Medová konkurence aneb když včely škodí přírodě

Včela medonosná - Apis mellifera.
Autor: Muhammad Mahdi Karim, GFDL 1.2

Příliš pracovité včely

Včela medonosná (Apis mellifera) je neuvěřitelně efektivní a početná. Zatímco včelařem spravovaný úl může hostit desítky tisíc jedinců, populace divokých včel, čmeláků nebo motýlů je mnohem menší a zranitelnější. Tyto obří, dobře organizované včelí kolonie jsou díky tomu schopny rychle spotřebovat obrovské množství pylu a nektaru, čímž mohou ostatní opylovače připravit o zdroje, které potřebují k přežití.

Italská laboratoř pod širým nebem

Přesně tento fenomén zkoumala vědecká studie na italském ostrově Giannutri. Tento malý ostrov byl vybrán záměrně, protože je izolovaný a včely medonosné se zde přirozeně nevyskytují. V roce 2018 sem vědci z univerzity ve Florencii, v čele s profesorem Leonardem Dapportem, umístili 18 úlů a proměnili ostrov v unikátní „venkovní laboratoř“.

Během čtyř let sledovali, jak přítomnost včel medonosných ovlivňuje místní ekosystém. Zjistili, že populace dvou klíčových divokých opylovačů – čmeláků a včel rodu anthophora – se propadla o dramatických 80 %.

Aby měli jistotu, že je pokles způsoben právě včelami z úlů, provedli zásadní experiment: na několik dní, v době nejintenzivnější snůšky, každý den úly na 11 hodin uzavřeli. A jaký byl výsledek?

Bez konkurence z úlů se divoké včely staly mnohem aktivnější. Na květech strávily více času a dokázaly mnohem efektivněji sbírat nektar. Navíc se ukázalo, že obsah nektaru v květech se zvýšil o 60 % a pylu o 30 %. To jasně potvrdilo, že včely medonosné přímo soutěží o zdroje s původními druhy. Celý výzkum byl publikován ve významném vědeckém časopise Current Biology.

Včela medonosná - Apis mellifera.
Autor: John Severns, Public Domain

Divočina v Kalifornii: 98 % biomasy

Podobné, ale ještě dramatičtější zjištění přinesl výzkum z jižní Kalifornie, kterou studoval Dillon Travis z Kalifornské univerzity v San Diegu. Tato oblast je domovem pro více než 700 druhů původních včel, ale zároveň je zde velmi početná populace divoce žijících včel medonosných, potomků těch, které uprchly z úlů.

Výzkum ukázal, že tyto „divoké“ včely medonosné tvoří neuvěřitelných 98 % celkové biomasy včel v tamním ekosystému. Vědci provedli experiment, při kterém sledovali, jak rychle včely medonosné sbírají pyl ze tří běžných druhů původních květin.

Výsledek byl šokující: včely medonosné byly tak razantní, že dokázaly sebrat 80 % veškerého dostupného pylu už během prvního dne, kdy se květ otevřel. Stačily k tomu pouhé dvě návštěvy včely na jednom květu, aby sebrala více než 60 % pylu.

Takováto úroveň spotřeby ponechává jen zanedbatelné množství potravy pro stovky druhů původních včel, které potřebují pyl pro výchovu svého potomstva. Odborníci se obávají, že tato konkurence může vést k „spirále vymírání“ (extinction vortex), kdy méně opylené rostliny produkují slabší semena a v průběhu generací mizí, což má opět dopad na opylovače.

Včelařství není pro přírodu samospásné

Tyto studie ukazují, že včelaření, i když je důležité pro produkci medu a opylování monokultur, by nemělo být mylně považováno za univerzální nástroj k záchraně přírody.

Může se stát, že kvůli masivnímu chovu jednoho druhu trpí druhy ostatní. Problémem je to zejména v krajině, kde chybí rozmanitost kvetoucích luk, mezí a remízků. Což se bohužel často týká i přírody České republiky.

Zdroje: the Guardian, Researchgate, Ucsd, Ekolist