Převratný objev u vlků. Přijmeme je na milost, stejně jako šimpanze po objevu Goodallové?

Vědecká studie zveřejněná v časopise Ecology and Evolution popsala chování, které vědcům doslova vyrazilo dech. To, co začalo jako pouhý záhadný problém pro místní strážce přírody, se rychle změnilo v mezník ve studiu zvířecí inteligence.

Záhada mizející návnady pro invazního kraba

Příběh se odehrává v Haíɫzaqv (Heiltsuk) Nation Territory, oblasti, která je domovem takzvaných pobřežních vlků – jedinečné subpopulace vlka obecného (Canis lupus), jejíž strava je z velké části závislá na mořských zdrojích. Tito vlci jsou, na rozdíl od svých vnitrozemských příbuzných, zvyklí na život v přílivovém pásmu.

Strážci národa Heiltsuk zde provozují program na kontrolu invazivního kraba pobřežního (Carcinus maenas), který představuje vážnou hrozbu pro místní křehké ekosystémy. Používají k tomu specializované pasti nastražené s návnadou, které jsou ukotveny na dně a označeny bójemi plujícími na hladině.

Ovšem návnady začaly záhadně mizet a sítě byly vytahané napobřeží. První podezření padlo na mořské savce. Nainstalované dálkově ovládané kamery však odhalili jiného pachatele. Záznam, který získali, však daleko předčil jejich nejdivočejší odhady. Pachatelem nebyl žádný velký mořský savec, ale šelma, kterou by s takovou operací spojoval jen málokdo, divoká vlčice.

Jak vlčice použila nástroj

Videozáznam, pořízený v květnu 2024, zachytil celou operaci v plné, šokující kráse. Vlčice, plavající v chladné vodě, nejevila žádné známky náhodného chování nebo hry. Naopak, její akce byla precizní, soustředěná a účelová – věděla přesně co dělá. Doplavala k plovoucí bóji – jediné viditelné části pasti. Uchopila bóji do tlamy a doplavala s ní na břeh. Pustila ji a následně začala tahat za lano, které spojovalo bóji s potopenou pastí, dokud se těžká, zcela ponořená past neobjevila na dosah na pláži. Celá akce trvala pouhé tři minuty. Jakmile byla past v mělké vodě, vlčice ji rozervala a zkonzumovala návnadu uvnitř.

Pro ekologa Kylea Artellea, jednoho z autorů studie, byl tento pohled ohromující. „Museli jsme si posbírat čelisti z podlahy,“ řekl. Efektivita, s jakou vlčice jednala, jasně naznačovala, že se nejednalo o premiéru. Věděla přesně, co dělá.

Spor o definici použití nástroje

Objev vyvolal okamžitou a intenzivní debatu mezi biology: Kvalifikuje se toto chování jako používání nástrojů?

Dlouhou dobu se soudilo, že používání nástrojů je výsadou primátů nebo jen několika málo vysoce inteligentních druhů, jako jsou někteří ptáci. Klasická definice, stanovená po průkopnické práci Jane Goodallové s šimpanzi, často vyžadovala, aby zvíře nástroj modifikovalo (např. šimpanz oholí větvičku, aby ji mohl ponořit do termitiště), nebo aby si jím prodlužovalo dosah/zvyšovalo sílu.

Vlčice z Britské Kolumbie si nevytvořila lano ani bóji. Nicméně je vědomě a komplexně manipulovala k dosažení cíle, který by bez nich byl nemožný – vytáhnout past z hloubky.

Bóje a lano sloužily jako prostředník a mechanické rozšíření schopností vlka. Vlčice musela pochopit příčinnou souvislost (tahání za lano vede k pohybu pasti) a sekvenční logiku (nejprve uchopit bóji, pak tahat za lano). Tato úroveň pochopení vzdáleného objektu a vícestupňové akce je u divokých psovitých šelem bezprecedentní.

Kyle Artelle v rozhovoru poukázal na absurditu příliš přísné definice: „Mluvím s vámi přes Zoom. Nenavrhl jsem tento počítač. Nevím, jak funguje, ale ‚používám‘ ho, že?“ Z tohoto pohledu by odmítání vlčice jako uživatele nástroje kvůli tomu, že lano sama nevyrobila, bylo velmi přísné.

I když se vědecká komunita nemusí shodnout na definitivní klasifikaci, panuje shoda, že jde o projev mimořádně složitého kognitivního myšlení. Vlčice si vytvořila mentální mapu spojení mezi plovoucím bodem, neviditelným lanem a chutnou odměnou.

