Ekoaktivisti zakládají požáry, globální oteplování neexistuje

Studentská stávka za klima - FFF ČR Brno
autor: Matěj Grochal
licence: CC BY-SA 4.0

Jako všude, i mezi ekologickými organizacemi a neziskovkami jsou nejvíc vidět a slyšet ty, které nejvíc křičí nebo když se stane nějaký průšvih. Zářným příkladem z nedávné doby je incident v Anglii, kdy aktivisté nechtěli nechat projet matku s nemocným dítětem. Neznalý člověk tak může získat pocit, že lidé, kteří se zasazují o ochranu přírody, jen fanaticky blokují rozvoj. Samozřejmě, že bojují za dobrou věc, ale jde o to jakým způsobem.

Diskuse, ale věcná bez vyhrocených emocí

Fotografie z jednání prezidenta Petra Pavla s ekologickými organizacemi

I prezident Pavel, vyzývá k věcné diskusi ekologických organizací na základě vědeckých faktů, bez vyhrocených emocí, které jsou právě často vidět v médiích a vrhají na celé téma špatné světlo. Neznalý člověk nevidí tu mravenčí práci na loukách, pastvinách a mnohde jinde, třeba i při jednání se zákonodárci, kterou odvedou neziskovky a dobrovolníci o kterých se ale podstatě nikde nepíše. Výsledky jejich činnosti jsou viditelné za několik let mnohdy tvrdé a nezaplacené dřiny. Další „neviditelné“ neziskovky se zas věnují vzdělávání dětí i dospělé veřejnosti.

úklid pastviny po zimě v ČSOP Arion

Není tedy divu, že neznalí lidé považují peníze vynaložené na práci ekologických neziskovek za vyhozené peníze a tunely, nevěří, že k aktuální klimatické změně negativně přispěl člověk a dokáží ekoaktivisty obvinit ze žhářství. Jak je tomu například v komentářích pod článkem, který píše o tom, že v Itálii našli žháře pomocí dronu. Právě tahle diskuse mě přiměla k napsání tohoto textu.

Ano, spekuluje se, že požár v Českém Švýcarsku pravděpodobně založil bývalý strážce parku, nicméně, podle mých informací, byl duševně nemocný.

Strážci jen buzerují

Mezi ochranáře, které můžeme běžně potkat, patří samozřejmě strážci v chráněných územích. Pod příspěvkem na Facebook stránce Krnapu, který se týká nedávného incidentu s tábořením Nizozemců v Obřím dole, jsem našla jeden naprosto vše říkající komentář: “Krkonoše miluju a čím dál víc pozoruji, jak si lidi neváží toho co tu máme... každý zákaz, nařízení každý druhý řeší jako šikanu, buzeraci. To je celé výklad té naší demokracie! Strážci nic moc nezmůžou, bohužel. Nemají u lidí potřebný respekt...“

Bohužel zatím nikdo nepřišel na to, jak lidem, kteří prostě nebudou číst dlouhé texty na informačních tabulích, vysvětlit, proč nedělat to, co dělají. Zákazové značky, sítě a pokuty jsou zatím asi jediným možným řešením. Strážci musí jít příkladem a trpělivě vysvětlovat. Ono to mnohde není jen o ignoraci, ale o pouhé neznalosti a neuvědomění si. Tím si vybudují respekt.

Když může on, proč ne já?

Snežka plná lidí
Autor: Daniel Jurica

I na té Sněžce to svým způsobem je i o neznalosti, nejen o ignoraci zákazové značky. Lidi si prostě nepřečtou tabuli, která jim říká, proč nemají lézt za zátarasy, ale řeknou si: „Tak se tam asi může, když tam je tolik dalších lidí. A jsme zase u toho. Strážce prostě nesmí říct: „Tady nemáte co dělat, dáte mi 10000Kč“, ale musí dobře vysvětlit, proč tam nemá co dělat. Ten člověk pak nebude na Facebooku psát o tom jak ho strážce buzeroval, ale naopak upozorní selfíčkaře, že tam neměl co dělat a proč. V ideálním případě se selfíčkař chytí za nos a dá si příště pozor.

Selfíčkař může mít větší vliv než zákazová značka

Získat selfíčkaře na svou stranu je mnohdy nadýl. Pokud se to ovšem podaří, máme z půlky vyhráno. Takový selfíčkař totiž svými fotkami říká: „Tam je to krásný, tam běžte a vyfoťte se tam“. Pokud však k té fotce napíše: „Udělal jsem chybu, tam jsem neměl co dělat...“ a napíše proč, může to mít u některých lidí větší efekt než zákazová značka na místě. Sledující onoho sefíčkaře si totiž NEřekne: „Je tu sice zákaz, ale když se tam mohl vyfotit selfíčkař Jiří, proč bych nemohl já“, ale prostě bude tu zákazovou značku respektovat a vyfotí se kousek před ní. Strážcům samozřejmě můžeme pomoci i mi ostatní, pokud uvidíme nějakou špatnost.

Pastevečtí psi

Pastevečtí psi na kontrole

V posledních letech se využívá při péči o druhově pestré lokality pastevectví. K hlídání stád, nejen v lokalitách s výskytem vlka, se využívají pastevečtí psi. Tito psi, už z povahy jejich poslání, nemůžou být mazlíčky a Vás, hlavně vašeho psa, za svým plotem si nevšimnout. Prostě budou štěkat a pouštět na vás hrůzu, protože Vás považují za nebezpečí pro stádo. Pokud si ho však nebudete všímat, nechá toho a půjde si po svých.

Ovšem pastevecký pes mimo ohradu není normální situace a je třeba kontaktovat organizaci, která zde pase nebo majitele pozemku. Někde v ohradě je díra, o které nemusí majitel vědět. Bohužel se ale vyskytují případy, kde to majitelé prostě neřeší. Samozřejmě případ potyčky ovčáckého psa s jiným psem nebo lidmi, bude více medializovaný než to, že se na lokalitě objevila vzácná kytka nebo motýl. Navíc to bude vykresleno v neprospěch pasteveckého psa, i když neprávem. Další špatné světlo vržené na ochranu přírody, kterému je třeba předcházet.

Peníze hýbou světem

Ochrana přírody není výjimkou. Proto věřím, že připravované změny v dotacích, jak na úrovní evropské unie tak ČR budou tím správným směrem. Bude víc peněz na praktickou ochranu přírody, čili pro lidi a organizace, kteř9 se starají o lokality. Na environmentální vzdělávání veřejnosti. Na pedagogické a psychologické vzdělání samotných ochranářů, tak aby byli schopni, nejen fakticky správně, ale i rychle a srozumitelně lidem vysvětlit co dělají a proč to dělají. Na propagaci jejich práce.

Aby měli čas a chuť psát o své práci, naučili se své texty vnutit i nám novinářům :-). I když se snažíme sebevíc, není možné vědět a napsat o všem :-). Jeden příklad za všechny jak by to mohlo vypadat. Email s předmětem „tisková zpráva ČSOP Libosváry“ nás nejspíš nezaujme. Email typu: „Dnes jsem toho na Pleši moc nenaspal“ třeba ano.

Čtenáři nejsou lační jen po negativních zprávách, rádi si přečtou i pozitivní příběh s poučným přesahem a my jim ho rádi zprostředkujeme.