Jak přežít „zelenou“ revoluci a nenechat se oškubat: Průvodce pro běžného člověka

Generováno Gemini AI

Úsporná opatření a rekonstrukce domu? Z čeho?

Účty za bydlení, potažmo energie, jsou jednou z nejvyšších položek rodinných rozpočtů. Jedna z velmi dobrých možností, jak výrazně ušetřit peníze a také omezit své emise, byla dotace na rekonstrukce bydlení. Pro určité skupiny lidí činila dokonce i 100 % nákladů této rekonstrukce, pokud si dobře pamatuji. Ta je momentálně nejspíš na řadu let pasé.

Jedním z důvodů je i odložení startu platby emisních povolenek ETS2, ze kterých se měly tyto dotace (Nová zelená úsporám) financovat. Současná vláda se je navíc bojí zavést. Zároveň tím ale odmítá peníze, které by nám zaplatily třeba nová okna. Nová okna za ušetřené peníze, o které se zdraží život ETS2, fakt neuděláte.

ČR patří mezi chudší státy a státy nejvíce zasažené těžbou uhlí. Proto nám správně náleží větší podíl peněz z těchto povolenek. Říká se tomu Sociální klimatický fond. Celková suma peněz (50 mld. korun), které bychom dostali do roku 2032), výrazně převyšuje částku, kterou bychom do systému odvedli. Tyto peníze nepůjdou velkým firmám. Jsou tu na to, aby nám stát zaplatil jízdenky na vlak, přispěl přímo na účty za teplo nebo konečně pomohl vyměnit ta okna, kterými táhne. Evropa posílá balík peněz, který má na obálce napsáno: „Pro běžné a nízkopříjmové domácnosti“. Jak se dočtete níže, není to ale jen o bydlení.

Pokud tedy ETS2 nepřijmeme, nebudeme mít, logicky, na tyto peníze nárok. Lidé v okolních zemích budou mít zateplené domy s tepelnými čerpadly a soláry. U nás budeme platit velké peníze za energie nejen kvůli drahým zdrojům, ale i kvůli nedostatečné úspornosti budov. Mimochodem, pokud máte dálkové vytápění, povolenku už máte v ceně nejspíš zahrnutou. Váš dodavatel totiž už pravděpodobně platí povolenky ETS1, které musí hradit velké firmy a energetika.

Cesta k levným energiím vede přes komunitní energetiku

V souvislosti s úsporou na energiích se samozřejmě mluví o solárech, větrnících a dalších opatřeních. Na zelené dotace na opravu vlastního domu nedosáhne dle aktuálně prezentovaných podmínek v podstatě nikdo. Bezúročnou půjčku nelze považovat za dotaci jako takovou a už vůbec ne jako cestu pro nízkopříjmové rodiny. Málokdo vám ale řekne, že tyhle věci nemusíte mít vy na vlastním domě. Cestou k úsporám za energii je pro mnohé z nás nyní hlavně její sdílení, i když je to cesta na delší trať.

A co to vlastně je ta komunitní energetika? Není to nic jiného než sdílení elektřiny v rámci obce nebo nějakého jiného společenství. Pokud tedy obec postaví ve svém okolí nebo na budovách levné obnovitelné zdroje energie, které svou výrobou přesáhnou spotřebu obce jako takové, může zbylou elektřinu distribuovat domácnostem. I v ČR už existují energeticky soběstačné obce. Například

Kněžice (Středočeský kraj), Hostětín (Zlínský kraj) či Mikolajice. Třeba Kněžice mají svou vlastní bioplynku, která zásobuje 90 % místních obyvatel a vyrábí elektřinu, kterou prodávají do sítě. Vyrobí jí více, než je spotřeba celé obce. Obec má licenci obchodníka s energiemi.

U nově zamýšlené komunitní energetiky se občané, firmy nebo spolky stávají členy energetického společenství. Mohou mít vlastní solární panely na střeše a přebytky přímo „posílat“ sousedovi nebo do místní školy skrze stávající distribuční síť, aniž by k tomu každý člen, který vyrábí, potřeboval onu licenci. Jen se to pak odečte na chytrém elektroměru. Pokud soused vyrábí a vy spotřebováváte, zaplatíte ČEZu jen distribuci, nikoliv silovou elektřinu. Budete tak nezávislí na cenách elektřiny na trhu. Nejde ale jen o cenu elektřiny, ale také o energetickou bezpečnost, která je dána tím, že i když velké elektrárny kvůli výpadku nepoběží, vy o elektřinu nepřijdete.

