Evropa vyváží zakázaný toxický koktejl, ten se nám pak vrací na talíři!

Z Evropy do Brazílie, nebo třeba i Ukrajiny, a zpět na náš stůl

Díky investigaci organizací Unearthed (Greenpeace) a Public Eye víme, že objem tohoto exportu se raketově zvyšuje. Zatímco v roce 2018 činil neuvěřitelných 81 600 tun, pro rok 2024 se plánuje export více než 122 000 tun chemikálií, které my sami považujeme za příliš nebezpečné. Mezi hlavní vývozce těchto látek patří Německo, Belgie, Španělsko, Nizozemsko a Bulharsko.

Jednou z hlavních destinací, kam je vyváží je Brazílie. Tato země je jedním z největších světových producentů a exportérů potravin, včetně cukrové třtiny, sóji, kávy, ovoce a masa. U Ukrajiny se jednalo především o pšenici. Chemikálie, které by v Evropě nesměly na pole, se zde legálně aplikují na plodiny. Tyto produkty se pak vyvážejí zpět do Evropy, kde končí v supermarketech a po té, jak jinak, také v našich žaludcích. Takto se naše přísné standardy stávají jen falešným alibi.

Tento problém se dotýká i největších potravinářských korporací. Jedním z gigantů, jehož jméno se v souvislosti s dodavatelskými řetězci skloňuje, je Nestlé. Společnosti jako tato, které zpracovávají obrovská množství surovin z celého světa, čelí silnému tlaku, aby zajistily, že jejich produkty nejsou kontaminovány toxickými látkami, které jsou v Evropě zakázané.

Etická odpovědnost by tak měla začínat už u surovin. Stejně jako se tomu stalo v ČR v případě pesticidy zamořeného biosadu s bezem.

Pesticidy, které si dobrovolně posíláme zpět

Mezi hlavní hrdiny tohoto neetického příběhu patří dva chemické koktejly:

• Glufosinát: Tento herbicid je v EU zakázán především kvůli obavám z jeho toxicity pro vodní organismy a potenciálnímu dopadu na reprodukční orgány savců. V Evropě ho na polích nechceme, ale neváháme ho prodat za hranice, kde může dál škodit ekosystémům i zdraví místních lidí.

• Mancozeb: Tento fungicid byl v EU zakázán v roce 2020. Důvodem je jeho klasifikace jako „toxický pro reprodukci“ a endokrinní disruptor, tedy látka, která může narušovat hormonální systém.

Přesto je chemické společnosti dál produkují a posílají do zemí, kde se pěstují suroviny a potraviny, které se pak dostávají na evropský trh. Tento chemický koktejl se nám tak vrací do Evropy jako bumerang, přestože je tu zakázaný.

„Produkty jsou bezpečné, pokud jsou používány přesně podle pokynů a v souladu s místními předpisy“

Samotní výrobci se proti obviněním samozřejmě ostře brání. Společnosti jako Bayer a Syngenta, které patří mezi hlavní aktéry v globálním obchodu s pesticidy, argumentují, že jejich produkty jsou bezpečné, pokud jsou používány přesně podle pokynů a v souladu s místními předpisy. Poukazují na to, že zákaz v Evropské unii není automaticky důkazem nebezpečnosti látky, ale spíše výsledkem složitých politických a regulačních procesů, které berou v úvahu specifické klimatické a zemědělské podmínky. Podle nich je omezení exportu diskriminační, poškozuje jejich podnikání a především popírá suverenitu rozvojových zemí, které si samy určují, jaké látky na svých polích použijí. Výrobci se tak snaží odklonit pozornost od etického dilematu a zaměřit se na technické a legislativní aspekty, aby ospravedlnili pokračování tohoto výnosného obchodu.

No jo, ale co s tím?

Evropa, která se ráda prezentuje jako globální lídr v ochraně životního prostředí a zdraví lidí v tomto směru, má nejpřísnější normy na vlastní produkci, zatím zavírá oči nad tím, že přestože se tyto látky nesmí na Evropských polích používat, Evropa je produkuje a dostávají se na talíře Evropanů díky dovozu z třetích zemí.

Nejjednodušší a nejúčinnější cestou by byl úplný zákaz dovozu jakýchkoli potravin, které obsahují rezidua látek zakázaných na území EU. To by znamenalo nulovou toleranci, která by ukončila dvojí metr mezi evropskými a zahraničními producenty, který aktuálně EU uplatňuje, protože má u mnohých látek nastavené mírnější limity pro dovoz.

Důležité je posílení a zefektivnění dohledu nad dováženým zbožím na hranicích. Cílené kontroly pomocí moderních datových analýz pro identifikaci rizikových zásilek na základě země původu, druhu plodiny a obchodníka. Zavedení povinných auditů celého dodavatelského řetězce, od pole až po sklad, aby se zajistilo, že i mimo EU byly dodrženy evropské standardy.

Chtělo by to aby Evropa tlačila na zbytek světa, včetně USA, aby došlo k přísnější regulaci celosvětově. To, že dohoda je možná nám ukázal případ DDT a Freonů. V tuhle chvíli však nemáme možnosti, které by dokázaly za současné situace v zemědělství tyto látky okamžitě nahradit. Zásadní tedy je postupné snižování povoleného množství a výzkum nových možností jak čelit škůdcům. Ať už to jsou odolnější odrůdy, přesně působící látky a především zvýšení biodiversity, která zamezí přemnožení škůdců.

Zdroje:
Publiceye.ch
Unearthed.greenpeace.org