Jak nám čistší lodě „oteplují“ planetu

Kontejnerová loď
autor: Muhammad Mahdi Karim
licence: GFDL 1.2

Lekce z 80. let

Abychom pochopili, proč se v oceánech děje, vrátíme se v čase zpět do osmdesátých let. Starší generace si pamatují kyselé deště, které v 70. a 80. letech likvidovaly lesy. U nás zejména v Krušných, Jizerských horách a v Krkonoších a jedovatý smog zejména ve velkých městech. Tehdy byly viníkem uhelné elektrárny a těžký průmysl a jejich emise síry.

Zavedení filtrů a odsiřovacích jednotek v Evropě a USA v 80. a 90. letech (a později v Číně po roce 2010) mělo za následek snížení těchto emisí z průmyslu prakticky na nulu.

Už tehdy vědci pozorovali tzv. globální rozjasňování (global brightening). Když zmizel smog a síra nad pevninou, na zem dopadlo více slunce a regionálně se oteplilo. Celý tento proces byl ale relativně pozvolný a rozprostřený do desítek let.

Jak fungují sloučeniny síry v atmosféře

Částice sloučenin síry totiž fungují jako miliardy mikroskopických zrcadel odrážejících sluneční paprsky zpět do vesmíru a tím brání oteplení planety. Slouží jako kondenzační jádra pro vodní páru, která pak tvoří mraky. Když je v čistém mořském vzduchu najednou hodně síry, vznikají mraky s větším počtem menších kapiček. Takové mraky jsou mnohem bělejší a odrazivější. Satelity dříve běžně fotily tzv. ship tracks – jasné bílé čáry mraků kopírující trasy lodí, které ale nejen chladí, ale i otravují oceán a přístavy podobně jako průmyslové emise ve vnitrozemí.

Podobně jako tomu bylo u kyselých dešťů, mění sloučeniny síry i ph mořské vody. To je fatální zejména pro organismy s vápenatými schránkami, jako jsou například drobní korýši tvořící plankton nebo koráli. V kyselejším prostředí se jim doslova rozpouštějí „domečky“

Konec špinavých lodí

Nákladní lodě nadále po desetiletí spalovaly těžký topný olej (HFO) – de facto asfaltový zbytek po výrobě benzínu, který obsahoval až 3,5 % síry. Lodní doprava se tak stala největším zdrojem oxidu siřičitého na planetě, soustředěným do úzkých koridorů na otevřeném oceánu.

A pak přišel 1. leden 2020. Mezinárodní námořní organizace (IMO) zavedla pravidlo IMO 2020, které prakticky přes noc nařídilo snížit obsah síry v palivech na 0,5 %.

Tím, že jsme lodě odsířili, tyto „bílé dálnice“ z oblohy zmizely. Slunce teď svítí přímo do tmavé hladiny oceánu, která teplo pohlcuje místo toho, aby ho odrážela.

Zatímco průmysl na souši se čistil desítky let, jak se postupně zavádělo odsíření do jednotlivých provozů, lodní doprava „vypla“ 80 % svých emisí síry téměř okamžitě.

Teplotní skok v severním Atlantiku

V letech 2023 a 2024 zažil svět šok. Teplota povrchu severního Atlantiku vystřelila do rekordních výšin, které modely nepředpovídaly. Proč právě tam? Protože severním Atlantikem vedou ty nejrušnější lodní trasy na světě.

Proto právě zde byl efekt „sirného štítu“ nejsilnější a jeho zmizení nejcitelnější. Vědci jako James Hansen tvrdí, že odsíření lodí urychlilo globální oteplování o desítky procent.

Obecně se tento jev se nazývá „maskování aerosolů“. Jak už jsem nastínila síra po desetiletí maskovala skutečný rozsah oteplování způsobeného oxidem uhličitým. Teď, když je pryč, vidíme skutečnou realitu.

Co z toho vyplývá?

I příběh čistších lodí je fascinující ukázkou toho, jak je klima propojené. Ukazuje nám, že pokud odstraníme ochlazující znečištění (síru), aniž bychom dramaticky snížili oteplující skleníkové plyny, planeta se prudce ohřeje.

Odsíření elektráren v 80. letech ovlivnilo hlavně pevninu. Odsíření lodí v roce 2020 zasáhlo přímo „termostat“ planety – oceány.

Dnes plují ekologičtější lodě po zdravějším moři a pod modřejším nebem. Je to svět, který je lepší i pro naše plíce, ale je to také svět, který nás nutí čelit klimatické změně bez jakýchkoliv příkras a ochranných filtrů. Odsíření bylo nezbytné pro záchranu mořských ekosystémů a lidských životů. Jenže cena za toto vítězství je vysoká.