Guáno - zemědělské zlato, pro které se válčilo

Co přesně je guáno?

Jednoduše řečeno, jde o trus mořských ptáků, (ale i netopýrů) v suchých oblastech, kde nízké srážky zabraňují jeho rychlému rozkladu a vyplavování živin.

Tento proces vytváří materiál neuvěřitelně bohatý na dusík, fosfor a draslík – základní stavební kameny moderního zemědělství. Pro chemiky je guáno směsicí amonných solí, močoviny, fosforečnanů a organické hmoty. Pro zemědělce 19. století to byl elixír života, nejúčinnější přírodní hnojivo, jaké kdy lidstvo poznalo, schopné mnohonásobně zvýšit výnosy plodin v Evropě a Severní Americe.

Klíčovým rozdílem oproti běžnému hnoji je čas a klima. Ve vlhkém evropském klimatu se trus rychle rozloží a voda z něj odplaví velkou část zásadních živin ještě dřív, než se dostane na pole. Na suchých, pouštních ostrovech u pobřeží Peru nebo v hlubokých, suchých jeskyních se vrství po celá tisíciletí.

Historie využití a éra „Guánových válek“

Příběh peruánského guána mořských ptáků nezačíná objevem západních civilizací. Jihoamerické kultury, především Inkové, si cennosti této suroviny byly dobře vědomy ještě před příjezdem kolonizátorů. Inkové dokonce zavedli přísné zákony na ochranu kolonií ptáků produkujících guáno na pobřežních ostrovech, přičemž rušení ptáků bylo trestáno smrtí. Využívali jej moudře a udržitelně po staletí.

Do Evropy se guáno dostalo ve větším měřítku až v 19. století. Německý přírodovědec a cestovatel Alexander von Humboldt přivezl vzorky do Evropy na začátku 19. století a chemici, jako Justus von Liebig, potvrdili jeho fenomenální zemědělský potenciál. Následovala globální guánová horečka.

Poptávka po guánu raketově vzrostla, neboť evropská pole byla po staletích intenzivního využívání vyčerpaná. Peru, držící monopol na největší a nejkvalitnější ložiska na ostrovech Chincha, se stalo neuvěřitelně bohatým státem. Británie, Francie, Španělsko, Spojené státy a další mocnosti posílaly obrovské flotily lodí, aby naložily miliony tun tohoto cenného materiálu.

Tato éra eskalovala do přímých konfliktů. Nejenže se obchodníci předháněli v rychlosti přepravy a objemu vytěženého materiálu, ale státy začaly přímo bojovat o nadvládu nad ostrovy a útesy, kde se guáno nacházelo. Konflikty vyvrcholily ve válku o guáno (též Válka o Chinchské ostrovy) mezi Španělskem a spojenými silami Peru a Chile v 60. letech 19. století. Španělské kolonialistické choutky však Peru, za pomoci dalších jihoamerických států a díky vytěženosti ostrovů, ustálo. Jinak tomu ale bylo s ledkem (dusičnanem sodným) v poušti Atacama. Toto území plné látky, která je též součástí trusu, získalo Chile. Proto se ledku říká Chilský. Ledek ovšem není klíčovou surovinou pouze pro zemědělství. víc o něm níže.

O guáno na peruánských ostrovech měli zájem samozřejmě i v USA. Dokonce v roce 1856 přijali takzvaný Guano Islands Act, který umožňoval americkým občanům zabrat jakýkoli neobydlený ostrov s ložisky guána ve jménu USA – a desítky ostrovů v Pacifiku dodnes zůstávají pod americkou suverenitou právě díky tomuto zákonu. Guáno bylo zkrátka geopolitickým nástrojem moci i první ukázkou imperializmu USA.

Historie a současnost těžby

Těžba guána v 19. století byla jednou z nejbrutálnějších kapitol průmyslové historie. Na Chinchských ostrovech pracovaly v otřesných podmínkách desetitisíce dělníků, často čínských imigrantů nebo smluvních dělníků. Pracovali v oblacích štiplavého prachu, který jim ničil plíce, a v horku přes 40 stupňů Celsia, kdy krompáčem a lopatou dolovali desítky metrů silné vrstvy trusu. Zápach čpavku byl nesnesitelný a úmrtnost extrémně vysoká.

