Co je environmentální vzdělávání a proč potřebuje státní podporu?

Pobyt v přírodě.
© Freepik.com

Český vzdělávací systém je postaven na rámcových programech, které školám ukládají povinnost věnovat se ekologii. Problém však nastává v realizaci.

Škola je z definice institucí, která má své rozvrhy a své omezené kapacity. I ten nejzapálenější učitel biologie jen stěží nahradí zázemí specializovaného ekocentra. Tato centra totiž nejsou jen „výletními cíli“, ale disponují odborníky, kteří se daným tématům věnují na plný úvazek, a infrastrukturou, jako jsou výukové zahrady, farmy nebo badatelské vybavení, které si běžná základní škola z rozpočtu nikdy nekoupí.

Právě díky dotacím si školy mohou dovolit tyto profesionály „najmout“. Externí ekopedagogové přinášejí do vzdělávání prvek, který ve škole často chybí: emoci a autentický prožitek. Když dítě pochopí koloběh vody u skutečného potoka, v horkém dni vběhne do listnatého lesa, na praktických ukázkách pochopí klimatickou změnu nebo si vlastnoručně vyzkouší péči o včelstvo, získá vědomost, která se mu vryje do paměti mnohem hlouběji než jakýkoliv odstavec v učebnici. Pokud tyto dotace zmizí, environmentální výchova se smrskne zpět na vyplňování pracovních listů ve třídách a to jen v případě, že učitel najde dostatek času žákům takto výuku zpestřit.

Mají to suplovat rodiče? Dělník ve škodovce dítěti těžko vysvětlí jak fungují mořské proudy, proč stromy mění mikroklima, vztah oceánu a atosféry z hlediska výměny plynů, i těch skleníkových, Milankovičovy cykly, izotopy uhlíku. Jaká je funkce vlka a proč se prakticky nemůže přemnožit, pokud mu nedáme příležitost najít potravu na zlatém podnose a prostor, kde se nebude bát pohybovat. Maminka účetní těžko bude vysvětlovat nové technologie jako je výroba zeleného vodíku, ukládání uhlíku pod zem nebo fungování vodní, přečerpávací, větrné nebo solární elektrárny.

Jak aktuálně probíhá financování EVVO?

Stát vypisuje výzvy především z Národního programu životní prostředí, z oddílu 6 environmentální prevence, který dotuje, často v kombinaci s EU, větší investiční akce v ekocentrech a také pobytové programy přímo školám. Škola dostane peníze od státu, zaplatí jimi ekocentru a dítě jede na pobyt levněji. Právě tady hrozí největší škrty, které mohou zlikvidovat systémovou spolupráci škol s odborníky. Pro představu o tom, jaké výzvy v minulosti běžely můžete navštívit web NPŽP tu a vyfiltrovat si výzvy na environmentální prevenci se zakliknutým archivem. Aktuálně žádná výzva nebží.

Co se týče dotací na EVVO, partnerem jsou pro organizace hlavně kraje a obce. Kraj často dotuje konkrétní „balíčky“ výukových programů. Například zaplatí ekocentru určitou částku za to, že školy z regionu u nich mají programy za nižší cenu. Město zase může přispívat na provoz budovy, údržbu zahrady nebo na akce pro místní veřejnost (Dny Země apod.).

MŽP (Ministerstvo životního prostředí) přímo neovládá rozpočty krajů, ale funguje jako metodický lídr. Každých deset let vydává tzv. Státní program EVVO. Ten na roky 2026 – 2035 byl schválen loni na podzim. Ovšem je to jen strategický dokument, ke kterému se musí postupně schválit peníze a ty se mají dle slov Macinky velmi seškrtat.

Kraje jsou ze zákona povinny spolupracovat na zajišťování ekovýchovy a většina z nich své krajské koncepce tvoří tak, aby byly v souladu s tímto státním programem. I když ministerstvo přímo nediktuje krajům, kolik peněz mají rozdělit, vysílá signál o prioritách. Pokud stát začne na EVVO škrtat, kraje to často berou jako „zelenou“ k tomu, aby své rozpočty v této oblasti také osekaly. Velmi tedy bude záležet i na přístupu krajů.

Co konkrétně organizace nabízejí?

Organizace, které nabízejí EVVO můžeme rozdělit do několika kategorií, které se v detailech liší. Ekocentra (např. Lipka, Chaloupky, Koniklec, Dotek) to jsou právě ty organizace, které nejčastěji nabízejí pro školy jednodenní i pobytové výukové programy, ale i badatelské lekce a další programy přímo ve škole. V nabídce mají i kroužky pro děti, kurzy pro dospělé, osvětové akce proveřejnost. Velmi často se zaměřují na lokální ekosystémy. Pro představu čtyřhodinový program Aby klima bylo prima v ekocentru Lipka stojí 200Kč na žáka. 3 – 5 denní pobyty se v Ekocentrech pohybují mezi 2 – 4 tisíci včetně stravy a ubytování, v závislosti nakonkrétním programu a délce pobytu .

