Nově objevený thajský pavouk je z půlky samec, z půlky samice

Nový druh s komiksovým jménem: Damarchus inazuma

Nově popsaný druh patří do rodu Damarchus, což jsou sklípkani z čeledi Bemmeridae. Tito pavouci jsou skutečnými mistry skrytého života. Hloubí si v zemi svislé nory, které často maskují důmyslným víčkem z hlíny, pavučin a rostlinného materiálu, čímž vytvářejí dokonalou past. Zde, v bezpečí svého podzemního úkrytu, tráví většinu života a jako blesk útočí na nic netušící kořist, která se přiblíží příliš blízko.

Objeven byl v provincii Kančanaburi, v prostředí, kde se lesní porosty setkávají s oblastmi narušenými lidskou činností – mozaice, která je pro mnoho druhů kritickým bojištěm o přežití. Jak je v biologii zvykem, dostal své vlastní jméno: Damarchus inazuma.

Autoři studie se při výběru jména inspirovali japonskou populární kulturou, konkrétně celosvětově známou mangou 'One Piece'. Jak uvádějí v článku, jméno odkazuje na postavu jménem Inazuma, která má schopnost měnit své pohlaví. "Styl Inazumy se vyznačuje dvoustrannou asymetrií, s oranžovou barvou na levé straně a bílou na pravé," píší vědci. To dokonale odpovídá výrazným rozdílům mezi pohlavími nového pavouka. Takováto kreativní jména pomáhají přitáhnout pozornost veřejnosti k nenápadným tvorům a zdůraznit potřebu jejich ochrany.

Zatímco samičky jsou zbarveny do jasně oranžové až červenohnědé, což jim poskytuje kamufláž v půdě bohaté na železo, samci mají na těle nápadný "bílý povlak z neznámého materiálu," jak jej popisuje studie, který jim dodává téměř přízračný vzhled. Tento výrazný pohlavní dimorfismus je u pavouků běžný, ale u tohoto druhu je barevný kontrast obzvláště nápadný a vizuálně dramatický.

Odráží naprosto odlišné životní strategie obou pohlaví. Robustní samice s výrazným oranžovým zbarvením je stavěná na dlouhý život v noře a produkci vajíček, zatímco křehčí a potulný samec se světlejším zbarvením s bílým povlakem má jediný cíl: najít partnerku a předat své geny, i za cenu vlastního života.

Kromě barvy se pohlaví liší i v klíčových anatomických detailech. Samci mají na prvním páru kráčivých končetin speciální výrůstky se třemi trny. Tyto struktury jsou klíčové pro úspěšnou reprodukci; samci jimi fixují mohutné chelicery (kusadla) samice, aby se během citlivého aktu páření nestali její kořistí.

Jejich drápky na konci nohou navíc zdobí specifický hřebínek zubů ve tvaru písmene S. Samičky se naproti tomu odlišují tvarem vnitřních pohlavních orgánů (spermaték), které mají charakteristicky zahnutý tvar pro příjem a uchování spermií, a dvěma řadami zubů na drápcích, které jim pomáhají při manipulaci s kořistí a hloubení nory.

Hvězda objevu: Jedinec rozdělený na dvě pohlaví

Největší senzací objevu je však jedinec, u kterého se příroda nemohla rozhodnout. Tento pavouk je dokonalým příkladem bilaterálního gynandromorfismu – jeho tělo je přesně rozděleno středovou osou na mužskou a ženskou polovinu, jako by někdo spojil dva různé tvory v jednoho.

• Levá strana těla je plně samičí: má sytě oranžové zbarvení, končetiny jsou o něco kratší a robustnější, stavěné pro sílu. Vnitřní pitva odhalila, že se na této straně nachází plně vyvinutá polovina samičích pohlavních orgánů (spermatéky).
• Pravá strana těla je naopak samčí: je zbarvená do hněda s bělavým nádechem, končetiny jsou znatelně delší a štíhlejší, uzpůsobené pro putování krajinou. Na drápcích se nachází pro samce typický hřebínek ve tvaru S. Bohužel, samčí kopulační orgán (bulbus) na makadle na této straně chyběl, pravděpodobně se ulomil během odchytu.

Tento jev je v živočišné říši extrémně vzácný. Anomálie vzniká hned na počátku života, během prvních dělení oplozeného vajíčka. Pokud v jedné z prvních dvou buněk dojde k chybě, například ke ztrátě jednoho pohlavního chromozomu, všechny buňky, které z ní následně vzniknou, se budou vyvíjet jako jedno pohlaví, zatímco druhá polovina těla se bude vyvíjet jako pohlaví opačné.

Výsledkem je organismus, který je doslova mozaikou dvou jedinců. U sklípkanů (infrařád Mygalomorphae), což je prastará a vývojově odlišná skupina pavouků, jde teprve o třetí formálně popsaný případ na světě. Jak zdůrazňuje studie, "jedná se o první zaznamenaný případ tohoto stavu v rámci celé čeledi Bemmeridae." Pro tohoto jedince to pravděpodobně znamenalo život v chaosu protichůdných instinktů – část mozku ho nutila k samičímu chování (setrvat v noře), zatímco druhá ho poháněla na riskantní samčí pouť za partnerkou. Schopnost reprodukce byla téměř jistě vyloučena.

Pro vědce je takový jedinec doslova živoucí laboratoří. Je to přírodní experiment, který nelze uměle napodobit. Umožňuje studovat, jak se geny zodpovědné za pohlavní znaky projevují v naprosto identickém prostředí – ve stejném těle, vystaveném stejným hormonům a vnějším vlivům. To může odhalit nové poznatky o tom, jak přesně geny řídí vývoj odlišných anatomických struktur, zbarvení a dokonce i velikosti končetin.

Tento objev je zároveň naléhavou připomínkou toho, jak je důležitá ochrana přírodních stanovišť, jako jsou thajské lesy. Kdo ví, kolik dalších neznámých druhů a biologických rarit se v nich skrývá, než nenávratně zmizí pod tlakem lidské činnosti. Ukazuje, jak málo toho stále víme o životě na naší planetě a jaká fascinující překvapení na nás ještě mohou čekat, pokud si je dokážeme ochránit.

Zdroj: Zootaxa