Je to běh na delší trať, ale chtějte po své obci, aby získala podíl třeba na plánovaných větrných elektrárnách a založila energetické společenství, protože to je momentálně nejefektivnější způsob, jak můžete dostat levnější elektřinu, aniž byste si sami teď kupovali například drahé soláry. Větrník na obzoru nemusí být jen cizí byznys. Dnešní pravidla umožňují, aby se obec (a vy s ní) stala spolumajitelem. Stačí i malý podíl na projektu a vaše obec může získat levnou energii pro své lidi. Je to nejúčinnější obrana proti vysokým cenám, protože vítr je na rozdíl od fosilních paliv zdarma.

Strach o zdraví je správný. Ale ptejme se: „Je pro naše zdraví nebezpečnější vrtule, která se točí minimálně 500 metrů, reálně spíš 800 a dál, od vsi, nebo zastaralá uhelná elektrárna, lomy a doly, které sice stojí daleko, ale její emise dýcháme všichni?“ Pokud obec získá podíl na větrníku, získá nejen levnou energii, ale i kontrolu. Může hlídat zákonem dané limity hluku, může hlídat vliv na okolí. Pokud energii jen pasivně kupujeme od velkovýrobců, nemáme pod kontrolou vůbec nic – ani cenu, ani dopady na naše zdraví.

A ceny nemovitostí? Opravdu si myslíte, že vaše nemovitost v obci s nízkýma cenama energiií a opravenou infrastrukturou, včetně školy a školky, klesne na hodnotě jen proto, že kus od ní stojí větrníky? Neberte to jako útok, ale jako otázku k zamyšlení jakou nemovitost byste si vybrali vy. V místě, kde budete mít nízké náklady na energie, opravenou krásnou školku, školu, silnice nebo v místě o kousek dál, kde budete platit mnohem víc za energie, děti nebudou mít u školky třeba ani pořádné hřiště a každý rok budete na autě opravovat tlumiče, protože silnice je samý výmol? Jo a ta nemovitost bude ve stejném stavu a za stejné peníze samozřejmě. Aby se to dalo porovnávat.

Věřme, že se téma komunitní energetiky obecně podaří dotáhnout brzy do fáze, kdy to začne reálně fungovat.

Proč třídím, když platím čím dál víc za odpad?

Možná si říkáte, že je to celé podvod. „My doma poctivě třídíme, běháme ke kontejnerům, a obec nám pak stejně pošle složenku na vyšší částku než loni. Kde je ta spravedlnost?“ Pravda je taková. Netřídíme proto, aby bylo levněji, ale aby nebylo ještě dráž. Každým rokem se zvedá poplatek za každou tunu odpadu, která skončí na skládce. Právě tam končí odpad z černé popelnice. Jsou to peníze, které obec - občané musí zaplatit. Pokud budeme házet všechno do jednoho pytle, černá popelnice bude častěji plná, obec zaplatí za skládkování více peněz. To pak v naprosté většině případů rozpočítá nám všem do poplatku za popelnice.

Když vytřídíte plast, papír a sklo, obec za ně neplatí. Naopak dostává příspěvky od systému EKO-KOM. Ty pak využije na náklady na svoz odpadu. Třídění je tedy jediný způsob, jak brzdit zvyšování ceny za likvidaci našeho odpadu.

Vzpoura proti „kazítkům“

Všichni jsme to zažili. Pračka přestane prát těsně po dvouleté záruce. Opravář přijde, podívá se a řekne: „To je neopravitelné, odešlo ložisko, které je zalité v plastové vaně. Musíte koupit novou.“ To není smůla, ale často záměr. Říká se tomu plánované zastarávání nebo lidově „kazítka“. Výrobci potřebují, abyste si kupovali nové a nové věci, zatímco vaše staré spotřebiče končí na hromadách odpadu.

Už neplatí, že náhradní díly jsou tajné nebo nedostupné. Evropská pravidla teď nutí výrobce, aby ke každému spotřebiči (od mobilů po lednice) dodávali náhradní díly po dobu 10 let a aby tyto díly byly vyměnitelné běžným nářadím. Při nákupech koukejte na takzvaný index opravitelnosti – něco podobného jako energetický štítek. Jo a baterie z nových mobilů musí jít taky vždy vyndat.

„Nejsem tak bohatý, abych si kupoval levné věci.“ Než koupit v akci nejlevnější mixér, který po desátém použití shoří, a musíme koupit nový, je lepší podívat se po takovém, u kterého výrobce garantuje dostupnost náhradních dílů a nebude stát o moc víc.

„Zelená“ transformace dopravy nesmí být jen o elektromobilech

Pro člověka na venkově nebo na okraji města je auto často největším žroutem peněz. Pojistky, opravy, dálniční známka a teď i dražší palivo nejen kvůli novým emisním poplatkům. Jenže říct lidem „tak jezděte na kole“, když mají nejbližšího doktora 15 kilometrů daleko, je výsměch. Pokud stát bude vybírat peníze z povolenek (ETS2) na benzín, musí nám je tedy nějak vrátit, jak slibují tiskové zprávy ohledně ETS2.

