Ministerstvo životního prostředí v rukou Motoristů? Připoutejte se, bude to jízda!

Bude takhle vypadat česká příroda?
obrázek vytvořen pomocí AI Gemini.

Ano, jezdím elektromobilem a neměnila bych

To tiché, bleskové zrychlení a pocit, že za sebou nenechávám obláček smradu, to je pro mě dnes definice radosti z jízdy. Je to moderní, dynamické a zatraceně zábavné. A vedle toho jsem pořád ta holka, co o víkendu obuje pohorky a vyrazí do hor, nebo na kole prozkoumává údolí řek. Čistá příroda je pro mě stejně důležitá jako čistá radost z jízdy.

Takže když jsem zaslechla, že se po volbách pomalu rýsuje nová vláda a že si v ní "Motoristé sobě" brousí zuby na křeslo ministra životního prostředí, moje dvě vášně se střetly v čelním nárazu. Strana, která má v názvu motorismus, ale zdá se, že zaspala jeho vývoj o dobrých dvacet let.

Co by tedy jejich vize mohla znamenat pro naši českou kotlinu? Rozhodla jsem se tomu podívat na zoubek – zpoza volantu svého elektromobilu a na základě toho, co strana a její představitelé jako Filip Turek nebo Petr Macinka sami říkají.

Plnou parou vzad od Zelené dohody

První věc, která je jasná jako facka: Green Deal je pro Motoristy něco jako červený hadr pro býka. Mluví o něm jako o "pohromě pro naši ekonomiku" a "ekonomické sebevraždě".

Pro stranu, která si říká Motoristé, je fascinující, jak moc se upínají k technologii minulého století. Jejich boj proti zákazu spalovacích motorů působí, jako by to byla jediná možná budoucnost motorismu. Z mého pohledu za volantem tichého a rychlého elektromobilu to vypadá spíš jako zoufalá snaha zastavit čas.

Zastavení dotací a podpory pro čistší formy dopravy by nejen zabrzdilo modernizaci naší země, ale mělo by i vážné hospodářské dopady. Nesmíme zapomínat, že jsme automobilová velmoc, kde automobilový průmysl tvoří téměř desetinu HDP a přímo či nepřímo zaměstnává statisíce lidí. Celé naše hospodářství stojí na výrobě aut a komponentů.

Pokud se stát otočí k budoucnosti zády a vytvoří prostředí nepřátelské k elektromobilitě, proč by tu firmy jako Škoda Auto měly zůstávat? Proč by investovaly miliardy do výroby elektromobilů a baterií v zemi, která tento směr odmítá a de facto jim vzkazuje, že jejich snaha o modernizaci je nežádoucí?

Mohly by se snadno přesunout tam, kde pro moderní technologie najdou větší pochopení a podporu – do Německa, Polska, kamkoliv. A ztráta takového průmyslu by byla pro naši ekonomiku ranou, ze které bychom se vzpamatovávali desítky let. To by byla ta skutečná "ekonomická sebevražda".

Energie z uhlí, slunce a vítr ať počkají

A tady se dostáváme k jádru pudla. Můj elektromobil je tak čistý, jak čistá je elektřina, kterou ho nabíjím. Proto mi dává smysl podporovat solární panely na střechách a větrníky na kopcích. Program Motoristů ale říká něco jiného: "Česká republika má dostatek kvalitního uhlí, které je nejlevnější... Přechod k jaderné energetice nepotřebuje žádnou masivně dotovanou solární ani větrnou mezifázi."

Takže budoucnost dopravy bychom měli pohánět nejšpinavějším zdrojem z minulosti? To je, jako byste si pořídili nejnovější smartphone a nabíjeli ho parním strojem.

Prodloužení životnosti uhelných elektráren by znamenalo další zátěž pro ovzduší, další tisíce tun oxidů síry a dusíku v našich plicích a krajinu trvale zjizvenou těžbou, jakou známe ze severních Čech.

Vsadit všechno na jádro je navíc sázka na extrémně pomalou kartu. Než bychom postavili a spustili nové bloky, uběhnou desítky let plné byrokracie a astronomických nákladů. Mezitím nám ujede vlak v technologiích, které se zlevňují a zefektivňují každým rokem. A já budu muset přemýšlet, jestli to tiché svezení není vykoupeno kouřem z komína o pár desítek kilometrů dál.

Příroda jako překážka, kterou je třeba odstranit

Tohle je bod, kde jsem nejvíc na trní. Předseda strany Petr Macinka se nechal slyšet, že ministerstvo životního prostředí ho zajímá, protože "nic nebuduje, jen reguluje". Tento pohled degraduje ochranu přírody na pouhou byrokratickou brzdu, kterou je třeba odstranit.

To zní jako slib, že se přestane "házet klacky pod nohy" a věci se dají do pohybu. Obávám se ale, že v zájmu "rozvoje" by se mohly začít uvolňovat regulace chránící naši přírodu.

Chtěli bychom developerské projekty v chráněných krajinných oblastech? Můj cyklovýlet podél Jizery by se mohl rychle změnit v jízdu podél betonového kanálu. Jízda v tichém autě krásnou krajinou ztrácí smysl, pokud ta krajina přestane být krásná. Oslabení ochrany přírody je proces, který se velmi těžko vrací zpět.

Zničený biotop, vykácený starý les nebo vysušené mokřady se obnovují desítky, ne-li stovky let. Krajina je propojený systém. Když oslabíme jednu jeho část – například povolením zástavby v záplavové oblasti – projeví se to jinde ničivější povodní o pár kilometrů dál. Když přijdeme o lesy, přijdeme o zdroj vody. Je to krátkozraký pohled, který nevidí dál než na konec jednoho volebního období.

Jsme na křižovatce

Když sečtu všechny plusy a mínusy, vychází mi z toho jasný směr.

Cesta, kterou Motoristé sobě nabízejí, není jen nostalgická jízda po starých silnicích. Je to jízda se zataženou ruční brzdou a pohledem upřeným do zpětného zrcátka. Je to odmítnutí budoucnosti, která nám přitom může tolik nabídnout.

Možná je na čase, aby si i oni uvědomili, že být "motoristou" v 21. století už neznamená jen milovat vůni benzínu a burácející motor. Pro mnohé z nás to znamená milovat tiché zrychlení, čisté svědomí a krajinu, kterou za sebou nenecháváme spálenou.

Otázka tedy zní: K čemu nám bude svoboda držet se volantu starého spalováku, když nám pod rukama ujíždí čistší, tišší a zábavnější budoucnost – v přírodě i na silnici?

Zdroje: Zdroje informací: MotoriskeSobe.cz, Filip Turek, Petr Macinka, Vladimír Piroka