Komár objevený na Islandu je varováním i pro Česko

Komár kroužkovaný (Culiseta annulata) na Islandu.
obrázek vytvořen pomocí AI Gemini.

Pád poslední pevnosti: Islandský kanárek

V říjnu roku 2025 entomologové z Islandského přírodovědného institutu potvrdili to, co místní nadšenec pozoroval v údolí Kjós nedaleko Reykjavíku: tři exempláře komára kroužkovaného Culiseta annulata.

Tato zpráva, která obletěla svět, zní jako maličkost – jen pár drobných bodavých vetřelců. Ve skutečnosti však představuje monumentální ekologický zlom a je jedním z nejviditelnějších a nejrychlejších důkazů, že globální oteplování mění i ty nejodolnější a geograficky nejizolovanější ekosystémy.

Islandský komár je jako kanárek v uhelném dole – a jeho varovný tichý bzukot by měl být slyšet až do Česka.

Abychom pochopili závažnost této události, musíme se podívat, proč byl Island komárům tak dlouho zapovězen. Nejednalo se ani tak o průměrné nízké teploty – komáři žijí i za polárním kruhem. Důvodem byl jedinečný islandský cyklus zmrznutí a tání.

Komáři potřebují ke svému vývoji stojatou vodu, kde larva prochází čtyřmi vývojovými stadii. Tyto cykly obvykle trvají několik týdnů. Islandský mechanismus spočíval v tom, že během roku došlo typicky ke třem velkým, rychlým zamrznutím vodních ploch, které byly následovány rychlým táním. Tento nehostinný rytmus opakovaně přerušoval vývoj larev, které nemohly dokončit svůj životní cyklus. Larvy byly zkrátka třikrát ročně „vyhozeny z postýlky“, což efektivně bránilo trvalému usazení populace.

Islandská data a klimatický rychlovlak

Tento přirozený obranný mechanismus se však v posledních desetiletích hroutí. Island zažívá klimatické změny mnohem intenzivněji než zbytek planety. Údaje z Islandského meteorologického úřadu ukazují, že země se otepluje téměř čtyřikrát rychleji než průměr severní polokoule v některých sledovaných obdobích. Od roku 1980 je průměrný trend oteplování 0,47 °C za desetiletí, což je trojnásobek globálního průměru.

Tento trend vyvrcholil v extrémních událostech, které umožnily komárům přežít. Například v květnu 2025 zaznamenalo letiště Egilsstaðir rekordní teplotu 26,6°C, čímž padl historický rekord pro tento měsíc. Celá země zažila deset po sobě jdoucích dnů s teplotami nad 20°C, což je u severského ostrova naprosto nevídaná a anomální událost.

Tyto prodloužené a intenzivní teplé periody poskytují larvám dostatek času k tomu, aby dokončily svůj vývoj, než přijde mráz. Druh Culiseta annulata, který byl na Islandu potvrzen, je navíc známý svou odolností vůči chladu a schopností přežít zimu dospělých jedinců v chráněných místech, jako jsou stodoly nebo sklepy.

Ekologické důsledky na Islandu

Komáři jsou jen nejnovější a nejviditelnější změnou v ekosystému. Island čelí kaskádovým dopadům oteplování:

1. Kolaps ledovců: Rychlé tání ledovců, jako byl například Okjökull (který v roce 2019 ztratil svůj status ledovce), mění krajinu a sladkovodní systémy.
2. Rybí invaze: Do islandských vod migrují ryby z jižnějších, teplejších oblastí, jako jsou makrely. To narušuje křehkou rovnováhu arktických mořských ekosystémů, které jsou zvyklé na stabilní a chladné podmínky.
3. Hrozba nemocí: Ačkoli komár Culiseta annulata sám o sobě nepřenáší tropické nemoci, jeho usazení dokazuje, že Island již není imunní vůči invazivním druhům. V teplejších částech Evropy (např. ve Velké Británii) už byly zaznamenány vajíčka komára Aedes aegypti, přenašeče virů Dengue, Zika a Chikungunya. Je jen otázkou času, kdy se s oteplováním klimatu otevře cesta i těmto nebezpečnějším druhům.

Island nám ukazuje, že ekologické hranice se posouvají rychleji, než si dokážeme představit. A nikdo by si neměl myslet, že je tato změna omezena pouze na polární oblasti.

Mločí syndrom aneb nevšímavost v Čechách

Přesuňme se z Islandu do srdce Evropy – do České republiky. Pocit izolovanosti a přesvědčení, že se nás globální problémy netýkají, je hluboce zakořeněn v české mentalitě. Dokonale to popsal Karel Čapek ve své vizionářské Válce s mloky z roku 1936.

V Čapkově románu se lidstvo nejprve setká s podivnými obojživelníky – mloky, kteří se objevují na vzdálených ostrovech. Jak se mloci naučí používat nástroje a začnou budovat podmořské civilizace, stávají se mloci pro lidstvo jen levnou pracovní silou. Jejich území se sice postupně zvětšuje a pomalu se z nenápadných a bezejmenných dělníků stávají vládci světa, ale „nás se to netýká“. Československo přece v bezpečí, daleko od oceánů.