Podobně jsou na tom správy CHKO a Národních parků, které také organizují hodinové, jednodenní programy pro školy, kroužky a delší pobyty, ale také terénní exkurze pro veřejnost s průvodcem do míst, kam se člověk běžně nedostane. Organizují setkání se zajímavými lidmi na různá témata týkající se přírody a cestování nejen u nás, ale i po světě.

Neméně důležité jsou i neziskové organizace typu Arnika, ČSOP a další menší organizace, které dokáží nejlépe přiblížit praktickou ochranu přírody a ukázat lidem co obnáší starat se o louku, mokřad či další důležité ekosystémy a co to dělá s krajinou.

Ve všech těchto organizacích pracují lidé, kteří také potřebují z něčeho žít, mají své rodiny. Nemohou se tomu naplno věnovat jen čistě z lásky k přírodě, i kdyby chtěli. Aby to mohli dělat, potřebují buď podporu od státu, firem a nebo samotných občanů, kteří využívají jejich služby.

Rušení dotací na EVVO zasáhne především děti z rodin, které si nebudou moci dovolit doplatit plnou cenu těchto programů.

Právě tyto rodiny často bojují s existenčními problémy a ochrana prostředí, ve kterém žijí, je až to poslední, co řeší. Jejich děti to vidí a velmi často jdou stejnou cestou. Tyhle programy je odvedou pryč z šedých ulic rozpáleného sídliště, kde žijí celé své dětství, do prostředí, které je může inspirovat k tomu něco změnit. Za pár let takové dítě dospěje, bude mít vlastní rodinu, bude stále třeba bydlet na tom samém sídlišti, ale to sídliště bude zelenější a v létě chladnější, protože to dítě si uvědomí, co dokáže s mikroklimatem udělat strom a se sousedy je na tom sídlišti vysadí. To dítě si uvědomí, to, že v té řece za domem není život a nedá se tam koupat je tím, že tam tečou splašky, které otravují vodu. Spolu s obcí může zajistit nápravu. To dítě si uvědomí, že ta skládka tamhle za kopcem by nemusela být tak veliká, kdyby tu byl dostatek kontejnerů na tříděný odpad. Takových dětí bude na sídlišti víc a budou to šířit dál. A jeho existenční problémy? Nebude muset řešit, že je mu v létě strašné vedro, protože se zchladí v řece nebo zaleze pod strom. To, že se dokázal angažovat v takovýchto věcech, které dávají smysl, mu dodá sebevědomí, které nutně potřebuje k tomu aby si našel práci, která ho bude naplňovat a nemusel řešit existenční problémy. včetně stravy a ubytování.

Vím, tohle je velmi zjednodušený příběh s nasazenými růžovými brýlemi, ale ukazuje účel těchto akcí. Vím, že spousta rodičů takovýchto dětí bude protestovat proti "zelenému vymývání mozků". Je to ale i tím, že tito rodiče takové možnosti často neměli. První vlaštovky mezi organizacemi, které nebízely školy v přírodě zaměřené na ochranu přírody začaly vznikat v osmdesátých letech. Jejich kapacity ale byly velmi omezené. I v dnešní době je nutné aby si školy rezervovaly pobyty i na roky dopředu. Školy v přírodě existovaly už dříve. Byly to ale ozdravné pobyty určené zejména pro děti ze špinavých měst a zaměřené především na tělesnou výchovu.

Stát zrušením těchto dotací vzkazuje, že porozumění světu, ve kterém žijeme, a klimatická gramotnost jsou jen nadstandardním koníčkem, nikoliv nezbytnou součástí vzdělání pro 21. století. Místo abychom podporovali to, co funguje a co české školství reálně propojuje s praxí, hrozí, že se vrátíme o desítky let zpět k čistému teoretizování. A to v době, kdy environmentální výzvy klepou na dveře hlasitěji než kdy dříve.

V našem systému je běžné a společensky akceptované, že stát či kraje různými formami podporují lyžařské kurzy. Nikdo nezpochybňuje, že sport načerstvém vzduchu je důležitý. Jenže se tím dostáváme do absurdní situace. Proč by dítě, jehož talent a zájem směřují ke sportu, mělo mít nárok na dotovanou aktivitu na horách od MŠMT, zatímco dítě, které fascinuje příroda a badatelské obory, má o své „školy v přírodě“ nebo třeba ekologickou olympiádu přijít?