Co s listy a plody z ořešáku?

Ořešák na zahradě

Především je třeba pamatovat, že ořešák je poměrně vysoký statný strom. Jeho umístění v zahradě je tedy třeba naplánovat s ohledem na jeho výšku a rozměry. Také sběr ořechů a listí se tím dost omezuje, takže vyberte místo, kde ořešák neohrozí zbytek zahrady, váš dům případně pozemek sousedů, a kde nebudete mít problém přistavět schůdky nebo žebřík (tedy například ne ve svahu). Vhodné je také porozhlédnout se po okolí, zda se tam nějaký ořešák již nevyskytuje, a to z důvodu usnadnění opylování. Ačkoliv si ořešák dokáže poradit i sám, je vhodnější, pokud má k sobě „kamaráda“ opačného pohlaví. Umístění plánujte s ohledem na pěstování dalších rostlin v okolí.

S ořešákovým listím, klidně na kompost, ale...

Problémem na zahradě bývá jeho spadané listí, u ořešáku se mnohde nedoporučuje dávat ho na kompost. Traduje se, že ořešákové listí je jedovaté. Ano, ořešák vylučuje látky, které brání růstu ostatních rostlin, ani ve volné přírodě pod ním nenajdete typický vyšší podrost. V kvalitní, dobře provzdušněné půdě si s tím však poradí bakterie. I tak se nedoporučuje v jeho blízkosti pěstovat například rajčata. Pokud si potrpíte na krásný anglický trávník a necháte listí ořešáku ležet neshrabané pod stromem, trávník Vám příliš nepoděkuje. Pro člověka může být tato látka naopak prospěšná.

U kompostování tohoto listí jde hlavně to, že se tohle listí mnohem déle rozkládá, než tráva nebo třeba listí ovocných stromů. Listy ořešáku obsahují antibakterální a fugnicidní (protihoubové) látky, které, mimo jiné, zabraňují tvorbě bakterií, které listí rozkládají. Pokud ho však smícháte s jiným materiálem, nebude to problém. RNDr. Stanislav Peleška známý propagátor zahrádkaření a jeden ze zakladatelů Českého zahrádkářského svazu radí poměr 1:3 (ořešák: ostatní materiál). Obsah zmíněných, pro rostliny toxických, látek bude tak zanedbatelný, že blahodárný účinek zeminy vzniklé ze směsi obsahující ořešákové listí bohatě předčí účinky toxinu. Urychlit rozklad můžeme například tak, že listí před kompostováním proženeme mulčovačem či sekačkou.

Na kompost samozřejmě nepatří listí, které je napadené nějakou chorobou. U ořešáku zejména antraknózou.

Úkryt pro zvířectvo

Jestliže listí z nějakého důvodu na kompost dávat nechcete, nemáte ho například s čím s míchat, můžete z něj udělat hromadu, kterou necháte pod stromem a přikryjete pár větvemi aby se nerozlétalo po zahradě. Možná zjistíte, že se Vám do něj na zimu nastěhovali ježci :-). V žádném případě listí nepalte. Jediná chvíle, kdy je potřeba se listí zbavit, je pokud je napadené nějakou chorobou. To se ale stává spíš u ovocných stromů.

Již zmiňovaná semena ořešáku, tedy vlašské ořechy, obsahují mnoho cenných látek.

Všem je známý jeho blahodárný účinek na mozek, nervovou soustavu a psychické zdraví. Je to dáno bohatým výskytem omega-3 mastných kyselin, ale i stopových prvků, jako je například mangan, zinek či minerály jako hořčík, fosfor, železo nebo draslík. Mimo jiné posilují chuť k jídlu, působí blahodárně na střeva, působí příznivě jako prevence kardiovaskulárních chorob, regulují hladinu cholesterolu či zahřívají plíce a působí blahodárně při léčbě astmatu.

Mají však horší stravitelnost, a pro jejich vysoký obsah tuků je vhodné konzumovat maximálně hrst ořechů denně. Malé děti do tří let by pak ořechy neměly jíst vůbec, hrozí u nich riziko vdechnutí.

Ořechy zpracováváme co nejdříve po sklizni

jelikož skladováním klesá množství užitečných látek. Vlašáky sbíráme na přelomu října a listopadu (v teplejších oblastech možno i v září), kdy oplodí (tedy ty zelené slupky) sama praskají a ořechy vypadávají na zem. Dáváme pozor, aby spadané ořechy neležely dlouho v hromadě listí a oplodí na zemi, jelikož pak snadněji vlhnou a plesniví.

Pokud ořechy kupujeme, pak volíme ideálně českého původu v biokvalitě a pokud možno neloupané (loupáním se urychluje žluknutí, plesnivění a rozklad ořechů). To platí i pro ořechy drcené, ideálně je drtíme až těsně před samotným užitím.

