„Grýndýl nás jen žene do chudoby“

Proč platíme za chyby minulosti

Každý vidí vysokou cenu emisní povolenky (ETS2), která se má dotknout především vytápění. Není to ale daň. Je to jasná cenovka přilepená na zastaralý způsob topení (plyn, uhlí), která říká: "Tohle je cena za znečištění ovzduší a zrychlující se globální oteplování." •

Green Deal netlačí na to, abyste si zítra koupili tepelné čerpadlo ze své kapsy. Nutí vás přemýšlet o modernizaci, na kterou dává stát významné dotace. Máte možnost investovat s pomocí státu, zhodnotí svůj majetek a mít nízké, stabilní účty desítky let. Kdo se bude bránit a čekat, ten bude platit neefektivní plyn nebo špinavé uhlí spolu s povolenkou navždy. •

Samozřejmě je myšleno na ty, na koho zdražení dopadne nejvíce, na ty nejchudší. Zdražení jim bude kompenzováno ze sociálního fondu. Jakým způsobem už záleží na jednotlivých státech. •

Cílem je mít energeticky úsporné budovy a takový energetický mix, který bude stabilní a nebude závislý na jednom zdroji. •

Závislost na jednom zdroji znamená významné bezpečnostní riziko. Protože jsme pomocí dodávek a jejich cen snadno vydíratelní. To je to zásadní, proč je diverzita dodávek tak důležitá. Stejně jako vlastní zdroje energie, které dál naší závislost snižují.

Jak se bránit čínskému náskoku

Je pravda, že Evropa zaváhala. Konec spalovacích motorů od roku 2035 byl jasný signál, kterého využila hlavně Čína, která nás teď zaplavuje levnými elektromobily. Green Deal nás ale z této chyby učí.

Zákaz prodeje nových aut se spalovacím motorem je dnes spíše obranný manévr. Nutí naše váhající automobilky, aby konečně masivně investovaly do vlastního vývoje a výroby baterií, aby nezkrachovaly a abychom se nestali jen odbytištěm čínských aut. Cílem je zachránit evropské pracovní pozice ve výrobě aut. Návrh odložení tohoto zákazu by byl tak kontraproduktivní.

Jakmile elektromobily zlevní (a díky tlaku Green Dealu se tak děje), stanou se z nich efektivnější a jednodušší stroje s minimálním servisem (žádný olej, filtry) a levnějším palivem. Green Deal je zlevňuje rychleji, než by se to stalo přirozeně.

Jídlo a příroda: Zdraví a ochrana majetku

Regulace v zemědělství vyvolávají největší vášně hlavně v západní Evropě. Jde ale jen o to, abychom nepodřezávali větev, na které sedíme.

Strategie "Z farmy na vidličku" tlačí na omezování chemie (pesticidy, hnojiva) a na podporu místního ekologického zemědělství. Méně chemie na polích znamená zdravější půdu, čistší vodu a v konečném důsledku i kvalitnější potraviny pro vás a vaši rodinu. Požadavkům se budou muset přizpůsobit i dovozci ze třetích zemí.

Plány na obnovu poškozené přírody (např. mokřadů a zdravých lesů) nejsou ekologický rozmar. Jsou to nejlepší a nejlevnější způsoby, jak zadržet vodu v krajině. Zdravá krajina je pojistka proti suchu a bleskovým povodním, které dnes stojí miliardy na škodách a likvidují majetek. Frekvence a intenzita těchto událostí se prokazatelně zvyšuje právě díky zrychlující se klimatické změně.

Naše síla a ochrana firem

Argument, že "Evropa sama nic nezmůže", přehlíží naši skutečnou ekonomickou moc.

EU je největší jednotný trh na světě. Takže, když řekneme, že chceme opravitelné telefony a ekologické boty, nutí to výrobce po celém světě (Čína, Vietnam) přizpůsobit se a vyrábět kvalitněji. My diktujeme standardy, ne oni.

Máme nástroj, který brání naše firmy před levnou konkurencí. Uhlíkové clo na hranicích (CBAM) zpoplatní i ocel, hliník a cement dovezený z Ruska nebo Číny, pokud byl vyroben „špinavě“. Tahle odvětví jsou nejvíce bita na regulacích týkajících se dekarbonizace a vyšších cenách energií. Proto je zde zmiňuji. EU je takto hodlá řešit.

Green Deal není strašák, který nás zničí, ale investice do budoucího života v lepší kvalitě než máme nyní, a pojistka proti tomu, co nás ničilo v posledních letech: závislost a vysoké ceny energií. Lidé, kteří bojují proti Green Dealu, bojují proti vlastní energetické nezávislosti, ekonomické stabilitě a blahobytu, který dnes pokládáme za samozřejmost.