Kormorán velký, ukázka boje za ekologické a hospodářské zájmy

Kormorán velký
autor: Ken Billington
licence: CC BY-SA 3.0

Dokonalý lovec pod hladinou

Z biologického hlediska je kormorán velký krásným příkladem evoluční specializace. Na rozdíl od většiny ostatních vodních ptáků nemá kormorán plně vyvinutou uropygialní žlázu, která produkuje tuk k promaštění peří. To se může zdát jako nevýhoda, ale pro jeho způsob obživy jde o klíčovou adaptaci. Jeho peří částečně nasákne vodou, což snižuje vztlak těla a umožňuje mu potápět se do značných hloubek a s minimálním energetickým výdejem pronásledovat kořist pod hladinou. Daň za tuto efektivitu pak kormorán splácí na břehu, kde jej často vídáme v typickém postoji s rozepjatými křídly, aby mokré peří na slunci a větru proschlo.

Jeho tělo je aerodynamicky i hydrodynamicky dokonale tvarované. Silný, na konci hákovitě zahnutý zobák slouží jako precizní nástroj k uchvácení kluzké kořisti. Nohy s plovací blánou, která propojuje všechny čtyři prsty, jsou posunuty výrazně dozadu, což z kormorána dělá sice neohrabaného chodce, ale o to obratnějšího plavce. Pod vodou se pohybuje s elegancí a rychlostí, kterému většina sladkovodních ryb dokáže jen stěží konkurovat. Právě tato efektivita při lovu je jádrem sporu, neboť kormorán denně spotřebuje přibližně 400 až 500 gramů ryb, přičemž v období krmení mláďat nebo při extrémních mrazech může být tato dávka ještě vyšší.

Historie návratu do českých zemí

Historie kormorána velkého v českých zemích je příběhem o ústupu a následném, až nečekaně razantním návratu. Staré historické záznamy, například v díle Bohuslava Balbína „Rozmanitosti z historie Království českého“ z roku 1679, zmiňují výskyt kormoránů na labských ostrovech u Litoměřic. Přestože byla Balbínova zpráva některými pozdějšími autory zpochybňována, svědčí o tom, že kormorán nebyl pro naše předky neznámým druhem. V 19. století však kormoráni z české krajiny prakticky zmizeli. Ornitologické záznamy z té doby, například od Antonína Friče, popisují jen ojedinělé a neúspěšné pokusy o zahnízdění, jako tomu bylo v letech 1836 a 1846 u Pardubic. Tehdy byl tlak člověka na jakékoli „konkurenty“ v rybolovu tak silný, že kormoráni neměli šanci vytvořit stabilní populace a lidé jejich hnízda nemilosrdně likvidovali.

V první polovině 20. století byl kormorán velký v Čechách a na Moravě považován za vyloženou raritu. Profesor Julius Komárek ve své knize z roku 1944 uvádí, že kormoráni k nám zalétají jen vzácně z oblasti Dunaje, a dodává k tomu dobové „bohudíky“.

Zlom nastal až v 70. letech 20. století, a to v celoevropském měřítku. Dramatický pokles populace kormoránů v celé Evropě, kdy jejich stavy klesly na kritickou hranici přibližně 4 000 párů, vedl k zavedení přísné legislativní ochrany. Klíčovým momentem byla Směrnice o ptácích z roku 1979, která kormorána zařadila mezi chráněné druhy. Tato ochrana, v kombinaci s narůstající úživností evropských vod, vytvořila ideální podmínky pro populační explozi.

Do tehdejšího Československa se kormoráni začali vracet na začátku 80. let. První skutečně stálá a významná hnízdní kolonie vznikla v roce 1982 na jižní Moravě, konkrétně na tehdy nově napuštěné střední nádrži vodního díla Nové Mlýny. O rok později, v roce 1983, následoval vznik kolonie v jižních Čechách na Třeboňsku. Od tohoto momentu počty hnízdících párů prudce rostly a svého historického maxima dosáhly v roce 1989, kdy u nás hnízdilo přibližně 710 párů. Expanzi významně pomáhala výrazná regulace řek, kde kormoráni mají prostřený stůl. Ryby se před nimi nemají kde schovat. Následná regulace poštu kormoránů vedla k tomu, že se hnízdní populace ustálila na nižších hodnotách, dnes se odhaduje na zhruba 300 až 350 párů.

Je však důležité rozlišovat mezi hnízděním a zimováním

V minulosti kormoráni přes naše území pouze protahovali na svá zimoviště v Středomoří. S budováním velkých přehradních nádrží a oteplováním klimatu se však situace změnila. Řeky pod přehradami, jako je Vltava v Praze nebo pod Vranovem, v zimě málokdy, spíš vůbec zamrzají, což kormorány ze severní Evropy motivuje k tomu, aby u nás zůstali po celou zimu adesimují tu populace ryb. Zatímco v 80. letech bylo zimování kormoránů stále ještě vzácností, dnes k nám každoročně přilétá ze Skandinávie a Pobaltí 10 000 až 15 000 jedinců, přičemž některé odhady mluví v extrémních letech o ještě vyšších počtech. Právě tento historický posun od vzácného hosta k masivně přezimujícímu predátorovi tvoří jádro současného ekologického i hospodářského problému.

