Do Bezkempu u štěrkoviště za břehulemi

Břehule je blízká příbuzná vlaštovkám, jiřičkám a rorýsům, nicméně v ledasčem se od nich liší.

Je z těchto druhů nejmenší. Tvarem těla je podobná jiřičce, ale na rozdíl od jiřičky je zbarvená spíše do šedohněda jiřička je černá. Oba druhy mají bílé bříško.

Vyhrabává si noru

Z přírodopisu si možná ještě pamatujeme rozdíl mezi vlaštovčím a jiřiččiným hnízdem, jako jeden z hlavních poznávacích znaků. U břehule, ale i rorýse, bychom takovéto hnízdo hledali marně. Oba tyto druhy jsou dutinové. To znamená, že svá hnízda schovávají do nějaké díry. Břehule si ji každý rok vyhrabává v hlinitých nebo písčitých příkrých stěnách.

Od řek do pískoven a staveb

Břehule ke svému hnízdění dříve využívali především strmé stěny podél řek a shlukovali se zde do menších kolonií. V dobách minulých, kdy si člověk myslel, že povodním zabrání tak, že koryto řeky narovná a vybetonuje, břehule o tato přirozená, každé jaro se díky většímu průtoku vody měnící se hnízdiště přišly. Odhadujete se, že na přirozených hnízdištích u řek se vyskytuje jen 3% naší populace břehulí říčních.

Postupem času však zjistili, že jim člověk vytváří jiný skvělý biotop. Pokud těžař přizpůsobí těžbu na dobu, kdy břehule budou na cestě na zimoviště nebo z něj, jistě se mu sem budou rády vracet. Břehule totiž velmi uvítají, když během této doby část stěny částečně odnese voda nebo tady bagr. Břehule se totiž jen nerady vracejí do starých nor. Nejinak je to i ve štěrkovně v Zářičí, kde jich při naší návštěvě létaly a štěbětaly minimálně desítky. Nezatracujme tedy takovéto lokality, které jsou zdánlivě bez života. Má to ale jeden háček.

Přiliš velké kolonie

Stěny v pískovnách mívají několik stovek metrů i kilometr na délku. Břehule se sem tak začaly slétávat z okolí a tvořit až tisícihlavé kolonie. To by samo o sobě nebylo zas takový problém. Taková kolonie lépe odolá predátorům, ale už méně parazitům. Právě ti jsou zde velkou hrozbou.

Suchá Afrika

Dalším velkým problémem, který tento druh ohrožuje jsou mizející vhodné vlhké biotopy v Africe, kde břehule běžně přečkávají zimu. V důsledku klimatických změn a zintenzivnění zemědělství v Africe dochází k likvidaci těchto oáz života, které jsou útočištěm nejen břehulí. Ale zpět do Čech

V Zářičí nečekejte luxus ale klid a pohodu

Jedná se o místo, kde majitel těží a přesto vytvořil krásný přírodní kout. PS: fotky z dronu, které jsou na Bezkempu jsou nejspíš trošku staršího data. Aktuálně je okolí trošku víc zarostlé a oku lahodící. Je nutné počítat s tím, že jste u vody a kolem jsou podmáčené rákosiny, takže repelent s sebou. Nijak velké nálety hmyzáků se ale, minimálně za naší přítomnosti, nekonaly. Prostranství pro stany a karavany je pravidelně kosené.

Jde prostě o malý soukromý kemp se základním zázemím jako je splachovací WC, sprcha a užitková voda. Nedaleko u většího rybníku je kiosek. Vodu na pití je nutné si dovézt. A koupání? Voda by mohla být lepší, ale užili jsme si to i v tomto směru. Majitel označuje jako rušný den, když je u něj zaparkováno pět aut. Prostranství je dost velké, takže si s ostatními nebudete nijak překážet.

Na břehule tu narazíte od dubna – května do srpna, kdy pomalu odlétají na jih. Právě toto období je tedy ideální, pokud chcete břehule pozorovat.

Zdroj:
časopis Ptačí svět - Pták roku 2013 Břehule říční