Mezi ledem a prvním lístkem aneb jak naše tělo prožívá předjaří

Hormonální boj

Možná se právě teď cítíte víc unavení než v prosinci. Možná se vám ráno hůře vstává, i když už je venku v sedm hodin světlo. Nemusí to být ale vaše lenost, je to výsledek složitého chemického procesu, který probíhá v hloubi vašeho mozku, konkrétně v šišince mozkové.

Během zimy naše tělo produkovalo ve velkém melatonin, hormon spánku, který nás nutil k odpočinku a šetření energií. S prodlužujícím se dnem však světelné receptory v našich očích posílají mozku jasný signál: tma ustupuje, je čas na serotonin. Serotonin je látka, která nám dodává dobrou náladu, chuť do života a energii. Problémem předjaří je, že tyto dva hormony se právě teď přetahují o nadvládu. Tato hormonální nerovnováha je skutečným viníkem „jarní únavy“. Naše tělo chce vyrazit vpřed, ale je ještě jednou nohou v posteli.

Spánek v proměnách světla

Naše tělo v předjaří bojuje nejen s nedostatkem vnitřní energie, ale také s neadekvátní spánkovou hygienou. Je paradoxní, že i když se dny prodlužují, my lidé se často cítíme víc unavení. Důvodem je, že naše tělo se řídí přirozeným světlem, ale naše životy se řídí umělým osvětlením a obrazovkami. Melatonin (spánkový hormon) se začíná vlivem slunečního svitu produkovat méně, my ho večer zbytečně potlačujeme modrým světlem z telefonů a počítačů.

Pro předjarní období je klíčové, abychom spánek přizpůsobili přírodě. Není potřeba spát dvanáct hodin jako v prosinci, ale je nutné dbát na kvalitu spánku v první polovině noci. Zkuste omezit modré světlo alespoň hodinu před spaním a místo toho se vystavte rannímu světlu, i když je pod mrakem. Právě ranní světlo dopadající na sítnici je tím nejúčinnějším resetem pro naše vnitřní hodiny. Pomáhá tělu pochopit, že zima skončila, a harmonizuje produkci hormonů, což vede k menší únavě během dne.

Zatímco my dnes řešíme únavu kávou nebo vitamíny z lékárny, naši předkové vnímali toto období mnohem fyziologičtěji

Předjaří pro ně nebylo jen časem bláta, ale především časem docházejících zásob. Právě tato přirozená „nucená skromnost“ měla pro lidský organismus obrovský význam. Když ze sýpek zmizelo obilí a ve sklepě zbývalo jen pár scvrklých jablek a zbytek kysaného zelí, tělo dostalo šanci se vyčistit.

Dnes tento proces nazýváme detoxikací, ale v přírodním rytmu jde o prosté odlehčení. Po měsících konzumace těžkých, tučných a zahřívacích jídel, která nás měla chránit před mrazem, se naše krevní řečiště i játra potřebují zbavit nánosu metabolického odpadu.

Jíst to, co země nabízí

V předjaří se často dopouštíme chyby, že naše tělo „šokujeme“ přechodem na drastické diety nebo konzumací dováženého ovoce, které neodpovídá našim zeměpisným šířkám. Z hlediska přirozené výživy je to kontraproduktivní. Naše tělo potřebuje v tomto období zahřát, nikoliv ochladit tropickými plody. V tomto mezidobí je ideální vrátit se ke kořenové zelenině, která byla uskladněna ve sklepích – mrkev, celer, petržel. Obsahují koncentrovanou energii země, která nás uzemňuje.

Zároveň je čas poohlédnout se po prvních divokých bylinkách. Je fascinující, že právě v momentě, kdy tělo začíná volat po očistě, se v přírodě objevují první poslové, kteří mu v tom mohou pomoci. Není náhodou, že první rostliny, které prorazí zmrzlou hlínu, jsou ty s výrazně hořkou chutí. Hořčiny obsažené v prvních lístcích pampelišek nebo mladých kopřiv jsou totiž přesně tím klíčem, který odemyká činnost našich jater a žlučníku, unavených zimním hodováním.

Kopřiva dvoudomá, která raší na slunných stráních, je doslova vitamínová bomba plná železa a hořčíku, ideální na „jarní restart“ krve. Nebo ptačinec žabinec, nenápadná rostlinka chutnající po mladém hrášku, která obsahuje vysoké množství vitamínu C. Když tyto suroviny zařadíme do jídelníčku, dáváme tělu signál, že se doba hojnosti blíží, a pomáháme mu zvládnout přechod bez zbytečných výkyvů energie.

Vůně mokré země a první ptačí koncerty

V předjaří se naše smysly začínají probouzet ze zimního otupení. Zkuste se při příští procházce zastavit a zhluboka se nadechnout. Cítíte tu specifickou, těžkou a trochu nahořklou vůni? Není to jen pach tlejícího listí. Je to vůně života. Vědci tento fenomén nazývají geosmin. Je to sloučenina, kterou produkují půdní bakterie a která se uvolňuje do vzduchu, jakmile rozmrzne svrchní vrstva půdy a začne do ní pršet. Pro lidský mozek je tato vůně fascinujícím spouštěčem – evolučně máme hluboko zakódováno, že geosmin znamená konec hladových časů a blížící se možnost setby. Je to signál pro náš nervový systém, že může pomalu snižovat ostražitost a hladinu stresového kortizolu, který nás doprovázel celou zimu.

