Záhada koňského řehtání vyřešena: Odhalte unikátní „vnitřní orchestr“ těchto ušlechtilých zvířat.

Koně
Autor: Lenka Kadlíková

Symfonie v hrdle

Když kůň zařehtá, nejedná se o jednoduchý zvuk, jako je lidský výkřik. Jde o komplexní akustický jev zvaný bifonace. To znamená, že zvíře produkuje dva nezávislé frekvenční tóny současně. Pokud byste se pokusili koně napodobit, pravděpodobně byste zvládli buď hluboké ržání, nebo vysoké písknutí, ale nikdy obojí naráz. Pro koně je to ale naprostou přirozeností. Hluboký tón tvoří základ, který dává řehtání jeho sílu a objem, zatímco vysokofrekvenční složka dodává onen charakteristický pronikavý zvuk, který se nese na kilometry daleko. Tato schopnost "dvouhlasého" projevu je pro vědce fascinující, protože odporuje běžným fyzikálním pravidlům, která u velkých savců očekáváme.

Záhada velikosti a vysokého tónu

V biologii platí jednoduché pravidlo akustické alometrie: čím větší zvíře, tím hlubší hlas. Sloni troubí hluboce, velryby zpívají v nízkých frekvencích. Kůň je statné zvíře s velkým hrtanem, a tak by podle logiky fyziky měl vydávat pouze hluboké zvuky. Jenže řehtání obsahuje tóny, které jsou nečekaně vysoké. Tato nesrovnalost byla dlouho biomechanickou hádankou. Jak může tak mohutný nástroj, jakým je koňský krk, vyprodukovat frekvence, které bychom čekali spíše u malého hlodavce? Odpověď se skrývá v naprosto unikátním mechanismu, který kombinuje klasické kmitání tkáně s aerodynamikou.

Jak kůň „zpívá“ jako člověk

Spodní, hlubší část řehtání vzniká způsobem, který je nám lidem velmi blízký. Když vzduch z plic proudí hrtanem, rozkmitá hlasivky. Tyto pružné tkáně vibrují a vytvářejí základní zvukový signál. Je to v podstatě stejný princip, jakým mluvíme nebo zpíváme my. Vědci pomocí endoskopických kamer, které zavedli koním do nozder, sledovali tyto vibrace v přímém přenosu. Zjistili, že u nižších tónů se hlasivky chovají předvídatelně. Tato část "koňské písně" slouží především k vyjádření intenzity emocí – čím silnější vibrace, tím rozrušenější nebo nadšenější kůň je. To ale vysvětluje jen polovinu celého příběhu.

Tajemství koňského hrtanu

To, co dělá koňské řehtání skutečně unikátním, je kombinace nízké a vysoké složky. Výzkumníci z Kodaňské univerzity a dalších institucí zjistili, že kůň při řehtání vlastně hvízdá. Ne však rty, jako to děláme my, ale přímo uvnitř hrtanu. Nad hlasivkami se nachází specifické svaly, které se při vysokém tónu silně stáhnou a vytvoří úzkou štěrbinu. Proudící vzduch se v tomto místě rozvíří a vznikne aerodynamický hvizd. Aby tuto teorii potvrdili, vědci provedli fascinující experiment s heliem. Protože se zvuk v heliu šíří rychleji, frekvence hvizdu se v tomto plynu výrazně zvýší, zatímco zvuk vznikající vibrací tkání (hlasivek) zůstává víceméně stejný. A přesně to se stalo: vysoký tón "ulétl" do výšin, čímž se potvrdilo, že jde o čistou fyziku proudění vzduchu, tedy o hvízdání.

Řeč emocí a ideální způsob dorozumívání na dálku

Proč se ale koně tak složitě namáhají? Odpověď leží v efektivitě komunikace. Vysoký pískavý tón má tu výhodu, že se skvěle šíří otevřenou krajinou a nezaniká v okolním šumu větru nebo dupotu kopyt. Je to ideální způsob, kterým kůň dává vědět o své pozici nebo volá stádo. Zároveň tato dvojitá frekvence umožňuje koním předávat jemnější emocionální signály. Zatímco hluboké tóny vypovídají o síle prožitku, vysoký hvizd může ostatním koním napovědět, zda je daná emoce pozitivní (např. radost ze setkání) nebo negativní (např. úzkost z odloučení). Kůň tedy nepoužívá hlas jen k hluku, ale k vysílání vrstevnatých zpráv.

Jedinečnost mezi savci

Kůň je prvním velkým savcem, u kterého byl tento kombinovaný mechanismus potvrzen. Zatímco někteří malí hlodavci, jako jsou potkani nebo myši, také používají hrtanové hvízdání pro ultrazvukovou komunikaci, kůň je jediný známý tvor, který dokáže hvízdat a "zpívat" (vibrovat hlasivkami) v jeden okamžik. Zajímavé je, že blízcí příbuzní, jako jsou osli nebo zebry, tuto schopnost postrádají. Jejich hlasový projev je sice hlasitý, ale postrádá onu bifonickou strukturu. Dokonce i divocí koně Převalského tuto schopnost mají, což naznačuje, že se tato hlasová adaptace vyvinula velmi dávno v evoluční linii koní.

Zdroj: Current biology - The high fundamental frequency in horse whinnies is generated by an aerodynamic whistle