Legislativní změna přišla v dubnu 2013, kdy byl kormorán velký vyškrtnut ze seznamu zvláště chráněných druhů. Přestal být zákonem chráněn jako „ohrožený“, čímž se stát zbavil povinnosti hradit rybářům škody jím způsobené, ale zároveň se otevřela cesta k pružnější regulaci jeho stavů. Rybáři byli ale skeptičtí. I dnes stále volají po dalším uvolnění regulace. Letošní zima ukazuje, že se kormoráni stěhují z tradičních, letos zamrzlých, lovišť jinam.

Historie kormorána v ČR tak ukazuje cestu od naprostého vyhubení přes absolutní ochranu až k dnešnímu hledání pragmatického modelu soužití, který by respektoval jak potřeby ochrany přírody, tak udržitelnost rybářského hospodaření v člověkem pozměněné krajině.

Konflikt zájmů a ekologické souvislosti

Jádro sporu mezi rybáři a ochranáři leží v dopadu kormoránů na rybí populace, zejména v pstruhových a lipanových pásmech. Rybáři poukazují na to, že kormoráni nezpůsobují škody pouze přímou konzumací ryb, ale také jejich zraňováním. Mnoho ryb, které uniknou ze sevření zobáku, později hyne na následky stresu nebo druhotných infekcí způsobených poraněním kůže a svaloviny. V zimních měsících, kdy se ryby stahují do hlubších jam v řekách k přezimování, se kormoráni soustředí na tato místa a mohou během krátké doby zdecimovat generační ryby, jejichž obnova trvá mnoho let.

Z pohledu ochrany přírody je kormorán vnímán jako přirozený predátor, který do ekosystému patří. Argumentem ochranářů bývá fakt, že kormorán se často orientuje na početně nejvíce zastoupené druhy, jako jsou plotice nebo cejni, čímž může v určitých typech vod napomáhat k regulaci přemnožených bílých ryb. Problémem však zůstává, že naše krajina je silně pozměněná člověkem. Napřímené toky bez úkrytů, absence břehových porostů a existence velkých nezamrzajících ploch pod přehradami vytvářejí pro kormorány ideální loviště, kde ryby nemají téměř žádnou šanci na úkryt.

Dalším aspektem je vliv kormoránů na vegetaci v okolí hnízdních kolonií. Trus kormoránů je díky vysokému obsahu dusíku a fosforu extrémně agresivní. Stromy, na kterých kormoráni hnízdí, po několika letech odumírají, což vede k proměně biotopu v bezprostředním okolí kolonie. Tento jev sice vytváří specifické prostředí pro některé druhy hmyzu nebo hub, ale v hospodářských lesích či chráněných územích je vnímán negativně.

Hledání rovnováhy a legislativní rámec

Situace kolem kormorána velkého prošla v České republice i legislativním vývojem. Dlouhou dobu byl kormorán veden na seznamu zvláště chráněných druhů v kategorii ohrožený. V roce 2013 byl však z tohoto seznamu vyjmut, což umožnilo snazší regulaci jeho početnosti. V současné době je možné za určitých podmínek provádět odstřel, ovšem tento nástroj se ukazuje jako omezeně účinný. Kormoráni jsou velmi inteligentní ptáci, kteří se rychle naučí rozpoznat nebezpečí a přesouvají se do oblastí, kde se nestřílí, nebo loví v časech, kdy je dohled obtížný.

Východiskem z dlouhotrvajícího sporu by mohl být komplexní management, který nebude spoléhat pouze na represi, ale zaměří se i na revitalizaci vodních ploch. Pokud budou mít ryby k dispozici dostatek přirozených úkrytů v podobě členitého koryta, tůní a zaplavené vegetace, predační tlak kormorána se přirozeně rozptýlí. Stejně tak je důležitá mezinárodní spolupráce, neboť kormorán je migrující druh a řešení jeho početnosti pouze na území jednoho státu nevede k dlouhodobé stabilitě.

Kormorán velký tak zůstává symbolem širší debaty o tom, jakou podobu má mít moderní kulturní krajina. Je to příběh o návratu divočiny do míst, která jsme si zvykli plně ovládat a hospodářsky využívat. Ať už se na něj díváme jako na elegantního letce, nebo jako na obávaného predátora, kormorán nás nutí k hlubšímu zamyšlení nad tím, jak sdílet omezené přírodní zdroje a jak najít křehkou rovnováhu mezi ochranou biodiverzity a legitimními ekonomickými zájmy člověka. Živa 5/2007 - Kormorán velký a Kormorán velký v Čechách a jeho potrava na zimovišti v Praze
Časopis Naše příroda