „skok“ do 21. století s obnovitelnou energií znamená, že se africké země mohou vyhnout nutnosti stavět nákladné a CO2 produkující uhelné či plynové elektrárny, a tím minimalizovat svou budoucí klimatickou stopu. Využití obnovitelných zdrojů navíc snižuje závislost na volatilních globálních trzích s fosilními palivy.

Elektrická revoluce v dopravě: Vize na kolech

Dalším obrovským faktorem, který je brzděn nedostatkem spolehlivé energie, je transformace dopravy. Zatímco zbytek světa masivně přechází z vozidel se spalovacími motory na elektromobily (EV), Afrika v tomto ohledu zaostává.

Problém je klasický, chybí infrastruktura pro nabíjení. Bez spolehlivého zdroje elektřiny je budování dobíjecích stanic pro elektromobily nemožné. Obavy z dojezdu, které sužují i majitele EV v rozvinutých zemích, jsou v Africe znásobeny nejistotou, zda bude v další vesnici vůbec možné auto nabít.

Úspěch Mission 300, a s ním spojená hustší síť spolehlivé elektrické energie, je základním předpokladem pro to, aby se elektrifikace dopravy stala realitou i zde. A to nejen osobní, ale i veřejné a zemědělské dopravy. Přechod na EV by navíc snížil potřebu drahého dovozu ropy a zlepšil kvalitu ovzduší ve městech.

Jako na houpačce: Případ Jihoafrické republiky

I přes vznešené cíle Mission 300 čelí africký kontinent vážným problémům, které nelze podceňovat. Elektrifikace se pohybuje tempem pod 30 % v mnoha zemích, přičemž ve venkovských oblastech klesá až na žalostných 16 %.

Nejbolestivější ukázkou problémů, které ohrožují i úspěch Mission 300, je případ Jihoafrické republiky (JAR). JAR, která má na africké poměry vysokou míru elektrifikace (přes 86 % přístupu), je paradoxně zmítána chronickou krizí. Státní monopolní dodavatel energie, společnost Eskom, se ocitl na kolenou. Problémy jsou hluboce zakořeněné a kombinují několik faktorů:Stárnoucí infrastruktura, korupce, nelegální připojení k síti, závislost na uhlí.

Eskom v reakci na finanční problémy zdražuje tarify, čímž se sen o lednici nebo televizi vzdaluje i těm, kteří mají k síti teoretický přístup. Trvalé výpadky proudu (load shedding), které sužují JAR, ukazují, že pouhé připojení k síti nestačí; klíčová je spolehlivost a stabilita celého systému.

Města a slumy bez plánu

Dalším socio-ekonomickým problémem, který Mission 300 pomáhá řešit, je rapidní urbanizace subsaharské Afriky. Region zažívá největší populační růst na světě, I když I tam tento boom polevuje, a miliony lidí migrují do měst v touze po práci.

Tento příliv vede ke vzniku obrovských, neplánovaných slumů a sídlišť, kde chybí základní infrastruktura: voda, hygiena a samozřejmě i elektřina. Lidé zde staví přístřešky a žijí v extrémně obtížných podmínkách. Rychlá elektrifikace, ať už prostřednictvím sítě nebo mini-sítí, by pomohla těmto lidem vést lepší život přímo tam, kde jsou, a dala jim impuls k podnikání a rozvoji komunit.

Krok k osvícené budoucnosti

Mission 300 není dokonalé řešení, ale je to nezbytný a ambiciózní první krok. Představuje spojené úsilí o řešení největšího rozvojového problému Afriky s důrazem na udržitelné zdroje energie.

Sázení na obnovitelné zdroje namísto těžby ropy a uhlí je jasným signálem, že Afrika se chce vyvíjet cestou, která je šetrnější k planetě. Zavedení elektřiny je víc než jen technologický projekt; je to investice do lidského kapitálu, zdraví, vzdělání a stability celého kontinentu. Každá nově osvětlená vesnice, každý spuštěné elektrické vodní čerpadlo, a každý školák, který může studovat po setmění, představuje vítězství v boji za lepší a spravedlivější svět.

Co tohle znamená pro Evropu?

Nejvýraznějším a pro Evropu nejviditelnějším důsledkem chudoby v Africe je migrační tlak. Nedostatek elektřiny znamená chybějící základ pro moderní ekonomiku.

