PŘÍRODA.cz

Zejména poslední měsíce a týdny se mezi ptáčkaři velmi živě diskutuje ohledně zveřejněných nových českých jmen některých ptáků, která představila Názvoslovná komise Českého ornitologického svazu.

Na Facebooku správy Krnap se objevila fotografie místa, kde si nějaké dítko hrálo s lesními přírodninami a vyskládalo je podle své fantazie. Na tom v zásadě není nic špatného, pokud to není v Národním parku a těmi přírodninami není čerstvě vytrhaný mech či květiny. Reakce diskutujících?

To, že otázka Klimatické změny je a bude ústředním tématem, které bude v příštích letech EU řešit, je neoddiskutovatelný fakt. A nejde jen o udržitelnější průmysl a zemědělství, ale i riziko klimatické migrační vlny. V předvolební debatě na ČT došlo k velmi vzácné shodě mezi všemi diskutéry. Současnou Zelenou dohodu pro Evropu je nutné upravit tak, aby odpovídala současné situaci a byla „polidštěna“ . Otázkou ale je, jak toho dosáhnout.

Dala jsem si tu práci a pročetla jsem volební programy všech politických stran a uskupení kandidujících za ČR do Evropského Parlamentu. Zjistila jsem jednu pozitivní věc. Ve všech programech se hodně řeší Green deal – Zelená dohoda pro Evropu. Otázka ochrany životního prostředí se tak konečně dostala do popředí zájmu politiků.

To, že se v ZOO Praha občas narodí u goril mládě, není nijak překvapující. Po narození prvního českého gorilího mláděte , Moji, jsme si na to už zvykli. Aktuálně jsou však v rezervaci Dja dva kojenci najednou. A další je u orangutanů.

Poslední dobou se začínají na Slovensku množit střety medvědů s člověkem. Novinové titulky jsou však často velmi zavádějící. Buď vyloženě k útoku nedošlo nebo byl útok vyprovokován chybou člověka. Ubránit se medvědovi je takřka nemožné, je však několik věcí, které pomohou se napadení vyhnout. Včetně potřebné regulace jedinců, kteří si zvykli na lidi.

Bledulky a sněženky patří k mým nejoblíbenějším rostlinám. Letos mě ale pohled na ně tolik netěší. I u nás těsně pod Krkonošemi, už delší dobu plně kvetou. Mnohde je to i o měsíc dřív než obvykle. Příroda zareagovala na velmi teplý únor a začala se nezvykle brzy probouzet, což může být problém.

Náhodou jsem narazila na nové číslo jednoho časopisu, který běžně nesleduju. Autoři jednoho z článků položili několika lidem jasnou, ale ne úplně jednoduchou, otázku. Chtěli, aby se zamysleli nad tím, kde jsou podle nich hranice mezi prospěšným a škodlivým aktivizmem v environmentálních tématech. Zrovna od téhle skupiny lidí bych toto téma úplně nečekala. Mile mě to překvapilo. Na stejnou otázku se pokusím odpovědět i já.

Máme za sebou další „legendární“ dostihy v Pardubicích. A také další oběť, na jejíž základě se volá po zrušení Velké pardubické, nebo alespoň smutně proslulého Taxisova příkopu. Ale marná snaha, k tomu jen tak nedojde. Zajímá vás, jak „Velká pardubická steeplechase“ začala a proč bez ohledu na oběti nezmizí ani v budoucnosti?