Opravdu chráníme jen ty top druhy?

Žije tam brouček, pojďme ten les zachránit! Proč? To dřevo je důležitější než nějaký brouk.

Představte si, že máte za úkol přesvědčit tisíce lidí, aby podpořili ochranu rozlehlého lesa místo těžby nebo třeba stavby dálnice. Pokud jim začnete vyprávět o důležitosti onoho broučka, tlejícího dřeva, o podhoubí nebo dokonce o důležitosti kůrovce, pravděpodobně brzy ztratí zájem. Pokud jim ale ukážete fotografii rysa ostrovida s jeho uhrančivým pohledem a vysvětlíte, že právě takovýto les je jeho domovem, situace se začne měnit. V tomto příběhu je rys takzvaným vlajkovým druhem, tedy zvíře, které v marketingovém světě ochrany přírody plní roli jakéhosi ambasadora či tváře určitého území.

Tento přístup vychází z pochopení lidské psychologie. My lidé jsme nastaveni tak, že silněji reagujeme na tvory, kteří nám jsou něčím blízcí, působí majestátně nebo zkrátka roztomile. Vlajkový druh nemusí být nutně tím nejdůležitějším prvkem v potravním řetězci, ale musí mít dostatečné charisma na to, aby v nás vyvolal empatii. Ovšem musí to být založeno na realitě. Musí to být ideálně druh, který v místě žije nebo je součástí podobného ekosystému jinde v ČR.

Jakmile se podaří vyvolat zájem o osud jednoho konkrétního zvířete, otevírají se dveře k financování a legislativní ochraně celých lokalit. Je to strategie, která sází na emoce ve službách vědy.

Tato metoda má však i svá úskalí

Jak naznačuje nadpis, vyvolává dojem, že chráníme jen ty vizuálně atraktivní druhy a na ty pro planetu klíčové kašleme. Ovšem vlajkové druhy často fungují jako takzvané deštníky. Představte si to jako široce rozprostřený deštník, pod kterým se v suchu a bezpečí schovávají stovky dalších organismů.

Když například vyhlásíme přísnou ochranu území kvůli hnízdění orla, automaticky tím chráníme vše, co s orlem sdílí stejný prostor. Tito nenápadní obyvatelé by sami o sobě pozornost veřejnosti nikdy nezískali, ale díky svému „slavnému sousedovi“ mohou v klidu přežívat v nenarušené krajině. Nechráníme tedy jen ty top druhy, ale celý ekosystém, kde žijí.

Vlajkové druhy jsou proto jedním z nejmocnějších nástrojů moderní ochrany přírody. Ukazují nám totiž, že i když je ekologie složitá věda plná dat a grafů, na jejím počátku stojí často prostý obdiv k jednomu krásnému tvorovi, který nás inspiruje k tomu, abychom začali brát ohled na přírodu jako celek.

Vzpomenete si na nějaké vlajkové druhy ochrany přírody?

Co třeba taková panda jako symbol světové organizace WWF. Nebo lední medvěd jako symbol ochrany Arktidy.

U nás třeba tetřívek obecný jako vlajkový druh pro ochranu krkonošské arkto-alpínské tundry, která je plná vzácností, které vedle sebe žijí jen tady. Jinak je najdete až daleko na severu Evropy, v Alpách nebo jen právě tady v Krkonoších. Právě těmto druhům dělá tetřívek deštník. Právě proto jsou Krkonoše tak unikátní.

Motýli nebo včely jako symboly květnatých luk, které jsou domovem bezpočtu druhů rostlin a hmyzu, který se zde vyvíjí, opyluje nejen květiny na louce ale i naše sady, pole a zahrady. Dali byste peníze na údržbu té louky organizaci, která by vám říkala, že bude chránit třeba vosíka? Víte vůbec, jak vypadá?

Nebo třeba dravci jako vlajkové druhy, kterým se bude dařit v remízcích, které by měly vznikat na okrajích polí. Dravci pak pomohou pole zbavit hlodavců. Remízky ovšem budou sloužit i dalším druhům nejen ptáků, kteří pomoho udát do latě populacedalších škůdců.

Zubři jako velcí kopytníci, kteří tu byli vyhubení a vrátili se, aby svou existencí pomohli obhospodařovat krajinu, ve které, krom nich, žije spousta rostlin, obojživelníků, hmyzu a dalších živočichů, kteří by ze zarostlé krajiny zmizeli. Možná jste Milovické organizaci něco přispěli. Udělali byste to i v případě, že by místo zubra propagovali nějakého místního, ikdyž vzácného, broučka?

A co vydra jako indikátor čisté řeky nebo vracející se vlk?

Ano tahle zvířata by mohla být vlajkovými druhy, ale má to jeden háček. Jsou až příliš kontroverzní. Pokud totiž budete prosazovat v lesích v blízkosti pastvin vlky, celou akci vám budou hanit místní zemědělci a také myslivci. A vydra? Pro ti té zas budou protestovat rybáři. Co z toho plyne? Výběr takového druhu vůbec není jednoduchý a vyžaduje dost přemýšlení z různých úhlů pohledu. On ani ten rys se samozřejmě nehodí do každého lesa.

Na závěr tu pro Vás máme úkol

Vzpomenete si na nějaké druhy, o kterých se nemluví, nebo jsou to takové ty fuj druhy, ale v přírodě je potřebujeme? Zkuste si o nich zjistit víc informací, navrhnout pro ně ten správný deštník a vytvořit pro něj nějakou propagaci.

Nebo trošku jinak. Probíráte ve škole právě nějaký konkrétní ekosystém? Zkuste se zamyslet nad tím, jaký druh by se mohl stát vlajkovým, pro které druhy bude deštníkem, které druhy jsou v daném ekosystému potřebné, ale jsou „neviditelné“.

Nezapomeňte se nám pak pochlubit na sítích nebo na emailu.