Jak souvisí „prdící“ krávy, sázení stromků a ochrana klimatu?

Šokující čísla a „hříšné“ hovězí

Nejprve si uveďme na pravou míru to kraví „prdění“ Vědecky je to trochu jinak. Metan, který tato zvířata produkují v bachoru při enterické fermentaci a následně jej spíše vykrkávají.

Základní kámen dnešní debaty o produkci skleníkových plynů zemědělstvím položili v roce 2018 Joseph Poore a Thomas Nemecek ve své slavné studii v časopise Science. Tento výzkum analyzoval data z více než 38 000 farem ve 119 zemích a pokrývá 40 produktů, které tvoří 90 % celosvětové spotřeby kalorií a bílkovin. Tato „inventura“ světového zemědělství ukázala drsnou realitu: živočišná výroba zabírá 83 % zemědělské půdy, ale dodává nám jen necelou pětinu kalorií. Nejhůře v jejich datech vyšlo hovězí. Na 100 g bílkovin připadá v průměru 105 kg skleníkových plynů. Samozřejmě v tom nejsou jen „prdy“ metanu ale vše co s výrobou těch 100g bílkovin souvisí.

Studie se samozřejmě zabývala i způsoby hospodaření a uvádí, že v některých případech může mít extenzivní způsob hospodaření na pastvinách paradoxně vyšší emise na jednotku produktu (např. na kilogram masa) než konvenční způsoby. Zejména díky záboru půdy a nižšímu přírůstku hmotnosti. Studie ale nejspíš dostatečně nereflektovala jednu zásadní věc, kterou rozebereme níže.

Proč les není vždycky lepší než pastvina

Studie Valéria Pillara a Bruny Winck (Science, 2026) především boří mýtus, že každá volná plocha by se měla zalesnit protože les je pro klima to nejlepší.

• Les ukládá uhlík „nad zemí“ do kmenů a listí. V době klimatické změny, veder a požárů je tento uhlík v ohrožení. Stačí jeden suchý rok, oheň nebo kůrovec a většina uhlíku se vrací do atmosféry. Rizika těchto situací se se zhoršující se klimatickou změnou extrémně zvyšují.

• Trvalá pastvina (grassland) je oproti tomu „podzemní bankou“. Uhlík se díky kořenovému systému a mírné pastvě ukládá především v půdě. Je tam v bezpečí, stabilní a odolný proti výkyvům počasí.

Pillar a Winck argumentují, že pokud krávy z přirozených pastvin odstraníme, tyto ekosystémy buď zaniknou (rozorají se na pole), nebo zarostou lesem, který může být v suchých oblastech paradoxně méně stabilní zásobárnou uhlíku než zdravá, spásaná louka. Ovšem samozřejmě to vše závisí na intenzitě spásání. Je důležité kolik toho dobytka na louku pustíme. Podobným způsobem může teoreticky fungovat i pole obhospodařované takzvaně regenerativně bez hluboké orby.

Podobná situace nastala i například v Krkonoších po odsunu Němců, kteří zde hospodařili. Jejich pastviny a louky bez zvířat začaly zarůstat a tím začala mizet i vzácná luční společenství, která byla pro tuto krajinu typická. Správa Krnap se už roky snaží udržitelnou pastvu do hor vrátit a mnohde s úspěchem.

Celá diskuse kolem masa bohužel vyznívá tak, že „zlá EU chce zakázat maso, protože krávy prdí mraky metanu“, přitom je to celé o tom, že je nutné udělat tuhle produkci udržitelnější, nikoli ji šmahem a okamžitě zakázat, vybít stáda a těch pár pastvin rozorat nebo nechat zarůst lesem.

Nemusíme úplně přestat jíst maso, ale uvědomme si prosím co konkrétně kupujeme. Nejde jen o to aby se kravičky měly dobře, než je sníme. Zkusme svým nákupním chováním pomoci místo orby na místa, kde se pěstují krmné plodiny, poslat přímo stáda dobytka, pěstovat trávu na seno na zimu, jídlo pro lidi nebo zde vytvořit remízky a biokoridory pro zvěř. Uvědomme si, že i my lidé jsme součástí přírody a potřebuje ji ke svému životu.

Opakuji živočišná výroba zabírá 83 % zemědělské půdy, ale dodává nám jen necelou pětinu kalorií. Nejsou to ale pastviny, ale především vyhuntovaná pole s krmnými plodinami.

I dohoda EU s jihoamerickou unií Mercosur by, tak, jak je prezentována, měla být o dovozu pouze udržitelných výrobků, které nevznikly na nově odlesněné půdě, včetně celého řetězce produkce hovězího. V tomto ukáže až čas, zda se to podaří a zda byly obavy evropských zemědělců o ceny oprávněné nebo ne.

Ano, lesy jsou zásadní pro náš život, ale velmi záleží na tom jaký ten les je a zejména jaký bude v budoucnu. Mnohdy je dokonce lepší, když se temná hustá monokultura bez jakéhokoli keřového a bylinného patra (ano, takové „lesy“ existují) vykácí a na místě se nechá vyrůst nový, přirozenější les, který dosud dřímal v půdě. Než paseku okamžitě osázet opět stejnou dřevinou, většinou smrkem v rámci brigády nějaké „ekologicky uvědomělé firmy“ a vše ostatní kolem stromků pak likvidovat „aby dobře rostly“. Strategii přirozenější obnovy lesů například podsadbou bohužel ale stále poměrně dost brání současná legislativa.

Co nám tohle říká?

Především nám to opět ukazuje, že je nutné myslet a číst v souvislostech, nejen titulky. Současná extrémní rychlost globálního oteplování se samozřejmě nevyřeší a ani neřeší jen zákazem hamburgerů, spalovacích motorů nebo vysázením lesa na každém volném metru . Řešení je a musí být souborem opatření, která budou logická a vzájemně se doplňovat. To by mělo být snahou nás všech, ale vyžaduje to i koordinaci na mnoha úrovních, kterou by měla zajistit věda. Na základě poznatků pak politici - státní i evropská legislativa a celosvětové dohody. Následné kroky pak musí být náležitě a v souvislostech vysvětleny veřejnosti a to především politickou garniturou.

Fotka obnovujícího se lesa v Krkonoších dokazuje, že alespoň v minulosti toto bylo možné. Ovšem spousta politiků, která dnes hlásá, že budou dělat rozumnou klimatickou politiku se ale těmito vědeckými poznatky bohužel neřídí. Přesto by rádi o tomto rozhodovali.

Průmyslový velkochov dobytka založený na kácení tropických pralesů pro pěstování sóji plné chemie jako krmiva, je skutečným, nejen klimatickým problémem, ale i zdravotním. A ano, týká se to i českých chovů, a je záhodno to řešit.

Zdroje:
J. Poore, T. Nemecek - Reducing food’s environmental impacts through producers and consumers

Valério D. Pillar, Bruna R. Winck - Natural grasslands used for grazing livestock can mitigate climate change