Stejně tak se mění i zvuková kulisa krajiny. Pokud jste v lednu měli pocit, že svět utichl, únor a březen přinášejí akustický zvrat. Ptačí zpěv, který teď slýcháte, není jen tak pro radost. Je to biologický inzerát. Sýkory, pěnkavy a kosi si začínají obhajovat svá teritoria a lákat partnerky. Tato akustická proměna má na lidskou psychiku měřitelný vliv. Výzkumy v oblasti akustické ekologie ukazují, že pravidelný poslech ptačího zpěvu dokáže snížit krevní tlak a zmírnit úzkostné stavy. Naše tělo podvědomě ví, že když zpívají ptáci, je bezpečno a dostatek potravy. Je to pro nás zvukový lék na zimní chmury.

Psychologie trpělivosti

Předjaří je z psychologického hlediska fascinujícím obdobím. Často se cítíme frustrovaní, protože vidíme, že se dny prodlužují, ale venku je stále zima, a naše tělo i mysl jako by zamrzly v mezistavu. Máme pocit, že bychom už měli být plní elánu, plánovat letní dovolené a začít s velkým úklidem. Když se nám to nedaří, dostavuje se pocit selhání. Je však důležité pochopit, že předjaří není časem pro velkou akci, ale časem pro „mentální inkubaci“.

Příroda nás učí trpělivosti. Semínko, které je teď v zemi, nezačne klíčit zběsile v lednu jen proto, že má pocit, že už je čas. Čeká na správný poměr světla, teploty a vlhkosti. Stejně tak naše mysl potřebuje čas na reflexi po zimním odpočinku. Místo toho, abyste se nutili do velkých životních změn, využijte toto období k plánování, snění a třídění priorit. Je naprosto v pořádku cítit se „zaseknutý“ nebo unavený. Je to signál, že se uvnitř nás odehrávají hluboké procesy, které potřebují klid, abychom na jaře mohli vyrazit s plnou silou. Předjaří je časem pro vnitřní ticho, nikoliv pro vnější hluk.

Pohyb v souladu s rytmem

Způsob, jakým se hýbeme, by měl také reflektovat proměnu ročního období. Pokud jste v zimě preferovali spíše klidnější aktivity nebo intenzivní cvičení v posilovně, v předjaří je ideální čas najít rovnováhu. Tělo po zimě potřebuje jemně probudit, nikoliv šokovat náročnými tréninky, na které není připravené.

Vynikající volbou je vědomý pohyb, jako je jóga nebo pilates, které pomáhají rozproudit lymfatický systém a uvolnit ztuhlé klouby a svaly po zimní nečinnosti. Dlouhé procházky v přírodě, kdy se soustředíte na pozorování drobných změn – první kočičky na vrbě, zpěv ptáků – fungují jako forma meditace v pohybu.

Pokud se vydáte do lesa v těchto dnech, kdy je sice zima, ale slunce už má přes poledne sílu, můžete zaslechnout tiché praskání. Stromy se probouzejí. Je to okamžik takzvaného mízotoku. Kořeny bříz, javorů a dalších stromů začínají pod obrovským tlakem pumpovat vodu plnou minerálů a cukrů vzhůru do větví, aby připravily půdu pro rašení pupenů.

Tento proces je neuvěřitelně dynamický. Představte si vysoký strom, který musí vytlačit litry tekutiny proti gravitaci až do nejvyšší koruny. Pro člověka může být pozorování tohoto tichého vzestupu silným symbolem.

I my v sobě v tomto období máme tento „vnitřní přetlak“. Často se projevuje neklidem, touhou něco změnit, nebo naopak pocitem, že jsme „zaseknutí“. Učit se od stromů v předjaří znamená pochopit, že růst začíná dlouho před tím, než je vidět první zelený list. Je to čas přípravy, sbírání sil v tichosti, aby následná jarní exploze byla udržitelná.

Předjaří je často vnímáno jako nejméně oblíbená část roku. Je to období, kdy nás unavuje šedá barva oblohy, čvachtavé bláto a pocit, že zima už trvá příliš dlouho. Pokud se však na tyto týdny podíváme optikou přírodních rytmů, zjistíme, že jde o jeden z nejdůležitějších momentů v roce. Není to „nepovedená zima“ ani „pokažené jaro“. Je to klíčový přechod, most mezi obdobím hlubokého odpočinku a časem intenzivního růstu.

Klíčem k prožití předjaří v harmonii je respekt. Respekt k pomalému tempu přírody, respekt k potřebám vlastního těla, které se pomalu probouzí, a respekt k naší mysli, která potřebuje čas na reflexi. Nemusíme se nutit do sprintu, když se příroda teprve nadechuje. Pokud se naučíme vnímat krásu v detailech – v prvním ptačím zpěvu, v vůni geosminu po dešti nebo v síle, kterou nám dají první divoké bylinky – zjistíme, že toto „mezidobí“ má své nezaměnitelné kouzlo. A co víc, pokud si dopřejeme čas na regeneraci a pochopení těchto procesů, přivítáme opravdové jaro s energií, která bude udržitelná a silná. Předjaří nás učí, že skutečný růst vždy začíná v tichosti pod povrchem.