O sojce bonzačce, její mravenčí koupeli, imitátorství, a lesnictví

Proč je sojka lesní "bonzačka"

Jedna z nejznámějších a nejvýstižnějších lidových přezdívek pro sojku je „bonzačka“ nebo „práskačka“. Tento nelichotivý název si vysloužila díky své mimořádné ostražitosti a hlasitému varovnému křiku. Jakmile sojka spatří v lese podezřelý pohyb, ať už je to člověk, dravý pták, nebo jiný predátor, okamžitě spustí svůj hrubý, drsný a velmi hlasitý křik „křííh“.

Tento poplašný křik, který je slyšet na velkou vzdálenost, slouží jako univerzální varování pro celý les. Rozumí mu nejen ostatní ptáci, ale i savci jako jsou veverky, srnčí zvěř nebo divoká prasata. Sojka tak neúmyslně plní roli "strážce lesa", který svým poplachem prozradí jakéhokoliv vetřelce. Křikem se pak ozývá tak dlouho, dokud se vetřelec nevzdálí do uctivé vzdálenosti. Navzdory své kráse a inteligenci, je to právě tato "ukecanost", která jí dala přezdívku zrádce a donašeče.

Sojka jako lesník

Sojka je neoddělitelně spjata s dubem, a to především s dubem letním (Quercus robur). Její role v šíření dubových porostů je natolik významná, že ji vědci a lesníci s úctou nazývají klíčovým činitelem přirozené obnovy dubů (Dolejský, 1999).

Na podzim, v době dozrávání žaludů, tvoří tato potrava hlavní složku sojčího jídelníčku. Sojky však nekonzumují všechny žaludy okamžitě. Stejně jako křečci nebo veverky si vytvářejí rozsáhlé zásoby na zimu. Jediný pták dokáže schovat tisíce žaludů. Zahrabávají je jednotlivě, nebo v malých skupinkách, do půdy nebo pod listí. Přitom si sojky pamatují orientační body v okolí a jsou tak schopny najít své spižírny i pod vrstvou sněhu.

Nicméně, i tato inteligentní stvoření mají omezenou paměť. Nikdy nenajdou všechny ukryté žaludy. A právě ty zapomenuté žaludy pak mají ideální podmínky pro vyklíčení: jsou zahrabané v optimální hloubce a transportované daleko od mateřského stromu. Tím, že sojky přenášejí žaludy na vzdálenosti, které by semena sama nikdy nedosáhla (někdy i kilometry), urychlují rekolonizaci dubových lesů a významně přispívají k jejich geografickému šíření. To je klíčové, když vezmeme v úvahu, jak rychle (z evolučního hlediska) dokázaly duby rekolonizovat Evropu po době ledové. Sojka je jedním z hlavních "dopravců" semen. Stejným způsobem pomáhají sojky šířit i bukvice nebo jedlé kaštany.

Sojka jako skvělý imitátor

Ačkoliv sojka obecná patří mezi pěvce, její vlastní zpěv je spíše nevýraznou směsicí skřípavých a žvatlavých zvuků. To, co z ní dělá hvězdu ptačí říše, je její vynikající schopnost imitace.

Sojka dokáže přesvědčivě napodobit hlasy jiných ptáků, od pronikavého pískání káně lesní po hlasité krákání vrány. Její repertoár se ale neomezuje jen na ptáky – často dovede imitovat i zvuky z lidského prostředí a okolní zvířecí říše, jako je štěkot psa, mečení koz nebo dokonce mňoukání kočky. Napodobování zvuků pravděpodobně používá v různých kontextech: buď jako součást svého "tichého" párového toku, nebo jako způsob, jak se ukrýt či zmást predátory – například imitací káně může odradit menší dravce.

Její inteligence je obecně vysoká, podobně jako u jiných krkavcovitých. Výzkumy, byť často prováděné na jejích severoamerických příbuzných (sojky západní a mexické), naznačují, že sojky jsou vysoce vynalézavé a schopné učit se pozorováním. Dokážou řešit komplexní hlavolamy a projevují citlivost k optickým a kognitivním iluzím (Schnell et al., 2021), což poukazuje na jejich komplexní vnímání světa.

Kosmetika s kyselinou mravenčí

Sojka má i jeden velmi kuriózní zvyk související s mravenci, kterému se říká "mravenčení" (anglicky anting). Jde o rituál péče o peří, při kterém sojka využívá kyselinu mravenčí (HCOOH), chemickou látku, kterou mravenci produkují k obraně.

Když sojka narazí na lesní mraveniště (často rodu Formica), posadí se vedle něj, roztáhne křídla a načepýří peří. Podráždění mravenci se začnou bránit a stříkají na ptáka kyselinu mravenčí. Sojka někdy mravence chytí do zobáku a aktivně si je roztírá do peří po celém těle.

Důvodem tohoto chování je hygiena. Kyselina mravenčí působí jako přírodní insekticid a dezinfekce. Pomáhá sojce zbavit se vnějších parazitů (jako jsou roztoči a vši), kteří se usazují v peří. Je to fascinující příklad využití přírodní chemie pro tělesnou hygienu a důkaz sojčí vynalézavosti. Není však jediným druhem, který mravenčení využívá.

Zdroje:
Dolejský, V. (1999): VÝZNAM SOJKY OBECNÉ V PŘIROZENÉ OBNOVĚ DUBŮ. Lesnická práce, ročník 78, č. 9.

Schnell, A. et al. (2021): Jays are sensitive to cognitive illusions. Royal Society Open Science

Louis Lefebvre a Pierre G. G. Joly: The Wilson Journal of Ornithology, 121(3), 478–485.