Jak pomoci rostlinám k dusíku a dalším živinám bez umělých hnojiv.

Bakterie vázající vzdušný dusík

Dusík se v dostatečném množství nachází v ovzduší. Bohužel ale ve formě, kterou rostliny většinou nedokáží využít. Existuje však skupina rostlin, která si, zjednodušeně řečeno, „ochočila“ bakterie, které tento dusík váží. Hostí je v takzvaných kořenových hlízkách, pomocí kterých od bakterií získávají dusík a na oplátku jim dávají cukry. Jedná se zejména o bobovité rostliny jako například luštěniny, hrachor, jetel či invazní lupinu.

Jak naučit další rostliny vytvářet hlízky?

Nad tím se zamýšleli vědci  Floridské univerzity a Wisconsinské univerzity. Zjistili, že u luštěnin při kontaktu s bakteriemi vázajícími vzdušný dusík dochází k nárůstu množství hormonu cytokinin, což vede právě k tvorbě hlízek. Podle výzkumu hraje při tvorbě hlízek klíčovou roli gen ipt3, který u rostlin, které nevytvořili hlízky, chyběl. Pokud se podaří tento poznatek využít a naučit tak více druhů rostlin tvořit hlízky a lákat tak ke spolupráci bakterie vázající vzdušní dusík, mohlo by to znamenat výrazné snížení využívání chemických dusíkatých hnojiv. Než se tento výzkum dostane do fáze využitelnosti, je tu ale jiná možnost jak na svých zahradách a polích omezit množství umělých hnojiv.

Meziplodiny - zelené hnojení – stín a živiny pro půdu

Říká se tomu také zelené hnojení. Po sklizni zůstane půda holá a je tak velmi náchylná k erozi a vysušení, což zhorčuje její úrodnost. Proto se čím dál více začínají na polích objevovat meziplodiny. Rostliny, které se vysévají po sklizni hlavní plodiny. Jedná se o rostliny, které rychle rostou, dodají tak holé půdě pokryv a po odkvětu a odumření i živiny, včetně dusíku. V květu dokáží posloužit jako potrava pro hmyz a zabrání zarůstání plevelem. Jako meziplodina se s úspěchem využívá například svazenka vratičolistá.

Zdroje:
isaaa.org
blogs.ifas.ufl.edu
academic.oup.com