Pro člověka s málo penězi je největší svobodou to, když auto nemusí vlastnit, aby se dostal k doktorovi nebo do práce. Zelená transformace v dopravě nesmí být o tom o tom, že si všichni musíme koupit elektromobil. Musí být o tom, že vlastní auto nebudeme potřebovat ke každému nákupu rohlíků.

V mnoha regionech už pilotně funguje tzv. „poptávková doprava“. Přes mobil nebo jednoduchou telefonní linku si objednáte auto nebo mikrobus, který vás sveze za cenu jízdenky tam, kam běžný spoj nezajíždí. Právě do těchto systémů a elektrifikace těchto aut a mikrobusů by měly putovat peníze z ETS2. Ptejte se svých zastupitelů: „Kam jdou peníze z povolenek? Chceme za ně lepší možnosti hromadné dopravy, ne jen nové cyklostezky.“

Kde vzít kvalitní jídlo a neplatit za vodu v šunce?

Zapomeňte na drahé bio koutky v obchodech. Skutečná ekologie i úspora peněz v jídle znamená nákup přímo od zdroje. Čím méně prostředníků (skladů, dopravců, marketů), tím více peněz zbude vám i zemědělci. Komunitou podporované lokální zemědělství nebo bedýnky od místních farmářů už nejsou módní výstřelek, ale způsob, jak se dostat k čerstvému jídlu bez „přirážky za distribuci a značku“. Zkuste se poptat u místních farmářů, za kolik mají zeleninu či ovoce. Zjistíte, že to nemusí být dražší než v obchodech. Je to zdravější pro vás i pro krajinu za městem. Řešením je návrat k tomu, co kupovaly naše babičky – sezónní místní potraviny. Je to změna návyků, která jednak nebolí planetu, ale chrání i vaši peněženku a zdraví.

Například u masa a hlavně uzenin je ale realita trošku jiná. Kvalitní maso a uzeniny od lokálních farmářů jsou prostě výrazně dražší. I když počkat... u těch z velkých masokombinátů často platíte ne za čisté maso, ale za hmotu napumpovanou vodou a chemií. Určitě to doma znáte. Když hodíte na pánev takovéto maso, máte za chvíli pánev plnou vody, maso se extrémně smrskne a je bez chuti. Znát je to především u drůbežího masa. Ve výsledku tedy na kilogram opravdového masa nemusí být ten rozdíl tak veliký.

Cesta k úspoře tady není jíst maso z akce sedmkrát týdně. Cesta je koupit si jednou za čas poctivý kus od místního chovatele, který „zná své krávy jménem“. Zasytí vás to víc, podpoříte člověka z vašeho kraje, a ne miliardářský holding. Právě miliardářské holdingy dostaly letos přidáno na dotacích na úkor malých, přírodě blíže hospodařících zemědělců. Už teď kupujete jednou týdně kůžecí díly v akci, protože na víc masa nemáte peníze? Zkuste koupit celé kuře. Budete mít i kosti na polévku a na kilo masa Vás to vyjde levněji. Můžete tak koupit kvalitnější kus.

Nenechte se opít rohlíkem

Zelená politika s sebou nese nové poplatky na nás dopadnou. Z těchto poplatků ale nemůže profitovat jen příroda, ale také my. O tom to celé je. Ale nenechme se opít rohlíkem. Miliardy z fondů tam jsou, a mohou být větší a opravdu pro nás, obyčejné lidi. Stát nám ale nic na stříbrném podnose nepřinese.

Nenechme si ujet peníze z ETS1 a v budoucnu ETS2. Bez schválení ETS2 se těžko pohneme výrazně dál. To je prostě fakt, protože většina států už je má implementované nebo to řeší. Pokud ale stát ty peníze vybere, nečekejme, že nám někdo zavolá, že nám teda jde zrekonsturovat dům nebo zařídit komunální energetiku. Sledujme dění. Ptejme se sociálních pracovníků, ptejme se na obci, chtějme vědět, kde jsou ty slíbené kompenzace za drahé topení. Jaké dotační výzvy se chystá obec využít. Chtějme, aby se obec vlastnicky zapojila do projektů větrných elektráren. Jsou to i vaše peníze.

Pokud vaše radnice spí, připomeňte jim, že Kněžice nebo Mikolajice už svým lidem levnější elektřinu dávají. Komunitní energetika není charita, je to způsob, jak nenechat všechny zisky velkým energetickým firmám. Nejde o to „zachraňovat planetu“. Jde o to, abyste v tom novém systému, který nám tu Evropa a vláda nachystaly, nezůstali ti poslední, co to celé zaplatí. Buďte ostražití. U voleb se ptejte na to jak chtějí kandidáti využít peníze, které jsme nasypali do systému a u kterých nám byl oslíbeno, že je dostaneme zpět a k tom uněco navíc. Nemyslete ale jen na „tady a teď“ ale i na budoucnost.