O Martinovi na bílém koni z pohledu vědy

Zamrzlý rybník.
© PXHere.com

Martin z Tours – vojevůdce na cestě ke svatosti

Martin se narodil kolem roku 316 n. l. v Panonii (dnešní Maďarsko) jako syn pohanského římského důstojníka. Na otcovo naléhání vstoupil již v patnácti letech do římského jezdectva. Přestože byl vojákem a později dokonce důstojníkem, jeho srdce tíhlo k jiným hodnotám. Jeho slavný skutek, který je často zobrazován, se odehrál za mrazivé noci ve městě Amiens (dnešní Francie). Martin, tehdy ještě římský voják, spatřil u městské brány promrzlého žebráka. Nemaje u sebe nic jiného než svůj vojenský plášť, vytasil meč, rozťal plášť na dvě poloviny a jednu část daroval žebrákovi. Té noci se mu ve snu zjevil Ježíš Kristus oděný právě do poloviny darovaného pláště, a řekl: "Martin, dosud katechumen, mě oblékl." Tento hluboký zážitek upevnil jeho křesťanskou víru. Martin se nechal pokřtít a později opustil armádu, jelikož službu vojenskou považoval za neslučitelnou s Kristovým učením.

Martin poté vedl asketický život a stal se poustevníkem, ale jeho duchovní a kazatelské schopnosti byly natolik zjevné, že si ho lidé v roce 372 zvolili za biskupa v Tours. Z pokory se však údajně před volbou pokusil ukrýt, a to prý právě v husníku. Husy ho ale svým hlučným kejháním prozradily. Ať už se to stalo či nikoliv, tento příběh se stal jedním z vysvětlení, proč je husa dodnes neodmyslitelně spjata s jeho svátkem. Martin zemřel 8. listopadu 397 a pohřben byl 11. listopadu, což se stalo dnem jeho svátku. Jeho štědrost, pokora a soucit se staly vzorem pro mnohé generace, a tak se jeho kult rychle rozšířil po celé Evropě.

Odkud se vzaly husy, víno a pranostiky?

Spojení svatého Martina s pečenou husou má dvě hlavní roviny: legendární a praktickou. První, jak již bylo zmíněno, se opírá o historku, kde ho husy buď prozradily při ukrývání se před biskupskou volbou, nebo ho rušily při kázání, za což dodnes "pykají na pekáči". Ta druhá, mnohem prozaičtější a historicky doložená, souvisí s ukončením zemědělského roku.

Jedenáctý listopad byl pro venkovské obyvatelstvo významným mezníkem. Končila v něm sjednaná služba čeledi u hospodářů, vyplácela se mzda a často se hledala nová místa. Jednalo se tedy o jakýsi konec hospodářského účetního období, který bylo třeba náležitě oslavit. Husy, které byly přes léto vykrmovány, byly v tuto dobu nejtučnější a nejvhodnější k zabití. Sloužily jako vydatný, slavnostní pokrm před začátkem nadcházejícího, šestitýdenního adventního půstu, který začínal hned následující den. K bohaté husí pečeni se navíc tradičně otevíralo první víno z podzimní sklizně – tzv. svatomartinské víno, které mělo být do tohoto data připravené k pití. Odtud pramení známé lidové rčení: "Radost Martina je husa a džbán vína."

Pranostiky – Moudrost předků a jejich pravdivost

Nejznámější a nejpopulárnější tradicí spojenou se svatým Martinem je ovšem celá řada pranostik, které se soustředí na předpověď počasí. Lidé po staletí pečlivě sledovali přírodu a její cykly, aby získali vodítka k tomu, jaká bude nadcházející zima. Svatomartinské pranostiky sloužily jako klíč k pochopení přechodu z podzimu do zimy.

Nejznámější z nich je samozřejmě: "Svatý Martin přijíždí na bílém koni." Tato metafora symbolizuje příchod prvního sněhu a počátek zimního období. Statisticky sice pravděpodobnost sněhové nadílky přímo 11. listopadu nebývá stoprocentní, ale zkušenost ukazuje, že v tomto období dochází k citelnému ochlazení a často se skutečně objevují první sněhové vločky. Martin tedy naznačuje, že zima už je za dveřmi. •

"Martin a Kateřina na blátě – Vánoce na ledě." •

"Svatý Martin se mlhami odívá, mírná zima obyčejně bývá." •

"Na svatého Martina kouřívá se z komína." (Znamená, že už je zima na to, aby se topilo.) •

"Martinův led bude vodou hned." (Poukázání na obvyklou nestálost časného listopadového mrazu.)

