„Evropa to nezachrání, Čína staví nejvíc uhelných elekráren“

Elektrárna Opatovice
Autor: Lenka Kadlíková

1. Historická odpovědnost

Klíčovým faktorem je historický kontext. Země od svého vzniku prochází změnami klimatu. Její současné zrychlení způsobily primárně kumulované emise průmyslově vyspělých zemí během posledních 200 let. V přepočtu na jednoho obyvatele má Evropa (EU-27) a USA dramaticky vyšší historický podíl emisí než Čína. Evropa má proto morální i politickou odpovědnost jít příkladem a pomoci financovat transformaci v rozvojových zemích. Rezignace by byla popřením této historické viny.

2. Čína jako gigant solární a větrné energie

Pohled pouze na uhelné elektrárny ignoruje fakt, že Čína je současně absolutně největší investor a instalátor obnovitelných zdrojů energie na světě. Dominuje v produkci solárních panelů a baterií. Čína takto zareagovala na poptávku po těchto technologiích ve vyspělém světě. Její ambice v oblasti dekarbonizace (cíl uhlíkové neutrality do roku 2060) jsou velké, byť pomalejší než v Evropě.

Čína staví uhelné elektrárny primárně pro energetickou bezpečnost a z ekonomických důvodů, ale zároveň staví desítky gigawattů čistých zdrojů ročně. Evropské inovace a technologie hrají klíčovou roli v tom, aby se tyto čisté zdroje staly levnějšími a dostupnějšími po celém světě, včetně Číny.

3. Chcete u nás prodávat, dekarbonizujte.

Evropa, i přes svůj malý podíl na současných globálních emisích (cca 7% bez započtení vnitřních moří), má obrovský tržní vliv. Může si diktovat, že chce na trhu kvalitní zboží. Evropské regulace, jako je například mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM), nutí neevropské producenty (včetně čínských) k dekarbonizaci, pokud chtějí i nadále prodávat své zboží na lukrativním evropském trhu. Evropa nastavuje standardy pro kvalitu, pro zelené technologie, finance a politiky, které pak ostatní země (včetně USA a Číny) následují.

4. Společná atmosféra, společné - globální řešení

Z fyzikálního hlediska je irelevantní, kde se emise vypustí; všechny končí ve stejné globální atmosféře. Pokud by Evropa naskočila na silné fosilní lobby, vyslalo by to signál rozvojovým ekonomikám jako Indie, Brazílie, Indonésie, ale i Čína, že klimatická akce není nutná. Evropa musí být hnací silou mezinárodních vyjednávání, politického tlaku a technologické pomoci.

Je sice pravda, že Čína staví uhlí, ale argument, že Evropa má proto rezignovat na své cíle, je nebezpečná výmluva. Evropská snaha je zásadní pro nastavení globálního tempa, technologický pokrok, a udržení politického tlaku. Rezignace na vlastní odpovědnost by znamenala jen další a rychlejší cestu ke katastrofě. Globální problém vyžaduje, aby se každá ekonomika snažila v rámci svých možností, a Evropa má jedny z největších.