Dnes je situace diametrálně odlišná. Většina velkých ptačích ložisek z 19. století byla dávno vytěžena. Těžba, která stále probíhá v Peru, je přísně regulovaná, probíhá v cyklech a je zaměřena na ochranu ptačích kolonií. Stále existují společnosti, které guáno těží ručně, ale s moderními ochrannými pomůckami a za etičtějších podmínek, často pod dohledem státních agentur, jako je Agro Rural v Peru. Produkce je však jen zlomkem toho, co se těžilo před 150 lety. Jedná se o luxusní zboží. Moderní zemědělství se dnes spoléhá primárně na levnější, průmyslově vyráběná syntetická hnojiva.

Netopýří guáno a klíčová role ve válečnictví

Guáno však není jen o hnojivu pro pole. Mělo i temnější, ale pro lidské dějiny neméně významné využití: výrobu střelného prachu. Zde se dostává do popředí netopýří guáno, které se liší od ptačího.

Netopýří guáno se hromadí v suchých jeskyních po celém světě, často ve vápencových oblastech. Díky specifickému složení potravy netopýrů (hmyz) a mikroklimatu jeskyní je netopýří trus ideálním zdrojem dusičnanů, konkrétně dusičnanu draselného, neboli ledku.

Ledek je klíčovou složkou černého střelného prachu. Během americké občanské války, kdy Unie blokovala přístavy Konfederace, bylo hledání zdrojů ledku v jeskyních na jihu životně důležité pro udržení válečného úsilí Jihu. Expedice prohledávaly jeskyně ve velkém, aby získaly surovinu nezbytnou pro výrobu munice. Bez netopýřího guána by průběh nejen tohoto konfliktu mohl vypadat úplně jinak.

Slepičinec versus peruánské guáno mořských ptáků

Proč Evropané nevyužívají guáno evropských volně žijících ptáků? Odpověď je jednoduchá. Než ho stihnou sebrat, voda z něj díky vlhkému podnebí odplaví nejcennější látky. To platí i o trusu vašich vlastních slepiček. Může na zahradě samozřejmě pomoci, zvláště tam, kde máte slepičky puštěné na volno. Ale díky tomu, že slepičky jaksi neloví ryby, bude mít jiné složení (nižší obsah dusíku například).

Dnešní nabídka v obchodech

Zemědělská hodnota guána spočívá v jeho komplexním a přírodním složení, které se, jak jsme si už řekli liší, v závislosti na zdroji (druh ptáka/netopýra, strava), stáří ložiska a míře zvětrání. Většinou je natolik koncentrované, že je nutné jej ředit.

Peruánské - ptačí guáno je extrémně bohaté na dusík a fosfor, což je ideální pro rychlý růst rostlin a tvorbu kořenů a květů. Má rychlý účinek a je skvělé pro zeleninu a plodovou zeleň.

Netopýří guáno má obvykle mírně odlišný poměr živin, často obsahuje více draslíku a stopových prvků. Jeho uvolňování živin bývá pozvolnější a je ceněno pro dlouhodobé zlepšování půdní struktury a podporu zdraví půdního mikrobiomu.

V dnešních zahradnických potřebách a specializovaných obchodech najdeme guáno snadno. Především tedy to netopýří. Moderní balení jsou hygienická, bez zápachu a prodávají se buď jako jemný prášek, granule, nebo dokonce jako tekutý extrakt. Je oblíbené zejména u bio-pěstitelů a milovníků organického zahradničení.

Od krvavých válek o ostrovy v Pacifiku po moderní, udržitelné pěstování rajčat na balkóně, guáno zůstává fascinujícím důkazem toho, jak moc je lidstvo závislé na přírodních cyklech a jak obyčejný přírodní produkt dokázal psát ty největší dějiny.

Guánová válka Proč vojáci za Války Severu proti Jihu chránili netopýry