Vede k masivnímu kácení dřeva (viz článek), zhoršuje odlesňování a degradaci půdy. V kombinaci s klimatickými změnami (sucha, záplavy) to vede k propadům zemědělské produkce a nedostatku potravin. Lidé nemají z čeho žít a jsou nuceni opustit venkov a často se stěhují i mimo kontinent. Stabilizace Afriky skrze energii je tak klíčovou strategií pro zmírnění migrace do Evropy.

Chudoba a zoufalství jsou často živnou půdou pro politickou nestabilitu, radikalizaci a vznik ozbrojených konfliktů. V nestabilních a chudých státech se snáze usazují teroristické a zločinecké skupiny. Zóny konfliktů v Africe mají přímé dopady na evropskou bezpečnost, ať už skrze organizovaný zločin, nebo regionální nestabilitu.

Ekonomické příležitosti
Energetická chudoba brání Africe stát se plnohodnotným ekonomickým partnerem Evropy, přestože má obrovský potenciál.

Kontinent s 1,4 miliardami obyvatel (a rychle rostoucí populací) by mohl být obrovským trhem pro evropské zboží a služby. Bez spolehlivé elektřiny však nemá Afrika potřebnou kupní sílu ani průmyslovou základnu pro smysluplnou obchodní spolupráci.

Evropa aktivně hledá nové, čisté zdroje energie. Afrika, zejména severní, má ohromný potenciál pro solární a větrnou energii (koncept DESERTEC). Investice do energetické infrastruktury v Africe by mohly v budoucnu vést k exportu čisté energie do Evropy, nebo k dodávkám tzv. "zeleného" vodíku, který by pomohl Evropě dosáhnout jejích klimatických cílů a nahradit závislost na fosilních palivech.

Pokud Evropa nebude dostatečně investovat do energetického rozvoje Afriky (jako je Mission 300), její místo zaujmou jiné globální mocnosti, zejména Čína, která již dnes hraje dominantní roli ve financování a budování africké infrastruktury. Evropa tak přichází o ekonomický a geopolitický vliv.

Klimatické a environmentální dopady Znečištění v Africe nezůstává jen na africkém kontinentu. Mnoho afrických zemí se spoléhá na dieselové generátory nebo (v případě JAR) na staré uhelné elektrárny. Rozvoj ekonomiky v Africe by mohl vést k masivnímu nárůstu spalování fosilních paliv, pokud by nebyly zavedeny čisté zdroje. Programy jako Mission 300, které se soustředí na solární energii a mini-sítě, jsou kritické pro zajištění toho, aby se africký rozvoj neodehrával na úkor globální stability klimatu.

Masivní využívání palivového dřeva a dřevěného uhlí vede k rozsáhlému odlesňování. Lesy jsou klíčové pro pohlcování CO2, regulaci regionálního klimatu a zadržování vody. Ztráta afrických lesů tak má globální dopady, včetně zhoršení sucha a desertifikace v Sahelu, což se opět promítá do migračních tlaků.

Z hlediska Evropy je tedy klíčové pomoci omezit migraci, nikoli řešení jejich následků, a nenechat tuto pro nás ekonomicky výhodnou práci jen na Číně. I o tomhle je Green deal.

Energie z hvězd: Vize bezdrátové budoucnosti

Ačkoli Mission 300 spoléhá na pozemní řešení – rozšíření sítě a solární parky – existuje i vizionářský návrh, který by mohl revoluci v dodávkách energie posunout ještě dál.

Někteří odborníci, včetně autora původního článku na Geographical, zastávají názor, že ideální řešení leží ve vesmíru: bezdrátový přenos energie z lehkých fotovoltaických panelů na oběžné dráze.

Princip je prostý, i když technicky náročný: Solární panely ve vesmíru by zachycovaly sluneční energii 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, bez ohledu na počasí, noc nebo atmosféru. Tato energie by byla poté přeměňována na mikrovlny a bezdrátově přenášena na přijímací antény (rektény) na Zemi. Tím by se kompletně eliminovala potřeba drahých, neekologických a zranitelných elektrických vedení a přenosových soustav. Ačkoli je tato technologie v krátkodobém horizontu dražší a stále ve fázi vývoje, představuje nejčistší a nejefektivnější cestu k dodávce energie kamkoli na planetě. Mission 300 je praktickým, krátkodobým řešením, ale vesmírná energie je vize, která by mohla trvale vyřešit globální energetické problémy.

Tento text vychází z článku uveřejněného na serveru Geographical.co.uk a rozšiřuje jeho hlavní témata o hlubší kontext a detaily.