Pravdivost lidových pranostik

Jak moc jsou tyto pranostiky pravdivé? Ačkoli neobstojí ve světle moderní meteorologie, která pracuje s komplexními modely a satelitními daty, skrývají v sobě staletími prověřené pozorování. Svatomartinský svátek připadá na období, které v Evropě často znamená přechodnou fázi mezi podzimem zimou. V tomto čase dochází k výraznému poklesu teplot, a první sněhové přeháňky nejsou vůbec neobvyklé.

Pranostiky, které srovnávají počasí Martina s Vánocemi, jako je „Martin a Kateřina na blátě – Vánoce na ledě“, mají jistou statistickou oporu v dlouhodobých datech. Jsou výsledkem snahy najít v opakujících se jevech jistou pravidelnost a směr. Protože se počasí v minulosti měnilo méně výrazně, lidé si mohli dovolit spolehnout se na tyto cykly. I když se v moderní době mohou kvůli klimatickým změnám jejich prognostické schopnosti snižovat, zůstávají pranostiky fascinujícím dokladem toho, jak naši předkové četli signály přírody.

Svatý Martin je tak dodnes živou postavou. Není jen biskupem a patronem, ale i symbolem štědrosti, konce jedné sezóny a počátku té chladnější, a především pak záštitou pro veselou hostinu, která spojuje legendu s kulinární tradicí. Jeho svátek je krásnou připomínkou naší hluboké kulturní a historické provázanosti s přírodními cykly.

Meteorologický význam svatého Martina

Svátek svatého Martina, který připadá na 11. listopadu, představuje z pohledu meteorologie v českém klimatu klíčový přechodový bod. Toto datum se často kryje s koncem teplého období a nástupem chladnější, nestabilní a typicky podzimní až časně zimní fáze, která je odborně nazývána martinsko-kateřinské chladné období (trvá zhruba od 10. do 27. listopadu).

Z pohledu synoptické meteorologie představuje martinské období zvýšenou pravděpodobnost prvního výraznějšího vpádu studeného vzduchu ze severu, což vede k citelnému ochlazení a občas i v nížinách k prvním sněhovým srážkám. Pranostika "Svatý Martin přijíždí na bílém koni" tak nevznikla náhodou; reflektuje dlouhodobé pozorování, že právě v této době je statisticky nejvyšší šance na první sníh i v nižších polohách.

Nicméně, je nutné zdůraznit, že v nížinách je pravděpodobnost výskytu souvislé sněhové pokrývky přímo 11. listopadu poměrně nízká (podle dat z Pražského Klementina se za posledních 60 let vyskytla minimálně. Pravděpodobnost je srovnatelná s bílými Vánocemi, kdy se pravidelně objevuje naopak obleva, tedy okolo 12 %. Tato pranostika se tak s větší spolehlivostí vztahuje spíše k horským oblastem (kde je pravděpodobnost sněhu až kolem 40 %) nebo k nástupu celého chladnějšího období po tomto datu. U nás ve zhruba 350 m.n.m. byl na svátek svatého Martina od roku 1990 sníh jen čtyřikrát. Bílých štědrých dnů bylo ale o poznání více. Pokud Vás zajímá jak to bylo u vás, na webu In-Pocasi.cz si to můžete dohledat v záložce archiv.

Lidové pranostiky, ačkoliv nejsou vědeckou metodou, odrážejí kompenzační vztahy v počasí. To znamená, že počasí v jedné části roku má tendenci vyrovnávat se v jiné části, aby se dodržel dlouhodobý klimatický průměr. Pranostiky tak fungovaly jako snaha sedláků o dlouhodobou předpověď zimy, kritickou pro zemědělské plánování. Platnost těchto kompenzačních vztahů však klesá vlivem globálních klimatických změn.

Ačkoliv moderní meteorologie má spolehlivější nástroje, pranostiky stále slouží jako fascinující doklad staletého pozorování přírody a jejího předvídatelného cyklu.