Americký otužilec z Dobříše: Zimní příběh ondatry

Ondatra pižmová
autor: Eric Habisch
licence: CC BY 4.0

Severoamerická krev v českých žilách

Důvod, proč ondatra v našich zimách na rozdíl od nutrie netrpí, tkví v jejím původu. Zatímco nutrie je „rozmazlený host“ z teplých krajů, ondatra pochází z drsných oblastí Kanady a Aljašky. Tamní příroda ji vytrénovala k tomu, aby pro ni zamrzlá hladina nebyla vězením, ale spíše ochrannou střechou. Evoluce ji vybavila tělem, které je na pohyb v ledové vodě vyladěno do posledního detailu.

Její ocas není ani plochý jako u bobra, ani kulatý jako u nutrie – je zploštělý z boku, což z něj dělá dokonalé kormidlo, které ondatře umožňuje bleskové manévry pod ledem.

Její srst je dalším zázrakem přírodního inženýrství. Skládá se ze dvou vrstev: neuvěřitelně husté podsady, která k tělu nepustí ani kapku vody, a delších pesíků, které se při potopení k sobě přimknou a vytvoří hladký, hydrodynamický povrch. Ondatra se navíc neustále češe a promazává si kožich výměšky speciálních žláz, které mají jemnou vůni pižma – odtud její jméno. Díky této péči zůstává její kůže v suchu i po hodinách strávených v blízkosti bodu mrazu. V českém prostředí, kde se střídají mírné oblevy s náhlými mrazy, je tato univerzální výbava klíčem k jejímu dlouhodobému úspěchu.

Jídelny na ledu

Zatímco bobr staví monumentální hrady z větví, ondatra je spíše specialistkou na „lehké stavby“. Její zimní strategie bydlení je fascinující svou variabilitou. Pokud je břeh dostatečně vysoký, vyhrabává si složité systémy nor s vchodem bezpečně ukrytým pod hladinou. Pokud je však břeh plochý nebo podmáčený, ondatra se mění v mistra stavitele z rákosí a bláta. Buduje si kupovité stavby, které vypadají jako malé kopky sena uprostřed zamrzlého rybníka. Tyto stavby jsou uvnitř duté a nabízejí suché a relativně teplé útočiště pro celou rodinu.

Skutečnou lahůdkou v jejím zimním repertoáru jsou však takzvané „push-ups“ neboli krmné hromádky na ledu. Když hladina zamrzne, ondatra prokouše v ledu otvor a na něj začne zespodu vytlačovat bláto a zbytky rostlin. Vznikne tak malá, zmrzlá kupole, která shora izoluje otvor v ledu před zamrznutím. Pod touto kopulí vznikne vzduchová kapsa, kam si ondatra může v bezpečí vylézt, nadechnout se a v klidu okousat kořen rákosu, který si přinesla z hloubky.

Podvodní hodování v čase absolutního ticha

Zatímco nutrie v zimě často hladoví a čeká na lidskou milost, ondatra je soběstačným mistrem v hledání skrytých zdrojů. Její jídelníček pod ledem je překvapivě pestrý. Hlavní složkou jsou oddenky rákosu a orobince, které jsou i v zimě plné škrobu a energie. Ondatra je dokáže pod vodou vyhrabávat s neuvěřitelnou šikovností. Má však v záloze ještě jeden trik, který jí pomáhá přečkat ty nejkritičtější měsíce. Na rozdíl od mnoha jiných hlodavců nepohrdne ondatra v zimě ani živočišnou bílkovinou.

Pod zamrzlou hladinou vyhledává sladkovodní škeble a mlže. Dokáže je vynést na břeh nebo do své krmné hromádky a tam je zručně otevřít. Pokud na břehu najdete hromádky prázdných škeblí, je to neklamné znamení, že v místě hospodaří právě ondatra. Tato schopnost přejít na masitou stravu jí dává obrovskou výhodu oproti čistě býložravým konkurentům.

Oběť vlastního souseda: Souboj s nutrií

Navzdory své dokonalé adaptaci na českou zimu čelí ondatra v posledních letech krizi, kterou její američtí předkové neznali. Její největší hrozbou není mráz ani nedostatek potravy, ale její větší a agresivnější příbuzná – nutrie, která vytlačuje i u nás původní bobry. Bez přispění člověka by se tyto dva druhy nejspíš nikdy nemohly potkat. V české přírodě dochází k zajímavému a smutnému úkazu. Tam, kde se objeví nutrie, ondatry i bobři často mizí. Je to souboj dvou cizinců, ve kterém ondatra tahá za kratší konec provazu.

Nutrie je mnohem větší a při vyhledávání potravy dokáže být velmi dominantní. Navíc nutrie okupují stejné nory a místa pro hnízdění, a protože jsou díky lidskému přikrmování často v lepší kondici, ondatry prostě vytlačují. Je to paradoxní situace – ondatra, která je na naši zimu dokonale připravená, prohrává s nutrií, která v mrazu trpí, ale těží z lidské blízkosti. Ondatra je totiž plaché zvíře, které se lidem vyhýbá. Nežádá rohlíky, nepanáčkuje. Žije svůj skrytý život v rákosí, a právě tato její ušlechtilá divokost se jí v urbanizované krajině stává osudnou.

Až se příště vydáte v zimě k vodě, nehledejte jen ty velké a nápadné obyvatele. Zahleďte se do rákosí, kde zamrzá hladina, a hledejte ty nenápadné „stohy sena“. Možná právě tam, jen pár centimetrů pod vašima nohama, odpočívá příbuzný tvora, který kdysi před více než stoletím utekl z dobršského parku, aby se stal jedním z úspěšných nepůvodních obyvatel evropské přírody. Ondatra je důkazem, že kdo je připraven, toho zima nepřekvapí – pokud mu tedy do jeho království nevtrhne někdo větší, kdo umí lépe žebrat.