Čapek popisuje, jak se svět v tichosti hroutí, zatímco Češi diskutují o literatuře, politice a sportu. V Praze se o ničem nemluví, dokud mloci nezačnou ničit pevninu a hladina moří nestoupá. Až když se vltavská voda dostane do sklepů, začíná panika…

Aplikace na klimatickou krizi

Mloky 21. století nejsou obojživelníci, ale neviditelné síly: extrémní teplo, sucho, invazivní kůrovci a komáři, kteří se přesouvají na sever. Podobně jako v Čapkově románu, i dnes panuje v Česku rozšířený pocit, že „tohle se děje jinde.“ Island je daleko, jeho ledovce se nás netýkají. Problémem jsou ale stejné mechanismy, které z Islandu učinily hostitelskou zemi.

Zatímco Island bojuje s příchodem prvního komára, Česká republika už dlouho bojuje s invazivními druhy a klimatickým stresem, které se kumulují a ohrožují naši vlastní, středoevropskou „pevninu.“

Změna klimatu v Česku

Island ukazuje, co se stane, když se překročí práh stability daný místním klimatem. Česká republika, ačkoliv není ostrovem, se potýká s podobně dramatickými změnami, které jsou už desítky let měřitelné.

Česko zažívá oteplování ještě intenzivnější, než je globální průměr. Podle zpráv o dopadech klimatu stoupla průměrná teplota v ČR o zhruba 2,2 °C od 60. let 20. století (ve srovnání s globálním oteplením kolem 1,3 °C od předindustriální éry).

Nejde ale jen o průměrné teploty. Oproti minulosti se ztrojnásobil počet tropických dnů s teplotami nad 30 °C a počet tropických nocí s teplotami nad 20 °C stroupl dokonce sedmkrát!

Největším „mlokem“ v Česku je nicméně sucho. Klimatické modely pro ČR sice prognózují zhruba stejný roční úhrn srážek, ale srážky jsou rozloženy nerovnoměrně: více v zimě a méně v létě. Zvyšující se teploty zároveň vedou k vyšší evapotranspiraci, což je proces odpařování vody z půdy a rostlin. Teplejší vzduch absorbuje více vodních par, což vede k rychlejší ztrátě půdní vlhkosti. Důsledkem jsou stále častější a intenzivnější období sucha.

Kůrovec – Středoevropský komár

Nejničivější ekologická katastrofa posledních let v Česku je přímo spojena se suchem a teplem: kůrovcová kalamita. Kůrovec lýkožrout smrkový je sice původní druh, ale jeho masivní šíření bylo umožněno extrémním stresem, kterému byly smrkové monokultury vystaveny.

Dlouhotrvající sucha a teplé zimy, kdy se kůrovec nestihl vymrznout, mu umožnily mít více generací ročně. Oslabené stromy se nedokázaly bránit pryskyřicí, a tak se kůrovec stal invazním faktorem v lesích. Odhaduje se, že kůrovec ohrozil až $50\%$ českých lesů, což mělo ekonomické škody v řádu miliard EUR. Kůrovec je naším metaforickým komárem – drobným, ale smrtelně nebezpečným indikátorem narušené rovnováhy.

Vlna invazivních druhů a zemědělství

Klimatická změna je dálnicí pro šíření nepůvodních, invazivních druhů. Česká republika patří mezi evropské země s vysokým počtem těchto vetřelců. Studie DAISIE (Delivering Alien Invasive Species Inventories for Europe) identifikovala v ČR 1 951 nepůvodních druhů, z nichž mnohé se šíří právě díky teplejším podmínkám.

Mezi nejznámější patří invazivní rostliny jako bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) a invazivní hmyz, například mandelinka argentinská nebo španělský slimák (Arion vulgaris).

Tyto druhy nejenže ohrožují původní biodiverzitu, ale mají i ekonomické dopady – jako například předpokládaný pokles produkce pšenice. A když jsme u těch komárů, tak změna klimatu k nám může přilákat i exotické teplomilné druhy komárů, které přenáší vážné nemoci.

Globální propojenost a oteplování z toho činí reálnou a časovanou hrozbu, která je o krok blíže, než si myslíme.

Všudypřítomný bzukot, který mnozí stále neslyší...

Objev komárů na Islandu je víc než jen kuriozita. Je to seismografické měření ekologického otřesu, který probíhá po celé planetě. Island je jasným důkazem, že klimatická změna nezná geografické hranice a že staré, osvědčené mechanismy (jako byl islandský cyklus zmrznutí a tání) selhávají pod tlakem extrémního tepla.

Paralela s Válkou s mloky je až mrazivá. Stejně jako Čapkovi protagonisté, kteří ignorovali pomalé, ale nezadržitelné hromadění mloků po světě, i my máme tendenci bagatelizovat vzdálené ekologické katastrofy. Až se v Evropě usadí komáři přenášející nemoci, až kůrovec zničí poslední zbytky smrkových lesů, teprve potom krizi pocítíme jako vlastní. Jenomže už bude pozdě. Stejně, jako když se mloci objevili ve Vltavě.

Islandský bzukot je varováním, že krize už dorazila. Přichází v podobě tání ledovců, suchých luk, tropických nocí a nyní i drobného hmyzu, který překonal nepřekonatelnou bariéru. Nejsme imunní, a to, co se děje daleko na severu, je jen o pár let napřed oproti tomu, co se již děje zde. Je čas přestat se dívat na svět z pozice Čapkových lhostejných Čechů a aktivně řešit globální ekologické rozpadání dříve, než se voda v Česku dostane do druhého patra.

Zdroje: The Guardian, India Today, Wikipedia, Vedur.is, Wikipedia, Člověk v tísni, Klimažaloba.cz, MŽP.cz, Preslia.cz, Radio.cz