Včelí vosk, přírodní krása a čistička vzduchu

Přes tisíc šupinek na gram vosku

Vosk produkují mladé včely dělnice (tzv. stavitelky) ve věku zhruba od 12 do 18 dnů. K tomuto účelu mají na spodní straně zadečku čtyři páry voskotvorných žláz. Ty vylučovat tekutý vosk, který na vzduchu tuhne do podoby mikroskopických, průhledných šupinek. Tyto šupinky jsou neuvěřitelně lehké. K výrobě jednoho gramu vosku jich včela musí vytvořit přes tisíc. Jakmile šupinka ztuhne, včela si ji pomocí nožek podá k čelistem, kde ji prohněte a smísí se svými enzymy. Tím se vosk stává plastickým a včela z něj s matematickou přesností začne budovat šestiúhelníkové plásty. Je to energeticky nesmírně náročný proces; odhaduje se, že na produkci jednoho kilogramu vosku včelstvo spotřebuje až 10 kilogramů medu. Proto je vosk v přírodě tak vzácný a včely s ním hospodaří s maximální úsporností.

Cesta z úlu k vánočnímu stolu

Získávání vosku od včel je proces, který vyžaduje trpělivost a úctu k práci včelstva. Včelař vosk nezískává tak, že by včelám „bral domov“, ale využívá přirozenou obnovu úlu. Hlavním zdrojem jsou tzv. víčka. Když včely naplní buňku plástu zralým medem, uzavřou ji tenkou vrstvičkou čerstvého, čistého vosku – víčkem. Při vytáčení medu včelař tato víčka seřízne, a právě tento „panenský vosk“ je nejkvalitnější, nejsvětlejší a nejvoňavější. Dalším zdrojem je obnova díla. Staré plásty, které už včely několik let používaly a které postupem času ztmavly (kvůli zbytkům kokonů larev a propolisu), včelař z úlu vyjme a nahradí je novými mezistěnami. Tyto staré plásty se následně vytaví v tzv. slunečních tavidlech nebo pomocí páry. Nečistoty se odfiltrují a vzniká čistý voskový blok. Vosk může být opakovaně taven a čištěn, aniž by ztratil své unikátní vlastnosti. Pro vánoční svíčky se nejčastěji používá právě panenský vosk z víček nebo čerstvě vytavené mezistěny, které mají tu nejjasnější žlutou barvu.

Přírodní čistička vzduchu

V posledních letech se včelí vosk vrací do našich domovů nejen kvůli tradici, ale především kvůli zdraví. Většina běžných svíček je vyrobena z parafínu, který při hoření uvolňuje do ovzduší toxické látky jako benzen nebo toluen, což jsou v podstatě stejné emise, jaké produkuje naftový motor. Včelí vosk je však zcela jiná liga.

Při hoření včelího vosku dochází k uvolňování záporných iontů. Tyto ionty mají schopnost vázat na sebe kladně nabité částice v ovzduší, jako je prach, pyl, plísně, a jiné alergeny. Tím, že se tyto částice díky iontům spojí a klesnou k zemi, dochází k faktickému čištění vzduchu v místnosti. Je to ideální volba pro lidi trpící astmatem, sennou rýmou nebo alergiemi.

Kromě mechanického čištění vzduchu má včelí vosk i aromaterapeutické účinky. Vůně vosku není uměle vytvořená v laboratoři; je to směs více než 300 přírodních složek, včetně zbytků medu, propolisu a aromatických látek z květů. Tato vůně prokazatelně snižuje stres, zklidňuje dech a navozuje pocit bezpečí. Plamen voskové svíce má navíc jiné světelné spektrum než žárovky nebo parafín – jeho barva je nejblíže slunečnímu světlu, což v tmavých zimních dnech pomáhá našemu biorytmu bojovat s únavou a sezonní depresí.

Jak si vyrobit svíčku klasickou motanou svíčku z včelího vosku

1. Pořiďte si včelařskou mezistěnu (plát vosku s vylisovanými buňkami). Zkraťte ji na požadovanou výšku svíčky.

2. Vosk lehce nahřejete fénem, aby změkl.

3. Na okraj položte bavlněný knot. Tady pozor. Musí být opravdu bavlněný, jinak bude čadit a smrdět. Pozor také na správnou tloušťku.

Průměr svíčky	Doporučený typ knotu	Použití
do 2 cm	Slabý (např. kulatý č. 0–1)	Tenké lodičky do ořechových skořápek, dortové svíčky.
2 – 4 cm	Střední (č. 2–3)	Úzké motané svíčky z mezistěn, štíhlé lité svíce.
4 – 6 cm	Silnější (č. 4–5)	Klasické stolní svíčky, širší motanice.
nad 6 cm	Velmi silný (č. 6 a více)	Široké lité svíce, adventní svíce na věnce.

4. Plát kolem knotu pevně a rovnoměrně zamotejte.

Výsledkem je krásná, texturovaná svíčka, která hoří čistým plamenem a voní po slunci.

Vosk jako symbol kontinuity

Když tedy na Štědrý den zapálíme svíčku ze včelího vosku nebo pustíme lodičku v ořechové skořápce, neprovádíme jen estetické gesto. Propojujeme se s neuvěřitelným úsilím hmyzu, který pracoval celé léto, a využíváme materiál, který je čistý, léčivý a udržitelný. Vůně, která se rozline po našem příbytku, je vůní léta, která nás má posílit v nejtemnějším období roku. Je to připomínka, že příroda i ve své zdánlivé nehybnosti dokázala vytvořit něco tak dokonalého, co nám může svítit na cestu k novému jaru.

Zdroj
ING. PŘIDAL, PH.D., Antonín. Včelí vosk – složení a využití. Moderní včelař. Podzim 2007, roč. 4, čís. 5, s. 20–21. ISSN 1214-5793.