Proč právě tady? Kde se bere vlčí genialita?

Proč se toto chování objevilo zrovna u pobřežních vlků v Haíɫzaqv Territory a nebylo pozorováno dříve jinde? Vědci spekulují o kombinaci unikátních faktorů:

1. Ekologický tlak a příležitost
Pobřežní vlci jsou ve své domovině vysoce adaptabilní vrcholoví predátoři. Jejich strava je nesmírně diverzifikovaná a zahrnuje lovecké i mrchožroutské strategie v mořském prostředí. Příchod tisíců krabích pastí do jejich teritoria představuje nový, snadno dostupný zdroj potravy – stačí jen přijít na to, jak se k ní dostat. Nové problémy vyžadují nové strategie a vlci, jakožto inteligentní predátoři, tuto příležitost využili.

2. Kulturní ochrana a sociální stabilita
Možná nejdůležitější faktor se skrývá ve vztahu mezi vlky a domorodým národem Heiltsuk. Na rozdíl od mnoha jiných oblastí, kde jsou vlci intenzivně loveni, v tomto teritoriu vládne respektující a nekonfliktní koexistence. Kyle Artelle poukázal na to, že tam, kde vlci čelí menšímu pronásledování ze strany lovců, mají více času a bezpečí na zkoumání, experimentování a učení. Vlci, kteří se nebojí lidských zařízení, pravděpodobněji věnují energii zkoumání, jak past funguje, namísto toho, aby se od ní drželi dál. O soužití vlků s místní komunitou hovoří i četné Heiltsukská lidová slovesnost.

3. Cesta k novému chování: Individuální a sociální učení
Vědci spekulují, že vlčice se toto chování pravděpodobně naučila sama na pastích, které byly zpočátku snadnější cíle. S největší pravděpodobností začalo vše s pastmi, které byly při odlivu částečně nebo úplně obnažené na mělčině. Vlci si tak mohli snadno spojit zápach návnady s pastí a lanem. Generalizace: Jakmile vlčice pochopila vztah lano/past/potrava, dokázala své poznatky generalizovat i na pasti ponořené v hloubce.

Pozdější záznamy z kamer ukázaly, že i druhý vlk z téže smečky prováděl podobné tahací manévry. To je silný důkaz pro sociální učení – tedy že se vlčí mláďata nebo jiní členové smečky učí složité techniky pozorováním zkušených jedinců. Pokud se toto chování stane normou, může přejít do vlčí kultury a stát se trvalou loveckou strategií.

Vlci se připojují ke špičce zvířecích myslitelů

Tento objev připojuje vlky k rostoucímu seznamu zvířat, která prokazují komplexní kognitivní schopnosti volně žijících zvířat, často dříve připisované pouze lidem nebo primátům. Vlčí příběh nám připomíná, že inteligence se vyvíjí v reakci na místní podmínky a příležitosti: •

Vrány z Nové Kaledonie manipulují větvičkami, aby vyšťouraly larvy z úzkých štěrbin. •
Vydry mořské používají kameny jako kovadliny k rozbíjení mušlí.

Pobřežní vlci nyní tuto exkluzivní společnost rozšířili. Jejich chování ukazuje, že v divoké přírodě mají kapacitu pro abstraktní myšlení, řešení složitých mechanických problémů a strategické plánování. Toto zjištění je významné, protože většina dosavadních důkazů o vysoké kognici psovitých šelem pocházela z pozorování domácích zvířat (psů) nebo zvířat chovaných v zajetí, kde mají méně starostí a více času na zkoumání.

Objev vlčice tahající pasti má výrazně hlubší dopad než jen obohacení etologických knih

Jak poznamenal Artelle, lidé mají tendenci projevovat větší péči a soucit ke druhům, které považují za kognitivně podobné sobě samým.

Když Jane Goodallová poprvé ukázala, že šimpanzi používají nástroje, proměnila v očích veřejnosti tato stvoření z divokých zvířat na inteligentní bytosti. Záznam vlčice, která tak mistrně odhaluje lidskou techniku a využívá ji, může pomoci v transformaci vnímání vlků.

Příběh pobřežních vlků je důkazem, že příroda má stále co skrývat, a že největší objevy se často skrývají v těch nejpřekvapivějších kontextech – například na divokém pobřeží, kde se setkává tisíciletá vlčí moudrost s moderní lidskou technikou.

Celé video vlčice bez komentáře najdete tady