Z ořechů se dá použít také vylisovaný olej, užívaný zejména v kosmetice, kde dodává mladistvý vzhled, má antiseptické působení a podporuje regeneraci pokožky. Při vnitřním užití pak zdokonaluje pružnost cév, normalizuje funkci štítné žlázy, odstraňuje zácpu a má též všechny prospěšné účinky jako samotné ořechy.

Kdo ořechy někdy sbíral, ví, že oplodí velice odolně barví tmavou,někdy vyloženě černou barvou.

To má široké využití v barvířství i v kosmetice. Barvící schopnosti lze využít například při dosáhnutí tmavšího odstínu vlasů či k jejich regeneraci. Výluh z ořešáku výborně podporuje prokrvení vlasové pokožky, dodává vlasům sytější barvu a lesk a podporuje růst vlasů a jejich obnovu. Brání též vypadávání vlasů. Vhodný je především u tmavších typů, jelikož u blond odstínů by mohlo dojít k jejich nežádoucímu ztmavnutí (pokud tedy o něj cíleně nestojíme). Výborné barvící schopnosti pak mají především zelené části sbírané v období června, všechny zelené části ořešáku (především oplodí) i samotné listy.

Na zelené části v létě

Pokud chceme z ořešáku využít jeho zelené části, ideální dobu sběru poznáme tak, že plody jdou lehce propíchnout a při vpichu nečernají. To bývá obvykle na přelomu června a července, listy lze však sbírat až do přelomu srpna a září.

Sklizené listy sušíme rychle při umělé teple a teplotě max. padesát stupňů Celsia. Při sušení nesmí zhnědnout a pozor, bude jich třeba hodně, jelikož pro vysoký obsah vody hodně seschnout, což podstatně sníží množství výsledné usušené hmoty.

Odvar z listů ořešáku má blahodárné [4inkz na celý trávicí trakt

především pomáhá při léčbě zánětu konečníku a tlustého střeva. Skvěle pročistí naše střeva, působí jako anthelmintikum a antiparazitikum, tedy zbavuje všech nežádoucích hostů v podobě červů a parazitů. Ničí roupy i škrkavky, zevně pomáhá na blechy nebo vši. Čerstvé listy zahánějí nežádoucí hmyz, jako například klíšťata nebo komáry. Samotné listy pak působí výborně proti stafylokokům. Někteří lidé jej používají i u zvířat, zde však doporučuji se nejdříve poradit s veterinářem, aby se zvířeti spíše neublížilo.

Mimo jiné působí též blahodárně proti plísním a bakteriím, kromě toho má též stahující účinky. Na kůži nám díky tomuto efektu pomůže zbavit se všemožných ekzémů, plísní, akné či hnisavých ran, pomáhá též s léčbou drobných oděrek a ranek nebo tlumí pocení nohou. No a v neposlední řadě působí příznivě na naše játra, a to díky vysokému obsahu hořčin a tříslovin. Listy též pomohou při zánětech dutiny ústní, případně zánětu očí.

Nakonec nesmí chybět známá „ořechovka“

Což je vlastně tinktura z ořechů vyrobená obvykle ve větším množství . Zelené ořechy se nasypou do lahve a zalijí vodkou, dle místních zvyklostí se pak nechávají různou dobu stát (obvykle několik týdnů), poté scedí a nechá se odležet, obvykle do Vánoc. Používá se pak jako tradiční žaludeční likér, je však třeba dbát umírněného množství, jelikož přeci jen obsahuje vysokoprocentní alkohol. Obvykle jedna lžička denně bohatě postačí.

Málokdo též zná tzv. „čaj předků“

Což je vlastně odvar ze skořápek (pouze z těch chemicky neošetřených), které 15 minut povaříme a necháme odstát. Výborně pomáhá na suchý kašel. Naši předkové zkrátka uměli využít každou část sklizně do poslední skořápky.

Možná i vy nyní najdete ve své zahradě místo pro tento úžasný strom nebo vyrazíte do přírody hledat tuto báječnou rostlinu. Hodně štěstí.

Zdroje:
Bylinky Revue, 2019-2023. Praha. ISSN 1804-3135

FREJ, David a Jiří KUCHAŘ, 2016. Zdravé střevo: komplexní prevence a terapie trávicích a střevních potíží a onemocnění. Praha: Eminent. 456 stran. ISBN 978-80-7281-510-4.

KOLÁŘOVÁ, Blanka. Fytoterapie a její uplatnění v rámci ošetřovatelské péče. Vysoká škola zdravotnická, o.p.s. Stupeň kvalifikace: Bakalář (Bc.). Vedoucí práce: PhDr. Renata Procházková. Praha. 2020. 69 stran

THOMAS, Alena, 2018. Děláme si to doma sami 3: herbář receptů pro domácí lékárnu, kosmetický salón i špajz. V Brně: Jota. Populárně naučná. ISBN 978-80-7565-341-3.