Mají štědřejší srdce majitelé psů nebo koček?

Kočka a pes.
Autor: Anna Nebeská

Kočka nebo pes?

Jsem přesně ten typ člověka, který si nikdy nedokázal vybrat. Mám doma jak psa, tak kočku. A mám to štěstí, že se z nich stali kamarádi.

Takže když jsem narazila na studii, které srovnávají filantropické chování majitelů psů a koček, zbystřila jsem. A musím uznat, že mě výsledky trochu zaskočily.

Studená fakta ze světa darů

Podle nedávné analýzy obrovského množství darů, publikované v magazínu Popular Science, to vypadá, že vítězi v kategorii štědrosti jsou kočkaři. Americká studie z Dartmouth College, která se zaměřila na transakce v hodnotě téměř 70 miliard dolarů v průběhu deseti let, ukázala, že majitelé koček darovali mírně více peněz a dělali to častěji (v průměru 15krát za sledované období oproti 13 darům u pejskařů). Chovatelé koček také přispívali rozmanitějším charitativním organizacím.

Autoři výzkumu se domnívají, že tento rozdíl může souviset s dřívějšími psychologickými studiemi, které naznačují, že majitelé koček bývají často vnímáni jako introvertní, zatímco pejskaři jsou považováni za společenštější a komunitně orientované. Právě ona otevřenost vůči novým myšlenkám a zkušenostem se v psychologii často spojuje s vyšší mírou dárcovství.

Pohled ba charitu z obou stran pelíšku

Můj první pocit? Jako majitelka obou jsem tak trochu v rozpacích. Na jedné straně stojí můj pes. Přesně ten typ, co s nadšením vítá všechny cizí psy a díky kterému si na procházce vždy popovídám s řadou jiných pejskařů. Logicky bych čekala, že jeho majitelé, komunitní duše, budou často tahouni dobročinných akcí.

Na druhé straně je moje kočka. Introvert par excellence. Její nároky na společnosti jsou minimální, v podstatě nepotřebuje nikoho kromě mě (když ONA chce tak na podrbání, na doplňování misky s jídlem a čištění záchodu).

Ale možná je to právě to, co studie naznačuje. Pejskaři jsou zvyklí investovat čas a energii do aktivní péče, výcviku, venčení a socializace. Je to taková každodenní, viditelná "charita". Majitelé koček, kteří možná tráví více času doma přemýšlením (introverti!), a jejichž mazlíček je méně náročný na aktivní péči, mohou mít více prostoru a klidu pro přemýšlení o širším světě a pro finanční podporu vzdálených nebo abstraktnějších cílů.

Nebo je to prostě o té „otevřenosti“. Možná, že větší otevřenost myšlení kočkařů je vede k podpoře širší škály – a ne jen těch zvířecích – charit.

Co pozitivního říká studie o majitelích psů i koček?

Ať už se řadíte k jakémukoliv táboru, nejdůležitější zjištění studie je jiné: majitelé zvířat darují více než lidé bez mazlíčků.

Ukazuje se, že láska a starostlivost, kterou dáváme našim chlupatým parťákům, nás učí empatii a přenáší se i do péče o lidi a svět kolem nás. Pejskaři, kočkaři i ti, kteří mají doma obojí (náš tábor), jsou motorem dobročinnosti.

A pro marketéry a charitativní organizace z toho plyne jasná zpráva: pokud chcete získat dar, zaštěkejte, nebo zamňoukejte. Vypadá to, že lidé, kteří sdílí svůj domov se zvířetem, mají ve svém srdci o něco více místa pro potřeby druhých.

Zdroje: Popsci, Data-axle, Goodgoodgood